František Vlasák

RNDr. František Vlasák
místopředseda 1. a 2. vlády Petra Pitharta
Ve funkci: 6. února 1990 – 31. května 1991
ministr energetiky ČSR
Ve funkci: 30. května 1955 – 8. ledna 1958
Předseda vlády	Viliam Široký
Předchůdce	ministerstvo zřízeno
Nástupce	Antonín Pospíšil
ministr dopravy (a spojů) ČSR/ČSSR
Ve funkci: 8. ledna 1958 – 5. ledna 1963
Předseda vlády	Viliam Široký
Předchůdce	Antonín Pospíšil
Nástupce	František Vokáč
ministr ČSSR předseda Státní komise pro techniku
Ve funkci: 20. září 1963 – 8. dubna 1968
Předseda vlády	Jozef Lenárt
ministr ČSSR předseda Státní plánovací komise
Ve funkci: 8. dubna 1968 – 30. dubna 1968
Předseda vlády	Oldřich Černík
ministr (národohospodářského) plánování ČSSR
Ve funkci: 30. dubna 1968 – 27. září 1969
Předseda vlády	Oldřich Černík
Předchůdce	ministerstvo zřízeno
Nástupce	Miloslav Hruškovič
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	30. srpna 1912 Libušín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. října 2005 (ve věku 93 let) Česko Česko
Příbuzní	Lenka Dolanská Vlasáková (vnučka)[1]
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	ekonom
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Vlasák (30. srpna 1912 Libušín – 2. října 2005^[2]) byl český a československý ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době pražského jara představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy.

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Před válkou zasedal v předsednictvu družstva Včela. Krátce působil jako středoškolský učitel v Praze a roku 1950 nastoupil jako chemik do Státního geologického ústavu v Praze.^[3][4]

Pak trvale působil v centrálních vládních úřadech. Do roku 1952 zastával funkci náměstka předsedy Ústředí výzkumu technického rozvoje, do roku 1955 náměstka ministra – předsedy Státního úřadu plánovacího. Od května 1955 do ledna 1958 byl ministrem energetiky v druhé vládě Viliama Širokého a od ledna 1958 do ledna 1963 ministrem dopravy v této vládě i v následující třetí vládě Viliama Širokého. Od září 1963 do dubna 1968 zastával post ministra – předsedy Státní komise pro techniku ve vládě Jozefa Lenárta. Na vysokých vládních postech se udržel i během pražského jara, kdy se jako představitel reformního proudu v KSČ stal v dubnu 1968 ministrem – předsedou Státní plánovací komise v československé první vládě Oldřicha Černíka, v níž navíc působil jako ministr národohospodářského plánování. Toto portfolio i udržel i v následující druhé vládě Oldřicha Černíka do září 1969 (nyní oficiálně jako ministr plánování).^[3][4][5]

Angažoval se i ve stranických funkcích. XI. sjezd KSČ a znovu XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Z ÚV KSČ byl vyloučen 26. září 1969.^[6] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.^[7] V té době byl odstaven z politických a veřejných funkcí a roku 1970 vyloučen z KSČ.^[8]

Do vrcholné politiky se vrátil po sametové revoluci v únoru 1990 jako místopředseda vlády České republiky (první a druhá vláda Petra Pitharta. Tuto funkci zastával do května 1991.^[9][10][11] V této době vedl tým ekonomů s cílem navrhnout alternativní strategie ekonomických reforem.^[12] Tato koncepce ale nezískala podporu a transformace československé ekonomiky probíhala podle koncepce lidí okolo Václava Klause.^[13]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Vlasák
• (česky) František Vlasák - profil v Rudém právu při nástupu do funkce