František Ryšánek

prof. PhDr. František Ryšánek, DrSc.
Narození26. srpna 1877
Výšovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. června 1969 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánístředoškolský a později vysokoškolský pedagog
Alma materUniverzita Karlova
OceněníŘád práce (1957)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Ryšánek (26. srpna 1877 Výšovice – 23. června 1969 Praha) byl český filolog, bohemista, žák Jana Gebauera, profesor Univerzity Karlovy, akademik Československé akademie věd. Zabýval se starou češtinou a staročeskou literaturou, zejména dílem Tomáše ze Štítného.

Život

Narodil se 26. srpna 1877 ve Výšovicích na Hané jako třetí z pěti dětí domkáře Františka Ryšánka.[1] Gymnázium absolvoval v Kroměříži a poté studoval na filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity slovanskou a germánskou filologii (1897–1901).[2] Vedle hlavních profesorů Gebauera a Mourka poslouchal také Pastrnka, Drtinu, Hostinského a jiné. Ještě před získáním aprobace začal učit na středních školách. Nejprve suploval na gymnáziu v Žitné ulici (1901/2), poté na reálce v Karlíně (1902/3).[1] V roce 1903 získal aprobaci z němčiny a češtiny a stal se profesorem na soukromém reálném gymnáziu a státní reálce v Moravské Ostravě (1903–1908). V letech 1908–1926 byl profesorem na žižkovské reálce v Praze.

V roce 1909 se stal doktorem filozofie (PhDr.) po úspěšné obhajobě práce Kulturněhistorické narážky ve štítenském Sborníku jezuitském.[3] V roce 1922 se na pražské univerzitě habilitoval pro obor „české mluvnice a staré české literatury",[2] a to na základě práce Prameny k Řečem besedním Tomáše Štítného. Jako tzv. soukromý docent nebyl za své přednášky honorován, a tak musel zároveň i nadále učit na žižkovské reálce.[3][2]

To se změnilo až v roce 1926, kdy byl jmenován řádným profesorem československé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Přednášel nejen literaturu, nýbrž i historickou mluvnici a staroslověnštinu.[1] V letech 1932–1933 byl děkanem filozofické fakulty.[1] V roce 1938 došlo k ustavení slovenské autonomní vlády a Slovensko získalo autonomii. V následujícím roce došlo k odtržení Slovenska od Československé republiky. Již po vyhlášení autonomie bylo ze Slovenska vyhnáno mnoho Čechů.[4][5] Ve školním roce 1938/9 musel bratislavskou univerzitu spolu s dalšími českými kolegy opustit i František Ryšánek.[2] Přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde byl jmenován profesorem české řeči a starší české literatury. Tam ho zastihlo uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. V roce 1941 byl penzionován.[3]

Když byly po skončení války české vysoké školy opět otevřeny, působil krátce na Masarykově univerzitě v Brně, ale už v listopadu 1945 byl povolán do Prahy, a to na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako profesor českého jazyka a dějin středověké české literatury.[3] Na pražské filozofické fakultě působil až do roku 1959, kdy odešel do výslužby.[2] Externě pracoval i v Ústavu pro jazyk český ČSAV a vedl v něm oddělení pro dějiny jazyka.[6]

Byl členem několika učených společností: Královské české společnosti nauk v Praze, České akademie věd a umění, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě.[1] Od roku 1952 byl členem-korespondentem Československé akademie věd,[7] v roce 1955 byl zvolen akademikem ČSAV[8] a zároveň se stal doktorem filologických věd (DrSc.).[pozn. 1] V roce 1957 obdržel „za celoživotní práci v oboru starého českého jazyka a literatury" Řád práce.[10]

František Ryšánek zemřel v Praze dne 23. června 1969.[11]

Jeho dcera Božena (1910–1986) byla manželkou literárního historika Felixe Vodičky.[12]

Dílo

Těžištěm Ryšánkovy vědecké činnosti byla oblast staročeského jazyka a písemnictví. Stejně jako Jan Gebauer, jeho učitel, kladl i Ryšánek důraz na podrobnou a přesnou práci filologickou, v níž viděl základ jazykovědného bádání.[13] Nepublikoval velké syntetické práce, ale věnoval se kritice, výkladu a vydávání památek staré české literatury. Často si vybíral a zpracovával zdánlivě drobné, ale vždy zauzlené otázky. Osou jeho vědecké činnosti se stalo dílo Tomáše ze Štítného, a to už od prací z let 1903—1910, kdy uveřejňoval své cenné objevy o pramenech jeho spisů.[14] Převratná byla studie o Štítném a jeho díle v Ottově Slovníku naučném nové doby VI/2, 1943, s. 873n.[13] Byl znalcem celého rozsáhlého díla tohoto myslitele, z velké části dosud nevydaného, jeho jazyka a stylu a jeho vztahu k soudobé literatuře latinské, takže podstatně přestavěl celkový obraz vývoje jeho díla a rozšířil je o nové, dosud nepoznané spisy.[14] Pořídil také vzorné vydání štítenského Sborníku vyšehradského (1. svazek, úvod a text, vyšel v roce 1960; 2. svazek, slovník, který sestavil spolu s J. Daňhelkou, byl vydán v roce 1969).

Předmětem jeho zájmu byly i další osobnosti reformně náboženského hnutí, jmenovitě Jan Hus, Petr Chelčický, Jan Rokycana, Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský. Každý jeho i drobný příspěvek obsahoval vždy nějaký objev literární, historický nebo textologický.[6] K dobám Ryšánkova působení na Slovensku se váže rozsáhlý Slovník k Žilinské knize[15] (byl vydán až v roce 1954). Pozornost věnoval i Alexandreidě a legendě o svaté Kateřině.[16] Jako vedoucí oddělení pro dějiny jazyka Ústavu pro jazyk český se významně podílel na přípravách k vydávání nového Staročeského slovníku a byl členem hlavní redakce tohoto díla.[13] V letech 1957–1961 byl spoluredaktorem Listů filologických. [3]

Bibliografie prací F. Ryšánka do roku 1957 je obsažena v článku:

Práce z posledního období Ryšánkova života jsou uvedeny v článku:

  • NEDVĚDOVÁ, Milada. K devadesátinám akademika Františka Ryšánka. Naše řeč. 1967, roč. 50, čís. 4, s. 193–199. Dostupné online. 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V § 6 vládního nařízení č. 60/1953 Sb. bylo stanoveno, že „řádným členům - akademikům Československé akademie věd přísluší vědecká hodnost doktora věd od doby jejich zvolení nebo jmenování." Vědeckou hodnost „doktor filologických věd" uvádí i Rudé právo v článku k 80. narozeninám F. Ryšánka.[9]

Reference

  1. ↑ a b c d e HODURA, Kvido. Akademik František Ryšánek osmdesátiletý. Naše řeč. 1957, roč. 40, čís. 5–6, s. 121–129. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e SVEJKOVSKÝ, František. Zemřel akademik František Ryšánek. Česká literatura. 1969, roč. 17, čís. 5, s. 547–552. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 3/2: P–Ř. Praha: Academia, 2000. 729–1524 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „František Ryšánek", s. 1376–1377. 
  4. ↑ DRCHAL, Václav. Čecha do mecha. Od října 1938 odešlo ze Slovenska přes 60 tisíc krajanů. euro.cz [online]. Mladá fronta, a. s., 24. 3. 2019 [cit. 15.7.2021]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠÍMOVÁ, Barbora. Česká inteligence na Slovensku po roce 1918. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. PaedDr. Anna Zelenková, Ph.D. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2020. 58 s. Dostupné online. Kapitola „Důsledky vyhlášení autonomie Slovenska", s. 40–44. 
  6. ↑ a b HAVRÁNEK, Bohuslav. 85 let seniora bohemistiky akademika Fr. Ryšánka. Naše řeč. 1962, roč. 45, čís. 9–10, s. 288–289. Dostupné online. 
  7. ↑ První členové-korespondenti Čs. akademie věd. Rudé právo. 19. 11. 1952, roč. 33, čís. 309, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Skončilo V. valné shromáždění Čs. akademie věd. Rudé právo. 18. 11. 1955, roč. 36, čís. 319, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ 80 let akademika F. Ryšánka. Rudé právo. 26. 8. 1957, roč. 37, čís. 237, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ Řád práce vynikajícím vědcům. Rudé právo. 12. 12. 1957, roč. 38, čís. 344, s. 1. Dostupné online. 
  11. ↑ Zemřel akademik Fr. Ryšánek. Rudé právo. 24. 6. 1969, roč. 49, čís. 146, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, rev. 21. 8. 2006 [cit. 2021-07-15]. Heslo „Felix Vodička". 
  13. ↑ a b c MICHÁLEK, Emanuel. Za akademikem Františkem Ryšánkem. Naše řeč. 1969, roč. 52, čís. 5, s. 303–304. Dostupné online. 
  14. ↑ a b HAVRÁNEK, Bohuslav. Akademik František Ryšánek osmdesátníkem. Slovo a slovesnost. 1957, roč. 18, čís. 4, s. 193–195. Dostupné online. 
  15. ↑ SVEJKOVSKÝ, František. Devadesátiny akademika Ryšánka. Česká literatura. 1967, roč. 15, čís. 6, s. 526–528. Dostupné online. 
  16. ↑ SVEJKOVSKÝ, František. František Ryšánek (26. VIII. 1877 – 23. 6. 1969). Slavia. 1970, roč. 39, s. 318–320. Dostupné online. 

Literatura

  • OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 3/2: P–Ř. Praha: Academia, 2000. 729–1524 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „František Ryšánek", s. 1376–1377. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. Heslo „František Ryšánek". 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“