František Vlasák

RNDr. František Vlasák
místopředseda
1. a 2. vlády Petra Pitharta
Ve funkci:
6. února 1990 – 31. května 1991
ministr energetiky ČSR
Ve funkci:
30. května 1955 – 8. ledna 1958
Předseda vládyViliam Široký
Předchůdceministerstvo zřízeno
NástupceAntonín Pospíšil
ministr dopravy (a spojů) ČSR/ČSSR
Ve funkci:
8. ledna 1958 – 5. ledna 1963
Předseda vládyViliam Široký
PředchůdceAntonín Pospíšil
NástupceFrantišek Vokáč
ministr ČSSR
předseda Státní komise pro techniku
Ve funkci:
20. září 1963 – 8. dubna 1968
Předseda vládyJozef Lenárt
ministr ČSSR
předseda Státní plánovací komise
Ve funkci:
8. dubna 1968 – 30. dubna 1968
Předseda vládyOldřich Černík
ministr (národohospodářského) plánování ČSSR
Ve funkci:
30. dubna 1968 – 27. září 1969
Předseda vládyOldřich Černík
Předchůdceministerstvo zřízeno
NástupceMiloslav Hruškovič
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození30. srpna 1912
Libušín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. října 2005
(ve věku 93 let)
ČeskoČesko Česko
PříbuzníLenka Dolanská Vlasáková (vnučka)[1]
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeseekonom
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Vlasák (30. srpna 1912 Libušín2. října 2005[2]) byl český a československý ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době pražského jara představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy.

Biografie

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Před válkou zasedal v předsednictvu družstva Včela. Krátce působil jako středoškolský učitel v Praze a roku 1950 nastoupil jako chemik do Státního geologického ústavu v Praze.[3][4]

Pak trvale působil v centrálních vládních úřadech. Do roku 1952 zastával funkci náměstka předsedy Ústředí výzkumu technického rozvoje, do roku 1955 náměstka ministra – předsedy Státního úřadu plánovacího. Od května 1955 do ledna 1958 byl ministrem energetiky v druhé vládě Viliama Širokého a od ledna 1958 do ledna 1963 ministrem dopravy v této vládě i v následující třetí vládě Viliama Širokého. Od září 1963 do dubna 1968 zastával post ministra – předsedy Státní komise pro techniku ve vládě Jozefa Lenárta. Na vysokých vládních postech se udržel i během pražského jara, kdy se jako představitel reformního proudu v KSČ stal v dubnu 1968 ministrem – předsedou Státní plánovací komise v československé první vládě Oldřicha Černíka, v níž navíc působil jako ministr národohospodářského plánování. Toto portfolio i udržel i v následující druhé vládě Oldřicha Černíka do září 1969 (nyní oficiálně jako ministr plánování).[3][4][5]

Angažoval se i ve stranických funkcích. XI. sjezd KSČ a znovu XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Z ÚV KSČ byl vyloučen 26. září 1969.[6] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.[7] V té době byl odstaven z politických a veřejných funkcí a roku 1970 vyloučen z KSČ.[8]

Do vrcholné politiky se vrátil po sametové revoluci v únoru 1990 jako místopředseda vlády České republiky (první a druhá vláda Petra Pitharta. Tuto funkci zastával do května 1991.[9][10][11] V této době vedl tým ekonomů s cílem navrhnout alternativní strategie ekonomických reforem.[12] Tato koncepce ale nezískala podporu a transformace československé ekonomiky probíhala podle koncepce lidí okolo Václava Klause.[13]

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Záhlaví : Vlasák, František, 1912-2005 [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  3. a b Životopisy členů nové vlády ČSSR. Rudé právo. Duben 1968, roč. 48., čís. 100, s. 2. Dostupné online. 
  4. a b František Vlasak [online]. munzinger.de [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (německy) 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 612–615. 
  6. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  7. Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice ústředním výborem KSČ [online]. totalita.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  8. František Vlasák [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  9. Vláda Josefa Korčáka V. (Adamce, Pitry, Pitharta) (18.06.1986 - 29.06.1990) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  10. Vláda Petra Pitharta (29.06.1990-02.07.1992) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  11. http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/predsedn/usneseni/ue405.htm
  12. "Naděje se vzdát neumím": Rozčarování aneb jak to bylo v Listopadu [online]. blisty.cz [cit. 2012-09-25]. Dostupné online. 
  13. Nejsem vynálezcem, spíš zahradníkem, říká Miloš Pick. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-20. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“