František Schildberger

PhDr. František Schildberger
František Schildberger (2015)
člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Ve funkci: 9. července 2000 – 27. října 2001
Narození	15. prosince 1952 (71 let) Brno Československo Československo
Alma mater	UJEP v Brně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Schildberger (* 15. prosince 1952 Brno) je český básník, publicista a vysokoškolský pedagog.

Vystudoval gymnázium v Brně a po maturitě archivnictví a historii na Filozofické fakultě UJEP v Brně. Poté, co byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vojenské služby, působil (v letech 1978–1984) jako redaktor nakladatelství Kruh v Hradci Králové. Zde redigoval především vlastivědnou a historickou literaturu. Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století pracoval krátce jako metodik Státní knihovny v Praze a redaktor literárního vysílání brněnské pobočky Československého rozhlasu. Od začátku roku 1986 si zvolil svobodné povolání.

Od února 1990 do července 1994 byl členem brněnské redakce Lidových novin. Od roku 1994 přednášel (zejména praktickou žurnalistiku a sociální doktrínu katolické církve) na řadě vysokých škol v ČR (na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, později též na Cyrilometodějské teologické fakultě a na Filozofické fakultě UP v Olomouci, Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, na Filozofické fakultě MU a Fakultě sociálních studií MU v Brně, na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze a Pedagogické fakultě MU v Brně).^[1] V letech 1995–2000 byl politickým komentátorem Radia Proglas. Jeho každodenní ranní komentáře k aktuálnímu domácímu a zahraničnímu dění vysílala tato stanice 5 let. Část komentářů shrnul do knižních výborů 1996: komentáře pro Radio Proglas (1997) a Nemocný svět (1998). Od roku 2004 je šéfredaktorem a patří i k hlavním autorům internetového serveru Skleněný kostel.

V letech 1990–1995 byl členem Rady Obce moravskoslezských spisovatelů, v letech 1997–2000 byl členem Rady České televize^[2] a v letech 2000–2001 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.^[3] V roce 2000 kandidoval na zástupce veřejného ochránce práv.^[4]

První básně uveřejnil roku 1974 v časopise Universitas a v Brněnském večerníku, poté otiskoval verše, fejetony, glosy, divadelní a zejména recenze české básnické produkce v Rovnosti, Pochodni (Hradec Králové), Lidové demokracii, Literárním měsíčníku, Tvorbě, Štafetě, Mladém světě, Slovenských pohľadech (Bratislava), Scéně, Nových knihách, Zemědělských novinách, Svobodném slovu, Ostravském kulturním měsíčníku, Dramatickém umění, Rozhlasu a v Programu Státního divadla v Brně, po roce 1989 v Lidových novinách (mj. v jejich brněnské příloze Moravské listy), Katolickém týdeníku, Tvaru, Literárních novinách, ROKu, Duze, Listu pro literaturu, Světle, Veronice, Rovnosti aj. V 80. letech psal pro Československý rozhlas v Brně literární pořady (mj. cyklus Příběhy z dějin českého básnického překladu, 1989), byla mu zde rovněž uvedena rozhlasová hra Na pastvě (1989, pod pseudonymem Josef Popelář). Pro Československou televizi napsal scénář k publicistickému cyklu Moravo, Moravo (1992), později se autorsky podílel na několika pořadech z cyklů Cesty víry a Sváteční slovo. Spolupracuje rovněž s Českým rozhlasem, zejména formou recenzí literárních prací.^[5][6] V současné době pro něj hlavní publikační formu představuje v publicistice internet (je šéfredaktorem křesťanského internetového magazínu) a pro básnickou tvorbu autorská čtení.

Beletrie:

• Knížka s modrýma očima (básně1980)
• Místa (básně 1983)
• Vyhlášení lásky (básně 1988)
• Zrcadlo (básně 1988, s fotografiemi Rostislava Košťála)
• Oblastní výbor (výbor z veršů, 1994).
• Básně (básně 2005) ISBN 80-902332-4-4

Publicistika:

• Ležáky 24. června 1942 (1982; přepracováno 1987, publicistická rekonstrukce historické události, která kladla jiné důrazy v interpretaci událostí než tehdejší propaganda)
• 1996: komentáře pro Radio Proglas (1997)
• Nemocný svět (1998) ISBN 80-901961-9-5

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Schildberger
• Rozhovor v Knihovické Revue Olomouckého kraje Archivováno 21. 4. 2015 na Wayback Machine.
• Skleněný kostel