František Urban (voják)

pplk. František Urban
Narození	16. září 1902 Litovel Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. února 1986 (ve věku 83 let) Hronská Dúbrava Československo Československo
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola válečná
Povolání	voják
Choť	Elena Pázmaniová
Děti	Elena Otýlie Anna, Silvia
Rodiče	Antonín Urban, Anna Maulerová
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Urban (16. září 1902 Litovel – 1. února 1986 Hronská Dúbrava) byl československý důstojník, účastník Slovenského národního povstání a vězeň gulagu.

František Urban se narodil 16. září 1902 v Litovli v rodině Antonína Urbana a Anny, rozené Maulerové. Mezi lety 1918 a 1922 vystudoval Zemské reálné gymnázium v rodném městě. Prezenční vojenskou službu nastoupil 1. října 1922 v Kroměříži a již po třech dnech zahájil studia na Vojenské akademii v Hranicích. Po zdárném ukončení studií zde a po absolvování aplikační školy pro pěchotu v Milovicích sloužil do září 1929 jako velitel čety u pěšího pluku 43 v Brně. Následně byl převelen k pěšímu pluku 26 do Krupiny, kde se posunul do pozice druhého pobočníka velitele pluku. Mezi lety 1932 a 1935 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, následně byl ustanoven přednostou 2. oddělení velitelství 11. divize v Košicích. Během pobytu na Slovensku se oženil s Elenou Pázmaniovou, manželům se v roce 1938 narodila dcera Elena Otýlie Anna a v roce 1953 dcera Silvia. Kariéru v prvorepublikové armádě zakončil František Urban na pozici přednosty 2. oddělení VI. sboru. Dosáhl hodnosti kapitána.

Po rozpadu Československa v březnu 1939 se František Urban z rodinných důvodů rozhodl zůstat na Slovensku a vstoupit do nově vzniklé Slovenské armády. Od května 1939 působil na pozici přednosty operačního oddělení 2. divize v Banské Bystrici. V roce 1940 vstoupil do protifašistického odboje a zapojil se odbojové organizace řízené Vavro Šrobárem, které dodával informace vojenského charakteru, a které následně pokračovaly za pomoci kurýrů do Londýna. Mezi prosincem 1941 a únorem 1942 absolvoval turnus na východní frontu, po návratu mu ale byla za nedostatečné plnění úkolů dočasně odňata příslušnost ke skupině důstojníků generálního štábu, snížen plat a pracovní pozice. Dále působil v Banské Bystrici a v odboji. Vypracoval první plán všeobecného povstání, který ale nebyl využit. Od 1. ledna 1944 působil jako pedagog pěchotní taktiky na Vysoké škole vojenské v Bratislavě, od května téhož roku pak jako náčelník štábu 2. východoslovenské divize v Prešově. Zde navázal spolupráci s odbojovou skupinou tajemníka biskupského úřadu evangelické církve Pavlem Neckárem. Vojenským ústředím připravujícím Slovenské národní povstání nebyl pověřen žádným úkolem a rovněž se netajil nedůvěrou vůči plk. Viliamu Talskému, který měl připravovat 2. divizi na boj s Němci. Ta svůj úkol nezvládla a byla odzbrojena. František Urban dostal první rozkazy od plk. Jána Goliana až v první den odzbrojování a ty byly tím pádem již nesplnitelné. Byl nucen uprchnout a vstoupit v prostoru Bardejova do partyzánské jednotky Alexandr Něvský, se kterou se následně přesunul na povstalecké území. Zde obdržel rozkaz k přesunu na letiště Tri duby a odletu k 1. československému armádní sboru. Místo toho byl v Moskvě zatčen příslušníky NKVD, dva roky vyšetřován, poté obviněn ze spolupráce s Němci a bez soudu odvezen do tábora nucených prací na Sibiř.

Z tábora nucených prací byl František Urban propuštěn v červenci 1951 a bez jakéhokoliv vysvětlení v Užhorodu předán československým vojenským orgánům. Domů se vrátil na konci srpna téhož roku. V roce 1960 jej tribunál Moskevského vojenského okruhu plně rehabilitoval a v roce 1965 mu byla navrácena i hodnost podplukovníka. Pracoval jako dispečer dopravy u stavebních firem na středním Slovensku. Zemřel 1. února 1986 v Hronské Dúbravě.

• Na základě zápisků Františka Urbana vznikla kniha Môj osud - dľhá cesta domov (ISBN 978-80-89169-24-5)

• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 304. 

• Urban, František na stránkách Válka.cz