František Skácelík

MUDr. František Skácelík
Rodné jménoFrantišek Jan Josef Skácelík
Narození25. listopadu 1873
Přerov
Úmrtí26. prosince 1944 (ve věku 71 let)
Praha
PseudonymF. Skalný
Povolánílékař, úředník
Alma materUniverzita Karlova
RodičeMUDr. František Skácelík, Marie Skácelíková-Šulcová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Skácelík (25. listopadu 1873 Přerov[1] – 26. prosince 1944 Praha) byl moravský lékař, úředník, spisovatel a novinář.

Život

Narodil se v rodině lékaře, starosty a zemského poslance Františka Skácelíka (1844–1926) a Marie Skácelíkové-Šulcové. Měl pět sourozenců: Marii (1875), Annu (1877–1936), Aloisii (1879), Arnošta (1881) a Josefa (1882). 29. ledna 1931 se oženil se s Marií Ročkovou, se kterou měl dceru Evu.

Absolvoval gymnázium v Přerově (1892), v letech 1892–1897 studoval na Lékařské fakultě Vídeňské univerzity, studium ukončil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (1901). Soustavně se věnoval i studiu estetiky, literatury a výtvarného umění.

Jako lékař působil v letech 1901–1918 na mnoha místech: v Praze, Bystřici pod Hostýnem, Ledči nad Sázavou, Rokycanech, ve Štýrském Hradci. Za války v Českém Krumlově, Bjelině, Pardubicích, Havlíčkově Brodě, Náchodě a Broumově.[2]  

Roku 1919 se stal v Užhorodě náčelníkem veřejného zdravotnictví na Podkarpatské Rusi, po návratu do Čech (1920) zastával vysoké funkce na Ministerstvu zdravotnictví.[3]

Byl prozaikem, usilujícím o proniknutí do psychiky dětí a mimořádných jedinců, zvláště umělců. Psal romány o literárních osobnostech, byl též básníkem a literárním kritikem.

Zabýval se i osvětovou činností, přednášel, hrál divadlo, účastnil se života studentského spolku Slavia. Působil v literárním odboru Moravsko-slezské besedy v Praze (1987). Byl v představenstvu nakladatelství Družstevní práce (1922), místopředseda Kruhu českých spisovatelů (1926–1932), člen výboru literárního odboru Umělecké besedy (1927–1929) a v letech 1932–1936 předseda Umělecké besedy. Byl členem předsednictva Konfederace duševních pracovníků, předsedou Napoleonské společnosti, v letech 1934–1944 členem Moravského kola spisovatelů.

Redigoval Lumír, Samostatnost, Humoristické listy, Raracha. Od počátku 90. let přispíval prózou, verši, fejetony a referáty literárními, divadelními i výtvarnými do deníků a časopisů Niva, Radikální listy, Časopis pokrokového studentstva, Pozor, Čas, Volné směry, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny, Fronta, Šibeničky, Kolo, Neděle aj.[4]

Používal pseudonymy: F. Skalný, A. Marek, Artuš Dago, Fr. Marek. V Praze XI Žižkov bydlel na adrese Dvořákova 12.[5]

Dílo

Básně

  • Českoslovenští básníci skautům – Jiří Wolker, Viktor Dyk, Antonín Sova, Eliška Krásnohorská, Jan Čarek, Jan Opolský, Růžena Jesenská, František Skácelík, Josef Šimánek, Peter Kompiš Rudo Brtáň & František Procházka, Praha: Svaz junáků-skautů RČS, 1931
  • Trosky – Praha: Alois Lapáček, 1932
  • Veršotepecké skládání k šedesátce přítele šéfa JUDr. Richarda Bébra: 2. dubna 1936 – Praha: s. n., 1936
  • První a poslední zpěv pensistské Iliady příteli Antonínu Veselému k pensionování extra složené: 6. února 1937 – Praha: s. n., 1937

Próza

Divadelní hry

  • Na cestách z okovů: divadelní hra z persekučního roku 1894 o 4 obrazech – Praha: Samostatnost, 1937
  • Jih proti Severu: hra z americké občanské války ve 3 jednáních – dle americké předlohy. Praha: Thalia,

Jiné

  • Katalog výstavy v Užhorodě – úvod F. Skácelík. Praha: Umělecká beseda, 1920
  • Osm přednášek o Podkarpatské Rusi: Viktor Dvorský, Josef Křepinský, Karel Kadlec, Jan Semerád, Dimitrij Nikolajevič Vergun, Bohumil Sládek, František Skácelík [Podkarpatská Rus ve světle zdravotnické statistiky], Antonín Hajn. Praha: České učení politické, 1925
  • Almanach II. radiologického sjezdu pořádaného Čsl. společností pro röntgenologii a radiologii pod protektorátem prof. Dr. F. Spiny ... ve dnech 9.–11. května 1931 ve státních lázních v Jáchymově – redakční kruh Antonín Ostrčil, František Vladimír Novák, Mil. Čermák, František Skácelík, Miloslav Matoušek. Praha: Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1932
  • Sedmdesát let Umělecké besedy 1863–1933 – uspořádal s redakční radou. Praha: Umělecká beseda, 1933

Odkazy

Reference

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ PEŠTA, Pavel; PEŠAT, Zdeněk. František Skácelík. Česká literatura. 2000, roč. 48, čís. 5, s. 522–526. Dostupné online [cit. 2022-01-25]. ISSN 0009-0468. 
  3. ↑ František Skácelík | životopis, informace | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. František Skácelík. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 404. 
  6. ↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová Tribuna, 1923. 160 s. S. 123. 
  7. ↑ KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 722–724. 

Literatura

  • KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1089 s. S. 722–724
  • Lékař, spisovatel a člověk – Antonín Roček. 1943
  • František Skácelík zemřel – Bedřich Slavík. 1944
  • Z dopisů Františka Skácelíka – Jan Karník, 1948
  • František Skácelík (1873–1944): literární pozůstalost: soupis – zpracoval Jan Wagner. Praha: Národní muzeum, 1963

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Skácelík František.jpg
portrét Františka Skácelíka