František Ruth

František Ruth
Narození12. února 1854
Zbraslavice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. března 1926 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povolánípřekladatel, filolog, učitel, archeolog a kulturní historik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Ruth (12. února 1854 Zbraslavice[1] – 16. března 1926 Praha[2]) byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy.

Život

Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové.[1] V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižším gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 (po sebevraždě syna) obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze (odd. 121, č. 26).

Rodinný život

V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou (*1858),[3] se kterou měl tři děti: syna Františka (* 1882), který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv[4] a dcery Hermínu (* 1883) a Hedviku (* 1887).[5]

Dílo

Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy přispíval do různých časopisů (Krok, Malý čtenář, Otavan, Osvěta, Věstník českých profesorů) osvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární.[6] Po celou dobu pedagogické činnosti psal převážně časopisecké stati, bajky a mytologické příběhy pro děti a mládež. Překládal z latiny a němčiny. Přeložil Juvenálovy Satiry, přispíval do Ottova slovníku a vydal třísvazkové Bájesloví řecké a římské. Některé publikace byly vydány posmrtně, jiné se dočkaly reedic. Patnáct z nich je digitalizováno.[7]

Pro děti (Fr. Hurt)

  • Starověké pohádky
František Hurt: Kašpárek u velkovezíra. (Obálka)

Adaptoval cizojazyčnou dobrodružnou literaturu pro českou mládež, například romány Julese Verna nebo Daniela Defoa, adaptoval i starší povídky Václava Matěje Krameria.

  • Zločincův štědrý den (povídka od Frant. Hurta; V Praze, Rudolf Storch, 1894)
  • Bílá paní rožmberská
  • Lupič nedobytných pokladen
  • Vražda v balonu
  • Hodina duchův
  • Strašidlo na hradu Dubé
  • Robinson Krusoe (podle Daniela Defoa)
  • Spící rytíři ve vrchu Blaníku
  • U australských lidojedův

Dětské divadlo (výběr)

Napsal metodickou příručku pro dětská divadla, ve které rozlišuje divadlo loutkové, stínové/javajky, bramborové, kašpárkové, zvěřinec, kukátko, Mikuláše, kouzelnictví a jarmareční písně. Dále napsal tři desítky loutkových her v edici Štorchovo loutkové divadlo, vydávané Štorchovým nakladatelstvím dlouho po autorově smrti v reedicích.

  • Příruční knížka a rádce malým ředitelům divadla loutkového i dětského
  • Královna loutek
  • Rozpustilý Kašpárek
  • Kašpárek u velkovezíra (fraška ve 2 jednáních. Fr. Hurt, Rudolf Storch Praha 1895
  • Kašpárek policajtem
  • Kašpárkovy trampoty
  • Krejčí princem
  • Prodaná nevěsta (veselohra ve 3 jednáních, dle známé opery pro dětské divadlo upravil Fr. Hurt; V Praze, Rudolf Storch, mezi 1908 a 1920)
  • Staré klípky: z vyprávění MUDr. R. Fibicha in: Svobodné noviny, list Sdružení kulturních organisací. Roč. 1, č. 160, 16. 10. 1945, s. 1–2

Faktografie

  • Dopisovatel rodinný i obchodní a domácí advokát (1897)
  • Čech a Němec (konverzace, 1897)
  • Bájesloví řecké i římské (1899)
  • Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění. Spoluoprávce slov cizích v češtině dosud špatně užívaných (bez data; 1899)
  • Wie lerne Ich rasch böhmisch? (1906)
  • Kronika královské Prahy a obcí sousedních je nejvýznamnější Ruthova kniha.[8] [p 1]

Pseudonymy

Publikoval také pod pseudonymy František Borovský, Fr. Borovský-Ruth a Fr. Hurt (přesmyčka jména).

Pozůstalost

Literární pozůstalost je uložena v osobním fondu František Ruth v Památníku národního písemnictví v Praze.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ruth sbíral pro Kroniku královské Prahy materiál dlouhá léta, na textech pracoval před 10 let. Dílo vyšlo v nakladatelství Pavla Körbera v letech 1903–1904 ve třech svazcích s abecedním řazením hesel podle ulic, náměstí nebo veřejných objektů. Má 1248 stran, bohaté obrazové přílohy a podrobné jmenné rejstříky. Domy jsou popsané včetně čísel popisných a orientačních s historickým úvodem a retrospektivou až do středověku. Údaje čerpal jednak z edic publikovaných pramenů, ze Starého místopisu pražského Václava Vladivoje Tomka, ze staropražských autorů a z kulturně historických knih Zikmunda Wintera, další informace získával osobně od informátorů, z nichž si nejvíce cenil archiváře města Prahy Josefa Teigeho, který mu kromě publikací zpřístupnil také lístkovou kartotéku archivu a svá excerpta. Jemu a dalším informátorům poděkoval v závěru třetího svazku své knihy. Tato kniha je dodnes ceněna pro své faktografické údaje, zejména osobní svědectví autora o domech, které podlehly asanaci staré Prahy. Vyšla v reedici v Nakladatelství Lidové noviny roku 1996. Ruth se tak zařadil mezi významné pragensisty.

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Zbraslavice, 1847–1864, snímek 71, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z3, s. 210. Dostupné online.
  3. ↑ Matrika oddaných, Písek, 1879–1881, snímek 27
  4. ↑ Studenti pražských univerzit 1882–1945: Ruth František
  5. ↑ Soupis pražských obyvatel: Ruth František, 1854
  6. ↑ Ottův slovník naučný, sv. 22/371.
  7. ↑ Digitalizovaná díla Fr. Rutha na serveru Kramerius
  8. ↑ Kronika královské Prahy a obcí sousedních na serveru Kramerius

Literatura

  • František Bačkovský: Přehled písemnictví českého doby nejnovější. s. 142
  • Ottův slovník naučný, heslo Ruth, František, Sv. 22, str. 371
  • Jan Václav Novák - Arne Novák:Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc 1936-1939 (2. vydání), s. 1179
  • * MAZÁČOVÁ, Stanislava. František Ruth (2). In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1343–1346.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kašpárek u velkovezíra.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
František Ruth (dramatik) alias Fr. Hurtː Kašpárek u velkovezíra. Fraška ve 3 jednáních. Obálka knížky. R. Storch, Praha