František Ruth (dramatik)

František Ruth
Narození1. srpna 1852
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Kosova Hora
Úmrtí27. srpna 1903 (ve věku 51 let)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PseudonymFrantišek Hurt
Povolánídramatik, podnikatel ve stavebnictví
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ruth (1. srpna 1852 Kosova Hora[1] – 27. srpna 1903 Praha) byl český spisovatel–dramatik, povoláním podnikatel ve stavebnictví.

Život

Narodil se v rodině nájemce velkostatku Ignáce Rutha a jeho manželky Antonie, rozené Blahnové (1825–1881).[1] V Praze vystudoval gymnázium a nejprve pracoval v pojišťovně v Praze a ve Vídni. Po smrti tchána Karla Kováře (+1884) se stal spoluvlastníkem jeho dlaždičského závodu a zbohatl. V 90. letech to byla firma Ruth a Kafka[2]. V roce 1885 se stal členem Družstva Národního divadla, jehož byl i místopředsedou.[3]

Společenské aktivity

Jako člen Družstva Národního divadla zastával názor, že je v Praze potřebné vybudovat ještě druhé české divadlo.[4] Po roce 1900 již se správou Národního divadla nespolupracoval.[5] Od roku 1889 byl členem Spolku českých spisovatelů a beletristů Máj a od roku 1890 členem Svatoboru. Byl mecenášem Ústřední matice školské a budoucí galerie českého výtvarného umění.[5]. Podílel se také na financování Národopisné výstavy českoslovanské na Výstavišti v Praze v roce 1895[6].

Zemřel roku 1903 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodinný život

Dne 8. října 1872 se v Praze oženil s Hedvikou Kovářovou (1853–1898),[7] jejíž otec Karel Kovář (1810–1884) byl majitelem dlaždičského závodu v Praze.[8]

Měli dceru Hedviku (1873-??), která se 4. října 1892 provdala za Bohuslava (Václava) Beneše (1863-1940),[9][10] hoteliéra a pozdějšího československého konzula, autora fejetonů, humoresek a jednoho operního libreta.[11]

Dílo

Hry Františka Rutha byly zpočátku psány podle francouzských vzorů, Od 90. let 19. století hledal náměty v českém prostředí.[5] Uvádělo je pražské Národní divadlo v 80. a 90. letech 19. století.[12].

Noviny a časopisy

Divadelními referáty přispíval do časopisu Hlas národa, jeho příspěvky se objevily i v Lumíru a Národních listech.[5]

Divadelní hry (vydání tiskem)

  • Démantový prsten (veselohra o třech jednáních; V Praze, V kommissi knihkupectví Dra. Ed. Grégra & Ed. Valečky: F. Ruth, 1885)
  • Hrabě Razumovskij (V Praze, V kommissi knihkupectví Dra. Ed. Grégra & Ed. Valečky: F. Ruth, 1885)
  • Olymp (komedie o třech jednáních; V Praze, V kommissi knihkupectví Dra. Ed. Grégra & Ed. Valečky: F. Ruth, 1885)
  • Sestřenka (žert o třech jednáních; V Praze, Eduard Valečka: Knihkupectví Dr. Ed. Grégra & Ed. Valečky, 1885)
  • Zpověď (drama o třech jednáních; V Praze, Eduard Valečka: Knihkupectví Dr. Ed. Grégra & Ed. Valečky, 1885)
  • Ztracený život (drama o třech jednáních; V Praze, Eduard Valečka: Knihkupectví Dr. Ed. Grégra & Ed. Valečky, 1885)
  • Utopený manžel (Fraška o čtyřech dějstvích; Praha, J.R. Vilímek, kolem r. 1895)
  • Bouře v zátiší (drama o třech jednáních; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1896)
  • Ideál (drama o čtyřech dějstvích; V Praze. Jos. R. Vilímek, 1896)
  • Písmákova dcera (obraz ze života o třech dějstvích; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1898)
  • Důl sv. Vavřince (veselohra o třech jednáních; V Karlíně, M. Knapp, 1901)
  • První klient (fraška o 3 jednáních; Praha, M. Knapp, 1901)
  • Jindřich Urban (drama z pražského života o 4 dějstvích; Praha, J.R. Vilímek, 1902)
  • Písmákova dcera (obraz ze života o třech dějstvích; V Praze, Nakladatelské družstvo Máje, 1920 a 1925)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Kosova Hora, 1818-1860, snímek 101, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Adresář královského hl. města Prahy a obcí sousedních, Praha 1891, s. 566: Praha II, Ječná 31
  3. ↑ Úmrtí. Noviny Těšínské. 5. 9. 1903, s. 5. Dostupné online. 
  4. ↑ Viz např. Druhé české divadlo v Praze. Národní politika. 24. 6. 1898, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d SVATOŇOVÁ, Ilja. František Ruth (1). In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1342–1343.
  6. ↑ Národopisná výstava, in: Zlatá Praha, roč. XII, č. 48, 1895, s. 570
  7. ↑ Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1871-1877, snímek 105
  8. ↑ Soupis pražských obyvatel: Kowarz Anton
  9. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Štěpána, sign. ŠT O16, s. 23. Dostupné online.
  10. ↑ Bohuslav V. Beneš. Národní politika. 1940-09-14, roč. 58, čís. 256, s. 8. Dostupné online [cit. 2019-08-18]. 
  11. ↑ Bohuslav Václav Beneš Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kartotéce Jaroslava Kunce
  12. ↑ Archiv Národního divadla: František Ruth

Externí odkazy

Literatura

  • SVATOŇOVÁ, Ilja. František Ruth (1). In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1342–1343.

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Frantisek Ruth 1895.png
Portrait of František Ruth (1852-1903), entrepreneur and playwright, member of executive committee of Czech & Slavonic Exhibition in Prague 1895