František Skácelík

MUDr. František Skácelík
Rodné jménoFrantišek Jan Josef Skácelík
Narození25. listopadu 1873
Přerov
Úmrtí26. prosince 1944 (ve věku 71 let)
Praha
PseudonymF. Skalný
Povolánílékař, úředník
Národnostmoravská[zdroj?]
Alma materUniverzita Karlova
RodičeMUDr. František Skácelík, Marie Skácelíková-Šulcová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Skácelík (25. listopadu 1873 Přerov[1] – 26. prosince 1944 Praha) byl moravský lékař, úředník, spisovatel a novinář.

Život

Narodil se v rodině lékaře, starosty a zemského poslance Františka Skácelíka (1844–1926) a Marie Skácelíkové-Šulcové. Měl pět sourozenců: Marii (1875), Annu (1877–1936), Aloisii (1879), Arnošta (1881) a Josefa (1882). 29. ledna 1931 se oženil se s Marií Ročkovou, se kterou měl dceru Evu.

Absolvoval gymnázium v Přerově (1892), v letech 1892–1897 studoval na Lékařské fakultě Vídeňské univerzity, studium ukončil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (1901). Soustavně se věnoval i studiu estetiky, literatury a výtvarného umění.

Jako lékař působil v letech 1901–1918 na mnoha místech: v Praze, Bystřici pod Hostýnem, Ledči nad Sázavou, Rokycanech, ve Štýrském Hradci. Za války v Českém Krumlově, Bjelině, Pardubicích, Havlíčkově Brodě, Náchodě a Broumově.[2]  

Roku 1919 se stal v Užhorodě náčelníkem veřejného zdravotnictví na Podkarpatské Rusi, po návratu do Čech (1920) zastával vysoké funkce na Ministerstvu zdravotnictví.[3]

Byl prozaikem, usilujícím o proniknutí do psychiky dětí a mimořádných jedinců, zvláště umělců. Psal romány o literárních osobnostech, byl též básníkem a literárním kritikem.

Zabýval se i osvětovou činností, přednášel, hrál divadlo, účastnil se života studentského spolku Slavia. Působil v literárním odboru Moravsko-slezské besedy v Praze (1987). Byl v představenstvu nakladatelství Družstevní práce (1922), místopředseda Kruhu českých spisovatelů (1926–1932), člen výboru literárního odboru Umělecké besedy (1927–1929) a v letech 1932–1936 předseda Umělecké besedy. Byl členem předsednictva Konfederace duševních pracovníků, předsedou Napoleonské společnosti, v letech 1934–1944 členem Moravského kola spisovatelů.

Redigoval Lumír, Samostatnost, Humoristické listy, Raracha. Od počátku 90. let přispíval prózou, verši, fejetony a referáty literárními, divadelními i výtvarnými do deníků a časopisů Niva, Radikální listy, Časopis pokrokového studentstva, Pozor, Čas, Volné směry, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny, Fronta, Šibeničky, Kolo, Neděle aj.[4]

Používal pseudonymy: F. Skalný, A. Marek, Artuš Dago, Fr. Marek. V Praze XI Žižkov bydlel na adrese Dvořákova 12.[5]

Dílo

Básně

  • Českoslovenští básníci skautům – Jiří Wolker, Viktor Dyk, Antonín Sova, Eliška Krásnohorská, Jan Čarek, Jan Opolský, Růžena Jesenská, František Skácelík, Josef Šimánek, Peter Kompiš Rudo Brtáň & František Procházka, Praha: Svaz junáků-skautů RČS, 1931
  • Trosky – Praha: Alois Lapáček, 1932
  • Veršotepecké skládání k šedesátce přítele šéfa JUDr. Richarda Bébra: 2. dubna 1936 – Praha: s. n., 1936
  • První a poslední zpěv pensistské Iliady příteli Antonínu Veselému k pensionování extra složené: 6. února 1937 – Praha: s. n., 1937

Próza

Divadelní hry

  • Na cestách z okovů: divadelní hra z persekučního roku 1894 o 4 obrazech – Praha: Samostatnost, 1937
  • Jih proti Severu: hra z americké občanské války ve 3 jednáních – dle americké předlohy. Praha: Thalia,

Jiné

  • Katalog výstavy v Užhorodě – úvod F. Skácelík. Praha: Umělecká beseda, 1920
  • Osm přednášek o Podkarpatské Rusi: Viktor Dvorský, Josef Křepinský, Karel Kadlec, Jan Semerád, Dimitrij Nikolajevič Vergun, Bohumil Sládek, František Skácelík [Podkarpatská Rus ve světle zdravotnické statistiky], Antonín Hajn. Praha: České učení politické, 1925
  • Almanach II. radiologického sjezdu pořádaného Čsl. společností pro röntgenologii a radiologii pod protektorátem prof. Dr. F. Spiny ... ve dnech 9.–11. května 1931 ve státních lázních v Jáchymově – redakční kruh Antonín Ostrčil, František Vladimír Novák, Mil. Čermák, František Skácelík, Miloslav Matoušek. Praha: Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1932
  • Sedmdesát let Umělecké besedy 1863–1933 – uspořádal s redakční radou. Praha: Umělecká beseda, 1933

Odkazy

Reference

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ PEŠTA, Pavel; PEŠAT, Zdeněk. František Skácelík. Česká literatura. 2000, roč. 48, čís. 5, s. 522–526. Dostupné online [cit. 2022-01-25]. ISSN 0009-0468. 
  3. ↑ František Skácelík | životopis, informace | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. František Skácelík. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 404. 
  6. ↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová Tribuna, 1923. 160 s. S. 123. 
  7. ↑ KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 722–724. 

Literatura

  • KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1089 s. S. 722–724
  • Lékař, spisovatel a člověk – Antonín Roček. 1943
  • František Skácelík zemřel – Bedřich Slavík. 1944
  • Z dopisů Františka Skácelíka – Jan Karník, 1948
  • František Skácelík (1873–1944): literární pozůstalost: soupis – zpracoval Jan Wagner. Praha: Národní muzeum, 1963

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Skácelík František.jpg
portrét Františka Skácelíka