František Tichý (architekt)

František Tichý
Narození22. ledna 1886
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. listopadu 1961 (ve věku 75 let)
Hradec Králové
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt, historik, ředitel muzea
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Tichý (22. ledna 1886, Hradec Králové, Velké náměstí č.p. 24[1]6. listopadu 1961, Hradec Králové) byl český architekt, historik, vydavatel, knihovník, vlastivědný spisovatel a publicista. Působil také jako ředitel městského muzea v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech).[2]

Byl nejstarším dítětem hostinského Václava Tichého a Anny Tiché, rozené Caldrové. Měl deset sourozenců.[1]

Vzdělání a první léta praxe

Do obecné školy i do reálky (1897–1904) chodil v Hradci Králové.[1][2] Po absolvování maturity (22. června 1904[1]) šel studovat architekturu na Vysokou školu technickou v Praze. K tomu svůj široký tematický záběr zájmů rozvíjel díky návštěvám přednášek prof. Karla Chytila o výtvarném umění a prof. Otakara Hostinského z estetiky.

V roce 1909 spoluzaložil Spolek českých bibliofilů v Praze. V letech 1910–1914 pracoval ve stavební kanceláři královéhradeckého stavitele Václava Rejchla staršího.

Práce pro muzeum v Hradci Králové

Od r. 1913 začal pracovat v městském muzeu v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech) jako knihovník a organizátor výstav, díky čemuž v roce 1914 uspořádal první soubornou výstavu českého ex libris. Za jeho působení byla muzejní knihovna obohacena o bibliofilský oddíl, přičemž v té době nic takového nebylo ani v pražském Národním muzeu.[1] Sám publikoval několik bibliofilských tisků věnovaných hlavně pracím hradeckých autorů.

V srpnu 1914 byl však povolán do války (léta 1915–1920 strávil v Turkestánu), čímž byla jeho práce pro hradecké muzeum přerušena. Do Hradce Králové se vrátil v roce 1921 a 21. prosince 1921 byl na schůzi městského zastupitelstva zvolen knihovníkem obecní knihovny a zároveň knihovníkem tehdejšího průmyslového muzea v Hradci Králové. Jeho roční plat činil osm tisíc tehdejších korun.[1] Spravoval též tzv. Palackého čítárnu.[2] Knihovnu se mu podařilo přesmístit z nevyhovujících malých prostor na Kavčím plácku do přízemí v domě „U Špuláků“.[1]

Od roku 1925 byl členem muzejní rady Svazu československých muzeí.[2]

Od roku 1932 byl pověřen správou Městského historického muzea (části tehdejšího muzea, tehdejší městské královéhradecké muzeum bylo rozděleno na dvě části, ale od roku 1913 sídlilo v jedné budově – historické budově Muzea východních Čech). Po odchodu ředitele královéhradeckého uměleckoprůmyslového muzea Ludvíka Domečky do výslužby (ředitelem 1895–1933) byl na návrh starosty Františka Ulricha od roku 1934 ředitelem celého muzea.[1] Na ředitelském postu zůstal do roku 1941.[3]

Doplnil, obohatil a zdokonalil sbírky, dále se soustředil na svou oblíbenou výtvarnou tematiku. Za svého působení od roku 1913 uspořádal asi 200 uměleckých výstav.[4]

Další aktivity

Signatura Františka Tichého (188–1961)
Signatura Františka Tichého (1886–1961)

Byl prvním nakladatelem básnické tvorby Rudolfa Medka, když v roce 1924 vydal jeho básnickou sbírku Prsten. V roce 1914 působil jako dopisující člen Ústřední komise pro zachování památek ve Vídni.

V Hradci Králové se velmi aktivně podílel na veřejném životě. Měl podíl na založení několika spolkových organizací: Okrašlovacího spolku (15 let jednatelem), Spolku východočeských výtvarných umělců i Kruhu přátel umění v Hradci Králové.[2]

Literární dílo

Jeho dílo se zaměřovalo hlavně na regionální (Královéhradecko) a umělecká témata.[2]

Je autorem zejména řady knih a dalších publikačních výstupů s tematikou Hradce Králové, kde se snažil se o propagaci města a jeho památek:

  • Hradec Králové: umělecko-historický průvodce(se Zdeňkem Wirthem, 1913 a 1927)
  • Velký Hradec Králové (1924)
  • Hradec Králové, metropole českého severovýchodu (1927)
  • Památce Dr. Františka Ulricha (1930)
  • Moje vzpomínky starohradecké (1932)[4]
  • Průvodce po obrazárně města Hradce Králové (1940)
  • Průvodce sbírkami Městského muzea v Hradci Králové (s J. Filipem, 1946)[2]

Se stejnou tematikou se zabýval i na výstavách v muzeu i v novinových článcích, např. v periodikách Kraj královéhradecký, Osvěta lidu, Královéhradecké revue pro severovýchodní Čechy a Královéhradecko (člen redakční rady). Dále napsal mnoho článků o grafice a exlibris či příspěvků do katalogů.

Na základě své účasti na ruské frontě za 1. světové války, kde byl zajat a dostal se do Turkmenistánu maloval akvarely s tematikou této země a v letech 1923–1924 o ní napsal knihu Turkestan 1915–1920.[4]

Písemná pozůstalost

Písemnou pozůstalost získal v roce 1988 literární archiv Památníku národního písemnictví. Je uložena v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 23/88 a zahrnuje období 1893–1953. Písemnou pozůstalost tvoří zejména materiály týkající se vydání jubilejního sborníčku k sedmdesátinám královéhradeckého starosty Dr. Františka Ulricha. Obsažena je i korespondence s básníkem Rudolfem Medkem.[4]

Zajímavosti

Od roku 1990 je po Františku Tichém pojmenována ulice v Hradci KrálovéSvobodných Dvorech.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h Hradecké muzeum bylo už ve 30. letech proslulé. Hradecký deník. 2007-10-18. Dostupné online [cit. 2021-06-04]. 
  2. a b c d e f g Tichý, František, 1886-1961. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  3. Encyklopedie města Hradce Králové.. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Garamon 2 sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86472-52-2, ISBN 80-86472-52-3. OCLC 761168827 
  4. a b c d Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Tichý František (architekt). www.badatelna.eu [online]. [cit. 2021-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-02. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
KU 11-00045.jpg
Autor: Archiv Muzea východních Čech v Hradci Králové, Licence: CC BY-SA 4.0
architekt František Tichý /pozdější ředitel muzea v Hradci Králové/, poč. 20. století
Sig fr tichy.jpg
Autor: Klepo-wiki, Licence: CC BY-SA 4.0
Signatura Františka Tichého (1886 - 1961) z knihy "Moje Starohradecké Vzpomínky, 1932"