František Ringhoffer IV.

František Ringhoffer IV.
Narození	31. května 1874 Smíchov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. listopadu 1940 (ve věku 66 let) Praha-Smíchov Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Ringhofferova hrobka
Povolání	podnikatel
Znám jako	generální ředitel koncernu Ringhoffer-Tatra
Rodiče	František Ringhoffer III.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ringhoffer, německy Franz Ringhoffer, plným jménem František Josef Leopold Emanuel Rudolf svobodný pán z Ringhofferů^[1] (31. května 1874 Smíchov – 30. listopadu 1940 Praha-Smíchov) byl česko-německý průmyslník z rodiny Ringhofferů, předposlední rodinný ředitel stejnojmenného koncernu.

Život

Mládí

Narodil se na Smíchově u Prahy jako nejstarší ze čtyř dětí Františka Ringhoffera III. a jeho ženy Franzisky, rozené Klein von Wisenberg. Po dokončení vzdělání nastoupil jako společník do rodinné strojírenské firmy Ringhofferovy závody sídlící na Smíchově.

Kariéra

Jakožto nejstarší syn následně po smrti svého otce roku 1909 převzal pozici prezidenta podniku Ringhoffer s přidruženou Kopřivnickou vozovkou a dalšími podniky. V čele společnosti roku 1911 provedl transformaci firmy v akciovou společnost a nadále ji zdárně rozvíjel. Během první světové války vyrobila firma přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, přejmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v Československu (Moravskoslezskou vagónku ve Studénce, Waggonfabrik Bohemia v České Lípě, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Josefa Sousedíka ve Vsetíně). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.^[2] Ve vedení firmy jej na přelomu 20. a 30. let nahradil bratr Hanuš, František pak nadále vykonával místo ředitele smíchovské továrny.^[2] V letech 1929–1930 firma Ringhoffer vyrobila salonní železniční vůz Aza 80 pro prezidenta republiky T. G. Masaryka. Rovněž pokračovala v trendu téměř výhradního dodavatele tramvajových souprav pro Elektrické podniky hlavního města Prahy.^[3]

Dále působil též jako např. člen správních rad subjektů Báňská a hutní společnost v Brně, Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, firma Cosmanos, spojené textilní továrny a tiskárny Josefův Důl a Allgemeine osterr. Boden-Credit Anstalt ve Vídni. Rovněž byl nadšeným hráčem golfu, na svém zámku ve Štiříně zřídil golfové hřiště a roku 1931 se stal i vůbec prvním prezidentem nově založeného Golfového svazu ČSR.^[4]

Po obsazení českých zemí v březnu 1939 přijala celá rodina Ringhofferů říšskoněmecké občanství. Tyto kroky byly pravděpodobně vedeny pragmatickou snahou o zachování nezávislosti rodinného koncernu.

Úmrtí

František Ringhoffer IV. zemřel 30. listopadu 1940 na Smíchově. Pohřben byl v majestátní rodinné hrobce v Kamenici u Prahy.^[1] Ve vedení smíchovské vagónky zůstal až do své smrti.

Po smrti

Vedení závodu následně převzal Hanuš Ringhoffer, Františkův nejmladší sourozenec. Hanuš byl po konci druhé světové války a osvobození Československa pro obvinění z kolaborace s nacistickým režimem zatčen a uvězněn. Zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlbergu an der Elbe,^[5] jakožto poslední člen dynastie.

Závod pak podlehl procesu znárodnění a v dalších letech pak používal název Tatra Smíchov.

Rodina

Byl ženat s Leopoldinou sv. p. Ringhofferovou (1879–1956). Členové rodiny byli nuceni při odsunu německého obyvatelstva z ČSR v letech 1945 až 1948 opustit zemi. Leopoldina zemřela roku 1956 ve Frankfurtu nad Mohanem v západním Německu.

Památka

V roce 2017 pražský Dopravní podnik na jeho počest pojmenoval z tramvajových vozů Škoda 15T.^[3]

Odkazy

Reference

Literatura

• SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1102. Dostupné online