František Ronovský
| František Ronovský | |
|---|---|
| Narození | 11. ledna 1929 Praha  Československo |
| Úmrtí | 17. března 2006 (ve věku 77 let) Praha Česko |
| Povolání | malíř |
| Podpis |  |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Ronovský (11. ledna 1929 Praha – 17. března 2006 tamtéž) byl český malíř, figuralista.
Život
Narodil se v rodině obchodníka s kávou, matka se starala o domácnost. V letech 1935–1940 chodil do obecné školy ve Vršovicích, poté pokračoval ve studiu na gymnáziu v Kodaňské ulici. Již během studia rozvíjel svůj zájem o malířskou tvorbu mj. v soukromých hodinách kresby a malby u žáků Vojtěcha Hynaise, nejdříve Antonína Růžičky, poté Rudolfa Pařízka.[1]
Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Poté se začal účastnit výstav pořádaných spolky Mánes a Umělecká beseda. Od roku 1954 nastoupil dvouletou vojenskou službu, nejprve ve Stříbře, pak v Praze.
V roce 1957 uspořádal v Praze svou první samostatnou výstavu. O dva roky později se stal spoluzakladatelem tvůrčí skupiny Etapa, do které dále patřil mj. sochař František Pacík.
Ve svém díle se zpočátku soustředil na motivy kaváren a ženské akty, experimentoval přitom s enkaustikou. Přitahovaly ho však také motivy kalvárie a piety. V další tvorbě ho ovlivnily zahraniční studijní cesty, část jeho díla je tak věnována např. Paříži. V roce 1968 vystavoval na Bienále v Benátkách, následujícího roku v São Paulu.[2]
Od roku 1972 trávil volný čas a tvořil ve své usedlosti ve vesničce Hajská u Strakonic. Po smrti své matky v roce 1983 vytvořil rozsáhlý cyklus nazvaný Maminka. Jeho díla jsou zastoupena v českých i zahraničních galeriích, z českých např. v Praze, Olomouci, Liberci.
Zemřel ve věku 77 let ve svém pražském ateliéru.
Citát
| „ | Franta Ronovský je, jak říká můj syn Jakub, poslední renesanční malíř ne v Čechách, ale možná v Evropě. Někdo může tvrdit, že je to staromilské, ale není to pravda. Je tvrdohlavý k zbláznění, maluje neustále svůj rozměr sto devadesát pět na dva pět na obrovské dřevěné desky. Zřídka maluje na plátna. Umí malovat prostě – jeho technika je pracovitost, v ateliéru můžete vidět tu neuvěřitelnou dřinu...a pozorovat Frantu při díle je rozkoš. Tvrdohlavě lpí na své technice, na míchání vosku s olejem, proto jsou ty obrazy trvalé nejen co do obsahu, ale i do formy. | “ |
| — Josef Vinklář[3] | ||
Odkazy
Reference
- ↑ Ronovský František (1929–2006) [online]. Sophistica Gallery, 2014 [cit. 2016-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-31.
- ↑ ŠIMEK, Michal. František Ronovský 2008 [online]. Artplus.cz, 2008-11-18. Dostupné online.
- ↑ Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy, Dialog, Praha, 1993, str. 128, ISBN 80-85194-99-6
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
František Ronovský signatura