František Vávra

František Vávra (16. listopadu 1889 Straňany – 1. října 1980) byl československý legionář, protinacistický odbojář a brigádní generál.

Život a působení

Narodil se ve Straňanech. Po úspěšném ukončení studia na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích pracoval jako úředník berní správy.

1. světová válka

V 1. světové válce dělal velitele čety u 45. pěšího pluku rakousko–uherské armády. V březnu 1915 byl na ruské frontě zajat a v srpnu 1917 vstoupil do československých legií, kde se stal velitelem roty 8. střeleckého pluku. Při bojovém střetu s bolševiky byl na transsibiřské magistrále zraněn. Od února 1919 dělal evidenčního důstojníka na velitelstvích posádek v Charbinu a ve Vladivostoku, kde byl jmenován kapitánem pěchoty.^[1]

Meziválečné období

Po příchodu do Československa pracoval v kanceláři československých legií a od listopadu 1922 dělal pobočníka velitele 17. pěšího pluku, poté (od dubna 1924) dělal velitele I. praporu tohoto pluku. V únoru 1926 byl jmenován do funkce zástupce velitele 1. pěšího pluku v Českých Budějovicích a od února 1934 se stal velitelem tohoto pluku. Od října 1937 dělal v hodnosti plukovníka velitele 1. motorizované brigády v Praze.^[1]

(c) Jana Sekyrová, CC BY-SA 3.0

2. světová válka

V období protektorátu byl propuštěn z armády (v září 1939), odstěhoval se do Nedabyle, kde manželka zdědila usedlost, a začal spolupracovat s protinacistickým odbojem. V období od srpna do listopadu 1939 dělal velitele jihočeské skupiny vojenské protinacisticky zaměřené odbojové organizace – Obrany národa, potom se této funkce zřekl.^[2] Dvakrát byl zatčen. Rok a půl byl vězněn v samovazbě v Českých Budějovicích a v Německu; pro nedostatek důkazů byl propuštěn.^[1][3] Od prosince 1944 se stal čelným představitelem protinacistického odboje v Českých Budějovicích, v roce 1945 pak velitelem skupiny Jihočeská vojenská oblast.^{[1] [4]} Dne 5. května 1945 okolo 17. hodiny pronesl spolu s Rudolfem Burešem z okna radnice projev k českobudějovickým občanům. Před příchodem spojeneckých armád se zúčastnil jednání s německým vojenským velitelem města generálem von Runge.^[5]

Poválečné období

Inicioval setkání amerických a sovětských generálů dne 11. května 1945 v Kamenném Újezdu, na kterém se upřesňoval průběh demarkační linie. Byl jmenován velitelem 5. divize, v říjnu 1945 byl povýšen na brigádního generála. Od března 1946 velel 4. armádnímu sboru. V prosinci 1947 byl poslán na dovolenou a v dubnu 1948 byl předčasně penzionován. V letech 1951 až 1966 působil jako účetní v Jednotném zemědělském družstvu Nedabyle. Zemřel v roce 1980 a je pohřben na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.^[3][2]

Vyznamenání

• Československý válečný kříž, za účast v 1. světové válce
• Československý válečný kříž, za účast v 2. světové válce

Uctění památky

• Pěší rota aktivních záloh České Budějovice obdržela v roce 2015 čestný název Pěší rota brigádního generála Františka Vávry.^[6]
• Dne 16. listopadu 2019 byla ve Straňanech na rodném domě Františka Vávry odhalena pamětní deska.^[7]

Reference