František Vacek (odbojář)

František Vacek
Narození	1. dubna 1931 Praha Československo Československo
Úmrtí	3. srpna 1954 (ve věku 23 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Národnost	česká
Povolání	kupec
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Vacek (1. dubna 1931 Praha – 3. srpna 1954 Věznice Pankrác) byl český obchodní příručí a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1954.^[1]

Narodil se v roce 1931 v Praze do rodiny živnostníků.^[2] V letech 1937 až 1946 navštěvoval obecnou, respektive měšťanskou školu na Vinohradech. Poté se vyučil obchodním příručím a navštěvoval obchodní pokračující školu v Dejvicích. V prosinci 1947 vstoupil do Svazu přátel USA. Tou dobou zároveň podporoval národněsocialistickou stranu.^[3] Krátce po únorovém převratu začal ještě jako neplnoletý působit v protikomunistickém odboji, přičemž se kolem sebe snažil formovat svou vlastní odbojovou skupinu. Od léta 1948 skupina shromažďovala zbraně a aktivně šířila protirežimní letáky. Státní bezpečnost jeho činnost brzy odhalila a ještě do konce roku 1948 byl Vacek dvakrát zatčen pro podezření ze šíření protirežimních letáků. Odsouzen však nebyl.^[4] V říjnu 1948 se přihlásil do kurzu angličtiny.^[3]

V prosinci 1948 se rozhodl z Československa definitivně uprchnout, což se mu podařilo, když překročil státní hranici do Západního Německa. Na západě pak začal spolupracovat s Českou národní skupinou. Vacek se pokoušel navázat spolupráci s americkou zpravodajskou službou CIC, nicméně kvůli svému nízkému věku, kdy Vacek stále nebyl ani plnoletý, s ním CIC přímo spolupracovat odmítla, přestože s ním vedla různá jednání. V únoru 1949 se Vacek do Československa vrátil, nicméně asi po týdnu byl dopaden u pražského hlavního nádraží.^[5] Po zadržení byl vzat do vazby, kde byl, stále ještě jako mladistvý, vyšetřovateli mučen. V říjnu 1949 byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 12 let.^[4]

V srpnu 1951 z věznice v Kutné Hoře, v níž byl umístěn, uprchnul. Poté se skrýval na různých místech na českém venkově, přičemž byl aktivním účastníkem odboje. V obci Březiny si postavil dva lesní bunkry.^[5] V létě 1952 se střetnul s příslušníkem SNB, který jej chtěl legitimovat, a kterého postřelil. Z Československa se mu nakonec podařilo uprchnout podruhé, když v říjnu 1953 uprchl do Saska ve Východním Německu. Tam se účastnil přestřelky s místní policií, načež se pokusil dostat zpět do vlasti. Východoněmečtí pohraničníci jej ale při pokusu o opětovné překročeni hranice zadrželi, když je na jeho přítomnost upozornili místní lesníci (jednoho z nich Vacek postřelil). Poté byl převezen do Československa, kde byl ve vazbě v Pardubicích opět mučen.

V dubnu 1954 byl obžalován a v politickém procesu zvaném „Vacek a spol.“ v Poličce byl poté v květnu 1954 odsouzen k trestu smrti. Žádosti o prezidentskou milost, kterou prezidentu Antonínu Zápotockému zaslala Vackova babička, nebylo vyhověno. V červnu 1954 zamítl Nejvyšší soud Vackovo odvolání. Popraven tak byl v srpnu 1954.^[6][7] Dalších třináct lidí bylo v procesu odsouzeno k dlouholetým trestům odnětí svobody včetně jeho rodičů, kteří mu pomáhali. Jeho poslední slova zněla: „To není možné – nechte mne – dám se, ale povolte mi návštěvu – mám vynálezy, dám vám je – pracoval jsem se Státní bezpečností.“ V květnu 1961 byla urna s jeho popelem zničena. Rehabilitován nikdy nebyl.^[4]