František Václav Mareš

František Václav Mareš
Narození	20. prosince 1922 Benešov Československo Československo
Úmrtí	3. prosince 1994 (ve věku 71 let) Benešov Česko Česko
Povolání	pedagog, překladatel, slavista, filolog a literární historik
Alma mater	Univerzita Karlova
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Václav Mareš (20. prosince 1922 Benešov – 3. prosince 1994 tamtéž) byl český jazykovědec, slavista, bohemista, makedonista, paleoslovenista, literární historik, etymolog, lexikograf, paleograf, textolog, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských literárních památek, vysokoškolský pedagog.

Po válečné maturitě na gymnáziu v Benešově (1941) se vyučil drogistou,^[1]v letech 1945–1948 vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a rusistiku, následující dva roky (1948–1950) působil v Praze-Žižkově jako gymnaziální profesor.^[2]Doktorát filozofie získal na FF UK v roce 1950 (disertační práce o hláskosloví a lexiku Pražských hlaholských zlomků),^[3]následně byl vědeckým pracovníkem Komise pro staroslověnský slovník ČAVU (1950–1952), ^[3]1952–1968 pak Slovanského ústavu ČSAV.^[2]Souběžně po několik let vyučoval na FF UK, pražské Vysoké škole ruského jazyka a olomoucké Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Pracoval také v redakci časopisu Slavia, v autorském kolektivu Slovníku jazyka staroslověnského a v Československém komitétu slavistů.^[2]

V roce 1956 mu z ideologických důvodů nebylo umožněno se habilitovat; mohl ale získat titul CSc.^[2][3]Emigroval a v letech 1968–1993 byl profesorem slavistiky na Vídeňské univerzitě (1968 mimořádný, 1972 řádný, od 1993 emeritní).^[4]Patřil k výrazným, mezinárodně uznávaným osobnostem slovanské filologie druhé poloviny 20. století, od roku 1972 se stal dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1987–1992 předseda její Balkánské komise), řádného členství dosáhl v roce 1984. Členstvím jeho vědecké zásluhy dále ocenily akademie Makedonská, Chorvatská a Polská, pracoval v Mezinárodní komisi pro fonologii a ve dvou komisích při Mezinárodním komitétu slavistů (pro slovník církevní slovanštiny a textologicko-ediční). Po změně společenských poměrů v Československu stanul v čele vědecké rady Slovanského ústavu AV ČR v Praze (1992), v témže roce jej ČSAV vyznamenala zlatou medailí Josefa Dobrovského.^[5][3]

Hlavním předmětem jeho badatelské a vědecké činnosti byly zejména oblasti srovnávací slovanské jazykovědy (s akcentem na fonologii, morfologii, etymologii a lexikální rovinu vývoje i současného stavu slovanských jazyků) a slovanské filologie v širokých kulturně historických evropských souvislostech. Ve svých výzkumech zaměřil svou pozornost prakticky na všechny slovanské jazyky, četnější studie věnoval češtině, horní a dolní lužické srbštině a makedonštině.^[6].Pro svou lingvistickou i filologickou práci byl neobyčejně jazykově disponován, kromě slovinštiny^[7] aktivně ovládal všechny slovanské jazyky, dále latinu, starou i novou řečtinu, angličtinu, němčinu a španělštinu.^[4]

K jeho velkým filologickým tématům patřily staroslověnské a církevněslovanské písemnictví (již v době pražského pobytu úspěšně pracoval na přípravě hesel Slovníku jazyka staroslověnského, v závěru života se mj. podílel na výzkumu a vydávání slovanských rukopisů, objevených v roce 1975 na Sinaji).^[8]S jeho paleoslovenistickými zájmy úzce souvisí např. i rozsáhlá a objevná studie o písni Hospodine, pomiluj ny,^[9]zkoumání problematiky autorství slovanského překladu Besěd Řehoře Velikého,^[10][11]chronologie vzniku slovanské verze tzv. Liturgie sv. Petra^[12]i řada časopisecky publikovaných studií o cyrilometodějských otázkách, slovanské liturgii a k výsledkům výzkumů, do jaké míry i rozsahu pronikly prvky staroslověnské vzdělanosti Velké Moravy a přemyslovských Čech do jiných slovanských jazyků.

Bibliografie jeho vědeckých prací obsahuje přes 300 položek,^[13]na sympoziích, kongresech, evropských i amerických univerzitách přednesl kolem 200 přednášek.^[5]Je autorem vlastního tetrachotomického třídění slovanských jazyků (1980),^[14]koncepce tzv. analytické fonologie (1970)^[3]a první české mluvnice makedonštiny. V době svého vídeňského pobytu byl členem redakce Wiener Slavistisches Jahrbuch a autorského kolektivu Rječniku crkvenoslavenskogo jezika hrvatske redakce.^[15]

• Die Entstehung des slavischen phonologischen Systems und seine Entwicklung bis zum Ende der Periode der slavischen Spracheinheit / Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty (původní český text vyšel v časopisu Slavia 25, 1956, německy München 1965; v angličtině Ann Arbor, 1965)
• Konstantinovo kulturní dílo po 1100 letech (Praha, 1970)
• Die Namen des Slavenapostels Methodius von Saloniki und seiner Gefährten im Verbrüderungsbuch des Reichnauer Klosters (CM [Cyrillomethodianum] I, S. 107–112, Thessaloniki, 1971)
• An Anthology of church Slavonic texts of western (Czech) origin (München, 1979)
• Einführung in die slavischen Sprachen (Darmstadt, 1980,1991)
• Pierwszy słowiański język literacki i początki piśmiennictwa słowiańskiego (Kraków, 1994)
• Makedonská gramatika=Makedonska gramatika (Skopje, 1994, 1996)
• Psalterii Sinaitici pars nova (monasterii s. Catharinae codex slav. 2/N) /Wien, 1997/
• Diachronische Phonologie des Ur- und Frühslavischen (München, 1969; Frankfurt am Main, 1999)
• Makedonsko–český slovník=Makedonsko–češki rečnik / Karel Hora : s gramatikou Františka Václava Mareše (Praha, 1999)
• Diachronische Morphologie des Ur- und Frühslavischen (Frankfurt am Main, 2001)
• Cyrilometodějská tradice a slavistika. (Praha, 2000)^[16]
• Slavica mediaevalia in memoriam Francisci Venceslai Mareš (Frankfurt am Main, 2006)
• Komparativna fonologija i morfologija na makedonskiot jazik. Sinchronija i diachronija (Skopje, 2008)

• ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 411–414. 
• Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. ISBN 978-80-7412-019-0. 1039 s. S. 566.
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 300–301. 
• MAREŠ, František Václav. Cyrilometodějská tradice a slavistika. Praha : Torst, 2000. 736 s. ISBN 80-7215-111-8.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 333. 
• VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 177. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Václav Mareš
• František Václav Mareš v souborném katalogu Akademie věd ČR
• František Václav Mareš ve Slovníku osobností jazykovědné bohemistiky Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machine.
• František Václav Mareš v Centru dějin české teologie KTF UK Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
• Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 100–101