Františka Inka Bálková

Františka Inka Bálková
Rodné jménoFrantiška Volková
Narození5. března 1907
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. ledna 1992 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímódní návrhářka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Františka Inka Bálková, roz. Volková, křtěná Františka Antonie (5. března 1907 Tábor[1]3. ledna 1992 Praha) byla česká módní návrhářka.

Život

Františka Inka Bálková se narodila v Táboře v rodině zedníka Františka Volka a jeho ženy Antonie roz. Markové.[1] Po absolvování průmyslové školy se přestěhovala do Prahy, kde pracovala v umělecko průmyslovém ateliéru Emy Kudrnové. Současně předváděla modely v Modelovém domě Sandholz. Později pracovala jako aranžérka a módní poradkyně v Lyonském obchodním domě hedvábí na  Václavském náměstí. Tam tvořila návrhy toalet například pro prvorepublikové herečky zejména pro první českou filmovou hvězdu  Andulu Sedláčkovou'.Poté se osamostatnila a vedla vlastní módní a textilní obchod v Celetné ulici. V padesátých letech dvacátého  století se věnovala rodině až v roce 1958 nastoupila jako aranžérka a módní návrhářka do Bílé labutě tehdy největšího obchodního domu v Československu. Tam byla také pověřena pořádáním módních přehlídek a vedením módní poradny. Její specialitou byly špendlené modely, které byly velkou raritou nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Modely byly vytvářeny z jednoho kusu látky, který se nesměl nastříhat nebo porušit, tvarovaly se jen pomocí špendlíků, protože po odšpendlení byly obvykle dále prodány. Modely tak byly špendleny třeba na manekýnky, tanečnice nebo přímo zákaznice, které si je pak daly ušít v zákaznickém salónu. V případně módní přehlídky musel být model hotov do 5 minut. Průměrně ročně vytvořila okolo 1300 původních modelů. Po otevření obchodního domu Máj pracovala i pro něj, a dále pro největší textilní podniky té doby například národní podniky TIBA, Dvůr Králové a HEDVA, Moravská Třebová. Modely byly exportně úspěšné, získaly si například i značnou pozornost na světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Podle dobového tisku se snažila nejen jít v souladu se světovou módou, ale také ji předvídat, což se jí prý i často podařilo a  přispívala tak k tomu, že Československo  v té době bylo v módě na přední světové úrovni. Její modely měly velkou odezvu jak v novinách a časopisech, například značně populární byl seriál v časopise Standard „Paní Inka radí našim čtenářkám“, tak i filmu a televizi. Tady spolupracovala s předními filmovými režisérkami například Věrou Chytilovou nebo Věrou Jordánovou a předními manekýnkami například Markétou Krbuškovou později Muchovou nebo Ivanou Zelníčkovou později Trumpovou. Jejím synem je národohospodář a spisovatel Jaroslav Bálek.

Literatura

  • Výstavní trhy v Bílé labuti, Noviny vnitřního obchodu, 25. 10. 1958
  • Zručná aranžérka, Socialistický obchod, 11. 11. 1958
  • Jak se co dělá, malá mozaika z velkého domu, Socialistický obchod, 11. 11. 1958
  • Špendlířka, Vlasta, 1. 10. 1959
  • Právě před 120 lety, Večerní Praha, 15. 1. 1960
  • První český bál v Konviktě, Práce, 5. 2. 1960
  • Jak maminka Bálková strojila svou dceru na bál a jak to dopadlo, Květy, 24. 3. 1960
  • Proč jdete sám, starý pane? Svět v obrazech, 25. 6. 1960
  • Šaty šité špendlíkem, Lidová demokracie, 18. 10. 1960
  • Zajímavé je tzv. špendlení modelů, Zemědělské noviny, 22. 10. 1960
  • Kouzelnice se špendlíky, Večerní Praha, 28. 10. 1960
  • Před očima návštěvníků, Svět v obrazech, 9. 12. 1961
  • Špendlení modelů, Propagace 2/1962
  • Špendlíky v hedvábí, Noviny vnitřního obchodu, 7. 2. 1963
  • V Labuti se tleská, Svobodné Slovo, 25. 7. 1963
  • Modely bez nití, Večerní Praha, 24. 7. 1963
  • Týden předváděné módy, Noviny vnitřního obchodu, 26. 3. 1964
  • Špendlík a fantazie, Rudé právo, 31. 1. 1965
  • Jediná kolekce pro domácí trh i pro export, Lidová demokracie, 27. 11. 1965
  • Tiba vystavuje a prodává, Lidová demokracie, 15. 5. 1966
  • Začíná 2. královodvorské textilní léto, Svět sovětů, 13. 7. 1966
  • Zaostřeno na parádu, Večerní Praha, 2. 2. 1967
  • Přehlídka špendlených modelů, Lidová demokracie, 3. 2. 1967
  • S návrhárkou z Bielej labute o tom, čo videla v Moskve, Práca, 1. 9. 1967
  • Výtvarnice Bílé Labutě, Práce, 19. 9. 1967
  • Po módnej prehliadke v Moskve, Práca, 21. 9. 1967
  • Mode in Moskau, Volkszeitung, 29. 9. 1967
  • Zajímavé je tzv. špendlení modelů, Práce 1967
  • Františka Bálková, Zpravodaj Tiby, 26. 10. 1967
  • O paní Frant. Bálkové, Zpravodaj Tiby, 23. 6. – 14. 7. 1968
  • Klobouk  před paní Bálkovou, U Nás, 7/1969
  • Předvánoční přehlídka, Práce 3. 12. 1969
  • Módní přehlídka mez pulty, Večerní Praha, 13. 1. 1970
  • Dar Bílé Labutě, Večerní Praha, 6. 3. 1970
  • Šaty dělají člověka, Večerní Praha, 10. 3. 1970
  • Kdo je ta zamaskovaná dívka, Večerní Praha, 13. 3. 1970
  • Špetka špendlíků a přehršle fantazie, Standard 4/1970
  • Paní Inka radí našim čtenářkám, seriál článků, Standard 1970
  • Procházka českou hedvábnou módou, Informační zpravodaj n.p. Tiba, 10. 11. 1970
  • Hedvábná Rapsodie, Večerní Praha, 6. 11. 1970
  • Jako tečka za letošní plesovou sezónou, Práce 1971
  • Uzavírání kontraktů, Rudé právo, 11. 6. 1977
  • „Špendlíkové“ šaty, Svobodné slovo, 28. 7. 1979
  • Šaty za pět minut, Rudé právo, 27. 10. 1979
  • První český bál, Svobodné slovo, 9. 2. 1980
  • Jdeme do tanečních, Svobodné slovo, 27. 9. 1980
  • Modely bez jehel a nití, Svobodné slovo, 15. 8. 1981
  • Taneční končí plesem, Svobodné slovo, 27. 3. 1982
  • V čem do divadla? Svobodné slovo, 1. 5 .1982
  • Holá ramena, Svobodné slovo, 5. 6. 1982
  • Modely pro inspiraci, Svobodné slovo, 14. 8. 1982
  • Špendlené nápady, Rudé právo, 25. 9. 1982
  • Než se rozjásá léto, Svobodné slovo, 10. 5. 1984

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Františka Inka Bálková.jpg
Autor: Volek Frantisek, Licence: CC BY-SA 4.0
Místo vzniku Praha