František Skála (1923)
František Skála | |
---|---|
Narození | 16. března 1923 Tuchlovice Československo |
Úmrtí | 1. září 2011 (ve věku 88 let) Nové Strašecí Česko |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | malíř, grafik, ilustrátor, scenárista, výtvarník, keramik, spisovatel |
Manžel(ka) | Alena Skálová |
Děti | František Skála (1956) |
Příbuzní | Alžběta Skálová[1] a František A. Skála (vnoučata) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Skála (16. března 1923 Tuchlovice, Československo – 1. září 2011 Nové Strašecí, Česká republika) byl český sochař, malíř, grafik a ilustrátor, především dětských knih. Je znám svým kresleným humorem, ale i jako scenárista a autor námětů animovaných a loutkových filmů.[2] Patří mezi tvůrce estetiky šedesátých let dvacátého století.[3]
Život a dílo
František Skála se narodil 16. března 1923 v Tuchlovicích nedaleko Kladna. V roce 1943 absolvoval Státní grafickou školu v Praze. Od roku 1944 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josefa Kaplického, Josefa Nováka a Emila Filly. Během studií absolvoval studijní cesty do Francie, Belgie, Rakouska, Maďarska, Polska, Sovětského svazu a Číny. Studium ukončil absolutoriem v roce 1949.[4][2]
V počátku padesátých let dvacátého století se zapojil do činnosti Vysokoškolského uměleckého souboru v Praze nejen jako výtvarník, ale také jako zpěvák a tanečník.[5]
Od roku 1947 začal pracovat jako karikaturista pro časopisu Dikobraz, následně ve výtvarných redakcích Literárních novin, Mladé fronty a Mladého světa. Obrázkové příběhy kreslil i pro dětské časopisy Mateřídouška a Sluníčko. Od roku 1956 se věnoval ilustracím a grafické úpravě knih, také pro děti a mládež. Jako výtvarník spolupracoval na desítkách titulů knih pro nakladatelství Mladá fronta a Albatros. Často používal perokresbu a barevný akvarel. Ilustroval leporela, povídky pro děti, klasické i moderní pohádky a naučné publikace. Zabýval se také keramickými návrhy a jejich realizací.[5][6]
Od roku 1960 do roku 1969 byl členem umělecké skupiny Radar a svoje práce se skupinou vystavoval v Antverpách, Frankfurtu nad Mohanem, Havaně, Moskvě a Montréalu. Od roku 1963 pracoval jako samostatný výtvarník. V roce 1964 se stal členem satirické skupiny Polylegran. Zabýval se také plakátovou tvorbou, vytvořil plakáty k filmům Arsen Lupin, Chlap jako hora a dalším.
V roce 1962 začal František Skála pracovat v animovaném filmu. Mezi lety 1964 až 1983 se podílel jako výtvarník, ale i jako scenárista a autor námětů na výrobě dvaceti animovaných a loutkových filmů. Lze jmenovat Pokroky a vynálezy, Budiž světlo (1968), Parohy (1972), Prach a Broky (1973), Straka zlodějka (1976), Panika (1978).[7] Kreslil většinou komické typy venkovanů a myslivců. Měl velkou úctu k lidské práci a patřil mezi vynikající znalce lidového umění. Obdivoval nejen venkovské chalupy, ale i výrobky hrnčířů, truhlářů nebo kovářů. Vedle výtvarného umění se zabýval také archeologií.[8]
Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let spolupracoval s architekty na výtvarném řešení několika historických hospod (Český Těšín, Kutná Hora a Tábor) a prodejen.[9] Spolu s přítelem Dobroslavem Follem vytvořil originální interiér historické restaurace U Dačického v Kutné Hoře.[10]
V roce 2009 vydal vzpomínkovou knihu Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. V Novém Strašecí, kde prožil poslední léta svého života,[5] uspořádal v roce 2010 výstavu pod názvem „Myslivecké motivy“.[2] Zemřel 1. září roku 2011 ve věku 88 let.
Tvorba
Jeho ilustrátorská tvorba se opírala především o folklór, žánr lidového humoru a prvky satiry. Vzor pro jeho tvorbu lze nalézt v humoristické kresbě Josefa Lady nebo také u jeho učitele Antonína Strnadela (například ilustrace v Cikánských pohádkách).[11]
Bibliografie (neúplná – pouze první vydání)
- 1957 – Evžen Čihák, Jak jsem létal a padal, SNDK
- 1957 – Marie Kršková, Dobráci, filuti, meláci, Mladá fronta
- 1959 – Marie Voříšková, Cikánské pohádky, Mladá fronta
- 1959 – Josef Štefan Kubín, Škubánek, SNDK
- 1960 – Viktor Dusil, Cirkus bez maringotek, Svět sovětů
- 1961 – Marie Bieblová, Travička zelená, SNDK
- 1961 – Michal Sedloň, Doma plno kamarádů, SNDK
- 1962 – Jaromír Jech, Povídá babička povídačku, SNDK
- 1962 – Jiří Šeda, Tajené kroky, SNDK
- 1962 – Jitka Bodláková, Dneska vařím já, SNDK
- 1964 – Rozum do kapsy, SNDK
- 1965 – Jaromír Jech, Žerty s hastrmany a čerty, SNDK
- 1965 – Václav Pavel Borovička, Spadla z nebe, SNDK
- 1967 – Ilona Borská, Ivo Štuka, Barevné pohádky, SNDK
- 1969 – Václav Říha, Zvířátka a petrovští, SNDK
- 1969 – Aloys Skoumal (překlad), Orel z pobřeží, Albatros
- 1970 – Method Kulda Beneš, Švec hrdina, Albatros
- 1971 – Richmal Cromptonová, Jirka v ráži, Albatros
- 1971 – Miroslav Horníček, Strašidla, Albatros
- 1971 – Hana Doskočilová, Micka z trafiky a kocour Pivoda, Albatros
- 1972 – Adrienne Thomasová, Andrea, Albatros
- 1974 – Jaroslav Hašek, Školní výlet, Albatros
- 1975 – Branko Čopič, Tábor u tajné jeskyně, Albatros
- 1975 – Hana Doskočilová, Posledního kousne pes, Albatros
- 1977 – Otakar Moravec, Za krále Cvrčka, Albatros
- 1978 – František Skála, Josef Brukner, Zajíc vítězem, Pressfoto
- 1978 – Hana Doskočilová, Dva dědečci z Dlouhé míle, Albatros
- 1978 – Vojtěch Gaja, Čertovské pohádky, Svoboda
- 1979 – Václav Čtvrtek, O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, Albatros
- 1981 – Otakar Moravec, Ať bylo, jak bylo, z komína se kouřilo, Albatros,
- 1981 – István Csukáš, Buřinka a Bambule, Albatros
- 1982 – Jaromír Jech, Z Krakonošovy mošny, Albatros
- 1982 – Český jazyk I.a II. dil pro 4. ročník ZŠ pro slabozraké, SPN
- 1984 – Otakar Moravec, Za Krušpánka krále, Albatros
- 1985 – Otakar Moravec, Dávno-nedávno, daleko-nedaleko, Středočeské nakladatelství
- 1987 – Václav Tille, Knížka pohádek Václava Říhy[12]
- 1989 – Václav A. Černý, Bohatýři dávných časů, Lidové nakladatelství
- 1991 – Vladimír Vondruška, Církevní rok a lidové obyčeje, DONA
- 1998 – Marie Soukalová, Náš poklad, Skauting
- 2005 – Vladislav Stanovský, Jak chodil Kristuspán se svatým Petrem po světě, Karmelitánské nakladatelství
- 2010 – Vladislav Stanovský-František Skála, Kouzelná fajfka: veselé havířské pohádky[13]
Autorská tvorba (výběr)
- 1954 – Čína ve skicáři, Mladá fronta
- 1970 – Pozor, zde se střílí, Mladá fronta
- 1972 – Čimčarara čim, Albatros
- 2005 – Katalog z výstavy, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory
- 2009 – Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, Futura
Ocenění
Během svého tvůrčího života získal František Skála řadu ocenění. V roce 1962 to byla například „Cena Jaroslava Haška“ a v roce 1967 „Cena za filmový plakát“. V roce 1974 získal na festivalu filmů v Corku cenu za animovaný film Parohy. Roku 1978 dostal Čestné uznání nakladatelství Svoboda za ilustrace ke knize Vojtěcha Gaji Čertovské pohádky a v roce 1981 cenu nakladatelství Albatros za ilustrace ke knize Otakara Moravce Ať bylo, jak bylo, z komínu se kouřilo.[5] V roce 2006 dostal od města Nové Strašecí ocenění – pamětní plaketu.[14]
Reference
- ↑ Český rozhlas Vltava. 8. ledna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-01-11].
- ↑ a b c V Novém Strašecí vystavuje Skála. Rakovnický deník. 2010-09-13. Dostupné online [cit. 2022-10-03].
- ↑ Bez skandálu to nemá cenu. František Skála o politickém umění. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné online.
- ↑ František Skála st.. FDb.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d František Skála. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ František Skála. www.padesatky.info [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ František Skála st.. FDb.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ František Skála: výtvarník oslavil 85. narozeniny (Rakovnický deník). Silvarium - lesnický, dřevařský a myslivecký zpravodajský web [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné online.
- ↑ F. Skála, F. Skála, F. Skála, Výtvarné práce tří generací. rabasgallery.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Restaurace Dačický. Kutná Hora [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ČÁŇOVÁ, Pavlína. František Skála–Ilustrátorské dílo. , 2019 [cit. 2022-10-03]. . Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
- ↑ Knížka pohádek Václava Říhy. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Skála František st.. www.citarny.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Ocenění města. www.novestraseci.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-19.
Související články
Externí odkazy
- František Skála ve Filmové databázi
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Skála (1923)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“