František Zajíček

František Zajíček
Narození5. února 1896
Krásné Březno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. července 1954 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Povoláníželezničář
DětiJeroným Zajíček
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Zajíček – pamětní deska na vlakovém nádraží Ústí n. L. - západ

František Zajíček (5. února 1896 Krásné Březno[1]7. července 1954 Praha) byl železničář a odbojář za 2. světové války. In memoriam získal čestné občanství města Ústí nad Labem.

Rodina

Jeho otec, Karel Zajíček, vlastnil v Krásném Březně obuvnickou dílnu. Matka Terezie, rozená Vítková, byla v domácnosti a starala o dvanáct dětí. František Zajíček se vyučil řezníkem, ale od roku 1920 pracoval u ČSD. Byl třikrát ženatý a měl dvě děti.[2]

Zajíčkův proces a rehabilitace

Na konci dubna 1954 byla v Kulturním domě v Ústí nad Labem v politickém procesu souzena skupina železničářů „Zajíček František a spol.“, kde hlavní obžalovaný F. Zajíček byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Ostatní obžalovaní byli odsouzeni celkem ke 143 letům vězení.[3] Po vynesení rozsudku Zajíček pronesl: „Ať žije Masarykova republika!“ Popraven byl 7. července 1954 v pankrácké věznici v Praze.

Tělo Františka Zajíčka bylo zpopelněno, urna byla vydána Generální prokuratuře a uskladněna v pankrácké věznici. Dne 26. května 1961 byla urna ve věznici neznámým způsobem zničena.[4] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Zajíčkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[5] Všechny osoby odsouzené v procesu „Zajíček František a spol.“ byly v roce 1990 plně soudně rehabilitovány.[2]

V roce 1993 se Zajíček stal čestným občanem města Ústí nad Labem in memoriam. Dne 24. února 2006 byl odhalena jeho pamětní deska na západním vlakovém nádraží v Ústí nad Labem za přítomnosti ústeckého primátora Petra Gandaloviče a synovce Františka Zajíčka – Otakara Zajíčka. Na pamětní desku město přispělo částkou 15 000 .

Jeho syn, profesor Jeroným Zajíček, žijící v USA, složil v roce 1990, na počest svého otce a svého spolužáka z gymnázia pátera Josefa Toufara skladbu „Pater Noster“.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Krásné Březno
  2. a b ZAJÍČEK, František (5. 2. 1896 Ústí nad Labem – 7. 7. 1954 Praha) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. 
  3. Pokus o bilanci rozsudků nad odpůrci režimu: Komunistická justice řádí. S. 4. České slovo [online]. 1955-05-01 [cit. 2022-09-26]. S. 4. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-26. 
  4. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 165. 
  5. Dvořáková, 2013, s. 32.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Frantisek Zajicek.jpg
Autor: Zacatecnik, Licence: CC BY-SA 3.0
memory desk of Frantisek Zajicek in Usti nad Labem, railway station - west
Frantisek Zajicek 1896 1954.png
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
František Zajíček (* 5. února 1896 Krásné Březno – 7. července 1954 Praha) byl železničář a odbojář za 2. světové války. In memoriam získal čestné občanství města Ústí nad Labem.