František Weber

František Weber
Narození	28. února 1908 Podivín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. září 1991 (ve věku 83 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	Češi
Civilní činnost	pomocný dělník v zahradnictví, účetní závodu PREFA
Vojenská kariéra
Hodnost	podplukovník letectva/Wing Commander Royal Air Force (generálmajor ve výslužbě)
Doba služby	1928 - 1949
Sloužil	Československo Československo Francie Francie Spojené království Spojené království Československé státní zřízení v exilu
Složka	Československé letectvo (1928-1949) Royal Air Force (1940-1945) Bezpečnostní letectvo (1946-1948)
Jednotka	Letecký pluk 3 Pěší pluk 7 14. pozorovací letka 82. bombardovací letka 40. stíhací letka 310. (československá) peruť RAF No. 6 Operational Training Unit 145. peruť RAF Inspektorát československého letectva ve Velké Británii
Velel	četa vojenských akademiků, VA Hranice 47. stíhací letka letka „B“ 310. (československé) peruť RAF 310. peruť RAF 134. československé polní letiště (československý spoluvelitel)
Války	druhá světová válka
Bitvy	bitva o Británii
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy I. stupně Pamětní medaile československé armády v zahraničí Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy Hvězda 1939–1945, se štítkem za účast v bitvě o Británii Evropská hvězda leteckých osádek

František Weber (28. února 1908 Podivín^[1] - 1. září 1991 Praha) byl český letec, generálmajor letectva a nositel hodnosti RAF Wing Commander.

Po maturitě na hodonínském reálném gymnáziu absolvoval v letech 1928-1930 na vlastní žádost Školu pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově s kvalifikací leteckého pozorovatele a následně byl zařazen k Leteckému pluku č. 3 v Piešťanech. K 1. prosinci 1929 dosáhl hodnosti podporučík prezenční služby. V letech 1930-1932 absolvoval studium na Vojenské akademii v Hranicích. Vyřazen byl v hodnosti poručík pěchoty. Poté byl převelen k Pěšímu pluku 7 v Nitře. V roce 1933 převelen k Leteckému pluku 4, 14. pozorovací letka, na letiště v Hradci Králové a dále pak k Leteckému pluku 5, 82. bombardovací letka, Praha-Kbely. V Praze absolvoval kurz létání v noci, v Olomouci mechanický kurz a v Prostějově na vlastní žádost prodělal pilotní výcvik.

V roce 1935 byl, jako novopečený pilot, převelen k Leteckému pluku 4, 40. stíhací letka, do Hradce Králové. zařazen jako stíhač na letounech Avia BH-33 a Avia B-534. Od 1. září 1936 působil na Vojenské akademii v Hranicích jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel vojenského výcviku v hodnosti nadporučík. K 1. srpnu 1938 je převelen k Leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ do Pardubic. Od 28. září 1938 zařazen k peruti III/4 „Kazatel“ do funkce velitele 47. stíhací letky „Dobyvatel“. 15. října 1938 převelen na Slovensko k 3. armádě. Poté byl odvelen zpět do Pardubic.

14. ledna 1940 odešel tajně z Prahy, kde v té době bydlel, s úmyslem dostat se do zahraničí. Po překročení hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem se přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii dostal až do Bejrútu. Dále pokračoval v cestě přes Alexandrii a Alžír až do Francie. Do Anglie se dostal 7. července 1940 a přes sběrný tábor Cosford se dostal k 310. čs. stíhací peruti. Prodělal výcvik u 6.OTU a byl zařazen k 145. stíhací peruti. V lednu 1940 se vrátil zpět k 310. a od 10. prosince velel letce „B“. Od 28. února 1941 převzal od Alexandra Hesse^{[p 1]} funkci velitele perutě. Dne 11. ledna 1942 po zranění, utrpěném při havárii, předčasně odešel z aktivní letecké služby. Velení perutě po něm dne 7. dubna 1942 převzal S/Ldr František Doležal.^[2]

Po propuštění z nemocnice nastoupil na Inspektorát československého letectva (IČL) v Londýně a působil také v kanceláři presidenta republiky. 8. listopadu 1943 byl jmenován čs. spoluvelitelem 134. čs. stíhacího křídla ve funkci velitele jeho pozemní části. Zároveň byl povýšen do britské hodnosti Wing Commander. V dubnu 1944 předal funkci a vrátil se zpět na IČL, do studijní skupiny. Koncem roku 1944 onemocněl zánětem pohrudnice a do vlasti se vrátil až 11. března 1946.

V květnu 1946 byl přeřazen od Ministerstva národní obrany (MNO) na Ministerstvo vnitra do funkce zástupce velitele letectva SNB. Rok poté byl přeřazen do Domu vojenských letců jako správce. Zpět na MNO se vrátil až v březnu 1948 na hlavní štáb velitelství letectva - Obrana proti letadlům. 2. února 1949 byl odeslán na nucenou dovolenou a následně propuštěn z řad výkonných letců. 31. prosince 1949 po superarbitračním řízení odešel jako padesátiprocentní invalida do výslužby.

10. ledna 1950 byl neoprávněně zatčen ve svém pražském bytě a až do 19. července 1951 vězněn v TNP Mírov společně s dalšími piloty Františkem Fajtlem nebo Ottou Hrubým.^[3] K 11. 8. 1950 byl také degradován. Propuštěn byl až v souvislosti s rušením tábora. Po propuštění pracoval jako pomocný dělník v jednom pražském zahradnictví a také jako účetní v podniku PREFA. V roce 1965 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost.

Po listopadu 1989 byl povýšen do hodnosti generálmajor ve výslužbě a byl mu udělen Řád Milana Rastislava Štefánika.

• V roce 1991, již v hodnosti generálmajora v.v., vyznamenán prezidentem republiky Řádem Milana Rastislava Štefánika III. stupně^[4]. Dále byl nositelem těchto vyznamenání a medailí:
• 2x Československý válečný kříž 1939
• 2x Čs. medaile Za chrabrost
• Čs. medaile Za zásluhy I. stupně
• Pamětní medaile čs. zahraniční armády (Francie, Anglie)
• Anglickou hvězdu 1939-1945 (bitva o Anglii), hvězdu za Afriku, hvězdu za Evropu, Obrannou medaili a Válečnou medaili.
• Sovětské vyznamenání Za vítězství nad Německem.

Byl nositelem pilotního odznaku „Polní letec 1923-1939“ čs. pilotů 1. republiky, pilotního odznaku RAF a odznaku Zasloužilý letec.

• LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.