František Servít

František Servít
Narození	7. září 1848 Modlíkov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. listopadu 1923 (ve věku 75 let) Praha-Královské Vinohrady Československo Československo
Povolání	učitel a překladatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Servít (7. září 1848 Modlíkov u Přibyslavi^[1] – 1. listopadu 1923 Praha-Královské Vinohrady^[2]) byl český středoškolský profesor a klasický filolog. Vyučoval na gymnáziích v Praze, Jihlavě a Jičíně. Byl autorem prvního českého knižně vydaného překladu Eukleidových Základů a několika učebnic.

Narodil se 7. září 1848 v Modlíkově č. 23 jako syn domkáře Jana Servíta (1813-1868) a jeho manželky Kateřiny roz. Prokešové (1820-1901).^[1][3] Po maturitě na gymnáziu v Německém Brodě vystudoval v letech 1871–74 klasickou filologii na pražské univerzitě; jako výborný student a sirotek byl osvobozen od školného.^[3] Roku 1874 složil zkoušky pro učitelství latiny a řečtiny.^[3]

V letech 1874–77 vyučoval jako suplent latinu, češtinu, řečtinu a dějepis na malostranském obecním gymnáziu.^[3][4] V následujícím školním roce se přestěhoval do Jihlavy, kde na německém gymnáziu, rovněž jako suplent, vedl hodiny češtiny a dalších předmětů v českém jazyce pro české i německé studenty.^[5] V letech 1879–82 se vrátil do Prahy, nejprve na akademické gymnázium, poté na nově zřízené gymnázium v Žitné ulici.^[3] Roku 1882 byl přeložen do Jičína^[6] a v roce 1893 na Král. Vinohrady.^[7] V létě 1910 odešel do výslužby^[3] a následujícího roku mu byl udělen titul školního rady.^[8]

Účastnil se veřejného života. V první polovině 70. let několikrát přednášel v Jednotě českých filologů, např. o attických soudech (1872),^[9] Horatiově epištole Ad pisones (1872),^[10] 15. zpěvu Iliady (1873, 1874)^[11][12] a o domácím životě Athéňanů a Spartánů (1874).^[13] Na konci roku 1873 se stal zatímním administrátorem nově zakládaného „Časopisu pro filologii a methodiku“^{[14][p 1]} a v říjnu 1874 byl v tomto sdružení zvolen náměstkem starosty Františka Velišského.^[15] V ženském výrobním spolku přednášel o základech mravnosti (1872).^[16] V letech 1873, 1875 a 1876 byl zmiňován jako starosta pražského spolku akademiků „Sázavan“, jehož cílem bylo napomoci kulturnímu povznesení obyvatel na Čáslavsku a Jihlavsku pořádáním přednášek a zakládáním knihoven.^[17][18][19] Později byl v Jičíně i na Vinohradech funkcionářem spolků na podporu nemajetných studentů.^[3] Roku 1916 vložil 1000 korun na V. rakouskou válečnou půjčku.^[20]

Zemřel 1. listopadu 1923 v Praze-Vinohradech čp. 425^[2] (dnes Americká 425/37, 120 00 Praha 2). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.^[2]

Byl autorem prvního knižně vydaného českého překladu Eukleidových Základů (díky čemuž je – ač filolog – někdy také řazen mezi matematiky). Jeho překlad vycházel nejprve v letech 1903–1907 na pokračování ve výročních zprávách vinohradského gymnázia a v roce 1907 též jako celek knižně nákladem Jednoty českých mathematiků.^[21] Určitým paradoxem je, že první návrh překladu vypracoval již r. 1887 mnohostranně vzdělaný Josef Smolík, mj. autor učebnic matematiky, ale komise Jednoty jeho vydání s nepříliš přesvědčivými argumenty zamítla, rukopis skončil zapomenutý v Národním muzeu a další autoři z něj nevycházeli. Téměř souběžně se Servítem vydal překlad první knihy také František Fabinger ve výroční zprávě smíchovského gymnázia (r. 1903), ale v dalších dílech už nepokračoval. Prvenství tak patří Servítovi. V úvodu děkuje za pomoc Josefu Bernhardovi (1848–1909), řediteli vinohradského gymnázia.^[21] Roku 2012 vyšla tato kniha v reedici s komentářem Petra Vopěnky.^[22]

V letech 1912–13 sepsal soubor učebnic Přípravy k básním Horatiovým.^[22]

• 13. února 1878 se v pražském kostele sv. Jindřicha oženil s Aloisií Dlouhou^[23] (1850–1920).^[3]
  • Měli syna Bohumila, který jako student gymnázia zemřel předčasně na tuberkulózu, a dceru Marii, která pracovala jako modistka a zemřela bezdětná.^[3]
• Bratr Josef (1850–1936) převzal po otcově smrti jako osmnáctiletý vedení rodinného hospodářství. Z jeho sedmi dětí se Alois Servít (1882-??) stal učitelem nejprve v Kamenném Přívoze, později v Praze-Vinohradech. Stýkal se se strýcem Františkem a zachytil vzpomínky na něj v rodinné kronice. Velmi se proslavili jeho dva synové (tj. Františkovi prasynovci) – neurolog Zdeněk Servít (1913–1986) a profesor stavební fakulty ČVUT Radim Servít (1921-1984).^[21]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Servít na Wikimedia Commons
• Autor František Servít ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Servít v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Servít
• František Servít v kartotéce Jaroslava Kunce

• Životopis v online encyklopedii Významní matematici v českých zemích