František Xaver Mercandin

Franz Xaver hrabě Mercandin
(litografie, 1854, Josef Kriehuber)
Prezident Nejvyššího účetního dvora
Ve funkci: 1866 – 1877
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Ignaz von Kaiser
Narození	17. února 1802 Praha
Úmrtí	6. listopadu 1877 (ve věku 75 let) Vídeň
Titul	hrabě
Rodiče	Johann Mercandin
Profese	politik
Ocenění	Čestné občanství hlavního města Prahy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver hrabě Mercandin (německy Franz Xaver Graf Mercandin von Ruffin) (17. února 1802 Praha – 6. listopadu 1877 Vídeň) byl rakouský státní úředník a politik. Od mládí působil ve státní správě v Českém království, proslul svým působením v krajských úřadech v Klatovech a Olomouci, později zastával vyšší funkce ve správě Čech a Haliče. Nakonec byl prezidentem Nejvyššího účetního dvora ve Vídni (1866–1877). Byl též poslancem českého zemského sněmu a od roku 1867 členem rakouské Panské sněmovny.

Pocházel z rodiny francouzského původu připomínané od 16. století (jméno uváděno též jako Mercantin),^[1] byl synem generálmajora Jeana Baptisty Mercandina (1748–1813), účastníka napoleonských válek a brigádního velitele v Praze.^[2] Studoval na Tereziánské akademii ve Vídni a v roce 1825 vstoupil do státních služeb v Českém království. Začínal jako konceptní praktikant u zemského gubernia, na stejné pozici přešel v roce 1826 ke krajskému úřadu v Plzni, poté byl krajským komisařem v Písku a Kouřimi. Jako guberniální tajemník působil od roku 1832 v Linci, poté se vrátil do Čech a v letech 1840–1845 zastával funkci hejtmana Klatovského kraje, poté byl v letech 1845–1848 krajským hejtmanem v Olomouci.^[3] V roce 1848 získal titul dvorního rady. Během působení v Olomouci z titulu své funkce realizoval císařský manifest o rozpuštění kroměřížského sněmu a příslušnou vyhlášku předal předsedovi sněmu F. Smolkovi, ten ji ale odmítl převzít.

Po reorganizaci státní správy byl v letech 1849–1852 byl prezidentem krajské vlády v Praze, následně byl zemským prezidentem v Krakově (1852–1856). Po návratu do Vídně působil znovu v různých státních úřadech a v letech 1861–1864 byl také poslancem českého zemského sněmu. V letech 1862–1866 byl prezidentem Nejvyššího účetního kontrolního úřadu a nakonec v letech v letech 1866–1877 prezidentem Nejvyššího účetního dvora (K. K. Oberster Rechnungshof).^[4] Poslední léta života strávil ve Vídni v domě v ulici Kärntnerstrasse 37. Pohřben byl ve Zdibech, odkud pocházela jeho manželka.

V roce 1854 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1864), velkokříže Leopoldova řádu (1866) a velkokříže Řádu sv. Štěpána (1875). V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Získal čestné občanství v Praze, Olomouci, Klatovech a Krakově. Zastával také řadu čestných funkcí, byl například protektorem Zaopatřovacího ústavu pro děti v Klatovech nebo čestným členem Spolku Muzea Františka Karla v Horním Rakousku.

Jeho manželkou byla Mathilde Ahsbasová, dcera Georga Ahsbase, bohatého obchodníka s koňmi a majitele panství Zdiby u Prahy. Manželství zůstalo bezdětné.

Jeho jméno nesou Mercandinovy sady v Klatovech, městský park založený v roce 1841.^[5]

• KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 440–441 (heslo Franz Xaver Mercandin) ISBN 978-80-88304-18-0
• SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4

• Franz Xaver Mercandin in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Franz Xaver Mercandin na webu rakouského parlamentu