Františka Slavatová z Meggau

Františka Slavatová z Meggau
Hraběnka na obraze ze zámku Telč
Hraběnka na obraze ze zámku Telč
Nejvyšší hofmistryně arcivévody Leopolda
Ve funkci:
1648 – 1657
PanovníkFerdinand III.
Nástupce1657 se arcivévoda stal císařem jako Leopold I.

Narození28. října 1609
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí22. září 1676 (ve věku 66 let)
Jindřichův Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť(1627) Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka (1606–1645)
RodičeLeonard Helfried z Meggau (1577–1644) a Anna Khuen-Belasi (1588–1628)
DětiFerdinand Vilém (1630–1673)
Jan Jiří Jáchym (1638–1689)
František Leopold Vilém (1639–1691)
Jan Karel Jáchym (1641–1712)
Příbuznívnučka: Marie Josefa Slavatová, provd. Czerninová (1667–1708)
vnučka: Marie Magdalena Slavatová, provd. Liebsteinská z Kolowrat (1673–1700)
vnučka: Marie Anežka Slavatová, provd. Salm-Reifferscheidtová (1674–1718)
Profeseguvernantka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Františka Slavatová, hraběnka z Meggau (28. října 1609, Vídeň22. září 1676, Jindřichův Hradec) byla česká šlechtična z původem srbskolužického rodu pánů z Meggau a vychovatelka budoucího císaře Leopolda I.

Život

Františka se narodila 28. října 1609[1] jako nejmladší z pěti dcer hraběte Linharta z Meggau a jeho manželky Anny z Khuen-Belasi. O jejich výchovu se starala jejich matka, která je vychovávala ke skromnosti a počestnosti. Velice také dbala na zbožnost, kterou nejvíce vštípila právě nejmladší Františce. Jelikož v mládí byla často nemocná, krátila si dlouhý čas modlením.

V roce 1626 se Františka seznámila s Jáchymem Oldřichem Slavatou z Chlumu a Košumberka, jenž byl synem nejvyššího kancléře a českého místodržícího Viléma Slavaty. Dne 16. března 1627 Františka a Jáchym podepsali svatební smlouvu. Vlastní obřad proběhl ve vídeňském kostele sv. Michala a poté se novomanželé odebrali do Jindřichova Hradce. Už rok po svatbě se jim narodil první potomek, syn Ferdinand Vilém. Na dalšího potomka si pár musel počkat do rok 1637, následně se jim přibližně v ročních intervalech narodili 4 synové a 3 dcery. Na začátku května 1645 však Jáchym Oldřich v městečku Bruck an der Mur nečekaně zemřel. Krátce předtím se zotavoval po těžké nemoci, když se k němu donesli zprávy, že Vídeň obléhají Švédové. Vydal se proto na pomoc, ale přecenil své síly, znovu onemocněl a po dvou týdnech zemřel.

Po manželově smrti se s dětmi na rok uchýlila do Pasova ke svému švagrovi Adamu Pavlu Slavatovi. Ten se jí po nějaké době začal dvořit, což Františku překvapilo. Jelikož chtěla dožít ve zbožnosti a nikdy se již neprovdat, Adamovy nabídky odmítla, pro což Adam neměl pochopení. Jeho pokračující dvoření ukončilo až jeho převelení do Vídně. Nedlouho poté obdržela nabídku z císařského dvora, neboť si ji Ferdinand III. vybral jako hofmistryni a vychovatelku svého mladšího syna Leopolda. Na císaře zapůsobila jak její zbožnost a pečlivost, ale také vážnost, kterou k ní choval její tchán Vilém Slavata. Na tuto nabídku Františka nejprve odpověděla odmítavě, když císaři napsala deset důvodů, proč se této funkce nemůže ujmout. Na první místo postavila povinnost, kterou měla vůči svým dětem:

[...] zdá se mi nyní, že jsem povinna, abych dítky, jež mi [Pán Bůh] dal, k Jeho cti vychovala, vedouc je, seč jsem, k lásce a bázni Boží, aby časem svým byly na prospěch vrchnosti své i vlasti, ale k tomu bych jsouc u dvora nemohla tak bedlivě přihlížeti.

Kromě toho nechtěla opustit Telč, kterou si zvolila za své vdovské sídlo. Nakonec však nabízený úřad přece jen přijala a vykonávala jej v letech 16481657. O její svědomitosti a odhodlání svědčí její další dochované zápisky:

Dám si záležeti na vychování syna císařova; nic závadného nenechám bez pokárání, a jestliže pro úřad svůj něco z obvyklých pobožností opomenu, Pán Bůh mi to nahradí!

S sebou ke dvoru si vzala svého nejmladšího syna Karla Jáchyma, jenž byl jen o několik měsíců mladší než Leopold, takže oba mohli vyrůstat spolu. O její oblíbenosti u Leopolda i u dvora svědčí skutečnost, že ve své funkci zůstala i po roce 1654, když zemřel císařův starší syn Ferdinand a Leopold se stal následníkem trůnu.

Odkazy

Reference

  1. INDROVÁ, Martina. Procházka panstvím Telč. Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, 2016, 2016. 131 s. ISBN 978-80-905631-2-4. S. 119. 

Literatura

  • HNILICA, Ondřej. Tváře Františky hraběnky Slavatové. In: Památky Vysočiny. Sborník NPÚ, ÚOP v Telči, 2017-2018. Telč: NPÚ, ÚOP v Telči, 2019. ISBN 978-80-907357-0-5.
  • POPELKA, Kristina. Dobrotivá paní Františka. Tajemství české minulosti. 2015, čís. 45, s. 25–27. 
  • HRUDIČKA, Alois. Františka Slavatová a doba její – obrazy z dějin katolické reformace na Moravě a v Čechách. Brno: Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, 1902. 369 s. (Dějiny Katolické církve v Českých zemích. Boj s reformací a dřívějším protestantismem). Dostupné online. 
  • LAŠOVÁ, Kateřina. Františka Slavatová z Meggau. Konstrukce obrazu zbožné šlechtické vdovy barokní doby. Nymburk, 2020. 42 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Pardubice. Vedoucí práce Marek, Pavel. Dostupné online.

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Františka Slavatová - portrét 02.jpg
Františka Slavatová z Meggau, olejomalba, ze sbírky zámku v Telči.