František Světlík

Mons. František Světlík
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1939
Stranická příslušnost
ČlenstvíMor. - slez. kř. soc. str.
ČSL
SNJ

Narození28. prosince 1875
Bílovice u Prostějova
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. prosince 1949 (ve věku 73 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Kostelec na Hané
Profesespisovatel, novinář, politik, katolický kněz a redaktor
Náboženstvíkatolická církev
CommonsFrantišek Světlík
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Světlík (28. prosince 1875 Bílovice u Prostějova[1]13. prosince 1949 Olomouc[2])[3] byl český římskokatolický duchovní z Moravy, československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou; člen československé delegace ve Společnosti národů, později pronásledovaný nacistickým režimem.

Biografie

Mládí a studium

Pocházel z chudé rodiny. Byl nejmladším ze sedmi sourozenců. Rodiče ho od mládí připravovali na dráhu katolického kněze. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a pak studoval na arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci. Vystudoval olomouckou teologickou fakultu. Už v mládí byl ovlivněn moravsko-slovanským cítěním a cyrilometodějským kultem. Byl národnostně uvědomělý. Kritizoval vliv německojazyčného kléru na Moravě. Na kněze byl vysvěcen roku 1898. Do roku 1902 působil jako kaplan ve Vsetíně, pak v Kroměříži. Následně počátkem 20. století se začal věnovat katolické publicistice.[4][5]

Působení v katolických spolcích a tisku

Byl aktivní v katolických spolcích vznikajících pod vlivem encykliky Rerum novarum.[5] Působil v Literární jednotě bohoslovců, publikoval v časopisu Nový život a Katolická moderna.[4] Koncem 19. století patřil mezi zakladatele Moravsko-slezské křesťansko sociální strany.[6] Od roku 1906 byl členem redakce listu Našinec, který vycházel od roku 1869 v Olomouci a který se od roku 1882 hlásil ke katolickému politickému hnutí. Po Světlíkově nástupu do redakce byly tyto noviny oficiálně prohlášeny za tiskový orgán obou katolických stran na Moravě (křesťansko sociální i Katolická strana národní na Moravě). Jako šéfredaktor zajistil Světlík převod listu do majetku stejnojmenného družstva a jeho tisk převzala Knížecí arcibiskupská tiskárna v Olomouci. Do roku 1908 vycházel Našinec třikrát týdně, od roku 1909 čtyřikrát za týden a od roku 1910 se stal deníkem. Proměnil se ve vlivné periodikum přesahující regionální záběr.[7] Ve vedení redakce Našince působil Světlík do roku 1922. V letech 1922–1923 byl pověřen řízením tiskového orgánu ČSL v Praze Lidové listy jako jejich první šéfredaktor.[4][8] Kromě Našince byl i šéfredaktorem týdeníku Severní Morava. Spoluzakládal pobočku Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, záložnu, Katolický dům a Společnost Cyrila a Metoděje.[4]

Politikem ČSL

Během první světové války se od dubna 1918 společně s Janem Šrámkem profiloval národně a odklonil se od dosavadního prohabsburského stanoviska českých katolických politiků. Podílel se na tom, že se shromáždění kněží a kaplanů konané 28. září 1918 v Praze vyslovilo pro myšlenku československého státu.[4]

Za první republiky spoluzakládal v lednu 1919 Československou stranu lidovou, v jejímž rámci podporoval Šrámkovu křesťanskodemokratickou linii. Byl autorem názvu lidová ve jménu strany po vzoru podobných chorvatských a slovinských stran, čímž mělo být naznačeno, že tento politický subjekt se nevnímá úzce coby katolická formace.[4][5]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Nastoupil ovšem jako náhradník až počátkem roku 1925 poté, co byl mandátu zbaven Alois Kaderka.[9] Mandát obhájil v řádných parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935.[10]

Byl autorem zahraničně politické politiky ČSL, která byla smířlivá ke koncepci Edvarda Beneše, ale zároveň se zasazovala o normalizaci a rozvoj vztahů s Vatikánem. Dlouhodobě působil jako člen československé delegace při Společnosti národů.[4] V roce 1929 navrhl v zahraničním výboru sněmovny de iure uznání Sovětského svazu. Návrh ale v této době ještě neprošel.[11] Pro své sociální a progresivní názory získal přezdívku rudý prelát.[5][12]

V roce 1923 byl jmenován kanovníkem metropolitní kapituly sv. Václava. Od roku 1926 byl sídelním kanovníkem, v roce 1936 se stal prelátem.[4][5]

Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty.[13] Vstup lidovců do SNJ ale přijímal s pochybnostmi. Na posledním zasedání moravskoslezského zemského výboru ČSL v Brně 22. listopadu 1938 prohlásil: „Sešli jsme se v koncentračním táboře Národní jednoty.“[14]

Pronásledování za okupace a návrat do politiky

Dne 1. září 1939 byl v rámci Akce Albrecht der Erste zatčen nacistickými úřady, dočasně uvězněn v koncentračním táboře, následně propuštěn, ale až do konce války byl pod dohledem gestapa.[4]

Po roce 1945 již v politickém životě nehrál tak významnou roli, i kvůli těžké nemoci, kterou trpěl. Byl členem ČSL, předsedou krajské lidové rady a po únorovém převratu roku 1948 dočasně podpořil nový politický kurz v Československu. Snažil se uchovat samostatnost strany i poukazováním na svou prvorepublikovou prosovětskou politiku (angažoval se ve Svazu přátel SSSR). V rámci strany patřil mezi spojence tehdejšího generálního tajemníka Hály, který chtěl i v poúnorových podmínkách vykonávat svébytnou křesťanskou politickou aktivitu. Poté, co komunistický režim zasáhl proti příspěvkům delegátů na kroměřížské konferenci ČSL v srpnu 1948, se Světlík vzdal politické a veřejné činnosti. Zemřel následujícího roku.[4][5]

Synem jedné z jeho sester byl olomoucký biskup Josef Vrana.[5]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Světlík, František, 1875-1949 [online]. biblio.hiu.cas.cz [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  3. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1306. 
  4. a b c d e f g h i j Msgre. FRANTIŠEK SVĚTLÍK [online]. kdu.cz [cit. 2014-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. 
  5. a b c d e f g KROUPA, Vojtěch: Katolické politické strany na Šumpersku [online]. theses.cz [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 261. 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 282. 
  8. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 662. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  10. František Světlík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-23]. Dostupné online. 
  11. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 666. 
  12. Katalog Vědecké knihovny v Olomouci, báze SVK01, záznam 001098282
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  14. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 670. 

Literatura

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Světlík
  • TRAPL, Miloš: Olomoucký "rudý prelát" František Světlík, Střední Morava 1 (1966) 64-68.
  • MAREK, Pavel - TRAPL, Miloš: Mons. František Světlík (1875-1949) : nástin života a díla katolického politika a novináře, Rosice u Brna : Gloria, 2001. ISBN 80-86200-47-7.
  • TRAPL, Miloš: František Světlík. In: PEHR, Michal a kol., Cestami křesťanské politiky, Praha, Akropolis 2007, s. 248-249. ISBN 978-80-86903-53-8
  • MAREK, Pavel: Katolický modernista František Světlík (1875-1949), in: MAREK, Pavel: Setkání. Osobnost v politickém a veřejném životě na přelomu 19.-20. století, Olomouc, Gloria pro CDKP 2010, s. 222-237. ISBN 978-80-86760-51-3.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
František Světlík (1875-1949).jpeg
František Světlík (1875 - 1949), Český římskokatolický duchovní a politik.