Františka Slavatová z Meggau

Františka Slavatová z Meggau
Hraběnka na obraze ze zámku Telč
Nejvyšší hofmistryně arcivévody Leopolda
Ve funkci: 1648 – 1657
Panovník	Ferdinand III.
Nástupce	1657 se arcivévoda stal císařem jako Leopold I.
Narození	28. října 1609 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	22. září 1676 (ve věku 66 let) Jindřichův Hradec Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	(1627) Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka (1606–1645)
Rodiče	Leonard Helfried z Meggau (1577–1644) a Anna Khuen-Belasi (1588–1628)
Děti	Ferdinand Vilém (1630–1673) Kateřina Terezie (1634–1673) dvojčata Anna Lucie (1637-1703) a Jan Jiří Jáchym (1638–1689) František Leopold Vilém (1639–1691) Jan Karel Jáchym(1641–1712) Maria Barbara (1643–1683)
Příbuzní	vnučka: Marie Josefa Slavatová, provd. Czerninová (1667–1708) vnučka: Marie Magdalena Slavatová, provd. Liebsteinská z Kolowrat (1673–1700) vnučka: Marie Anežka Slavatová, provd. Salm-Reifferscheidtová (1674–1718)
Profese	guvernantka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Františka Slavatová, hraběnka z Meggau (28. října 1609, Vídeň – 22. září 1676, Jindřichův Hradec) byla česká šlechtična z původem srbskolužického rodu pánů z Meggau, vychovatelka budoucího císaře Leopolda I.

Františka se narodila 28. října 1609^[1] jako nejmladší z pěti dcer hraběte Linharta z Meggau a jeho manželky Anny z Khuen-Belasi. O jejich výchovu se starala jejich matka, která je vychovávala ke skromnosti a počestnosti. Velice také dbala na zbožnost, kterou nejvíce vštípila právě nejmladší Františce. Jelikož v mládí byla často nemocná, krátila si dlouhý čas modlitbami.

V roce 1626 se Františka seznámila s Jáchymem Oldřichem Slavatou z Chlumu a Košumberka, jenž byl synem nejvyššího kancléře a českého místodržícího Viléma Slavaty. Dne 16. března 1627 Františka a Jáchym podepsali svatební smlouvu. Vlastní obřad proběhl ve vídeňském kostele sv. Michala a poté se novomanželé odebrali na zámek do Jindřichova Hradce. V roce 1630 se jim narodil první potomek, syn Ferdinand Vilém a další v letech 1634, 1637, 1638, 1641 a 1643. Na začátku května 1645 však Jáchym Oldřich v městečku Bruck an der Mur nečekaně zemřel. Krátce předtím se zotavoval po těžké nemoci, když se k němu donesly zprávy, že Vídeň obléhají Švédové. Vydal se proto na pomoc, ale přecenil své síly, znovu onemocněl a po dvou týdnech zemřel.

Po manželově smrti se Františka s dětmi na rok uchýlila do Pasova ke svému švagrovi Adamu Pavlu Slavatovi. Ten se jí po nějaké době začal dvořit, což Františku překvapilo. Jelikož chtěla dožít ve zbožnosti a nikdy se již neprovdat, Adamovy nabídky odmítla, pro což Adam neměl pochopení. Jeho pokračující dvoření ukončilo až jeho převelení do Vídně. Nedlouho poté obdržela nabídku císařského dvora, Ferdinand III. si ji vybral jako hofmistryni a vychovatelku svého mladšího syna Leopolda. Na císaře zapůsobila jak její zbožnost a pečlivost, tak vážnost, kterou k ní choval její tchán Vilém Slavata. Na tuto nabídku Františka nejprve odpověděla odmítavě, když císaři napsala deset důvodů, proč se této funkce nemůže ujmout. Na první místo postavila povinnost, kterou měla vůči svým dětem:

Kromě toho nechtěla opustit Telč, kterou si zvolila za své vdovské sídlo. Nakonec však nabízený úřad přece jen přijala a vykonávala jej v letech 1648–1657. O její svědomitosti a odhodlání svědčí její další dochované zápisky:

S sebou ke dvoru si vzala svého nejmladšího syna Karla Jáchyma, jenž byl jen o několik měsíců mladší než Leopold, takže oba mohli vyrůstat spolu. O její oblíbenosti u Leopolda i u dvora svědčí skutečnost, že ve své funkci zůstala i po roce 1654, když zemřel císařův starší syn Ferdinand a Leopold se stal následníkem trůnu.

• HNILICA, Ondřej. Tváře Františky hraběnky Slavatové. In: Památky Vysočiny. Sborník NPÚ, ÚOP v Telči, 2017-2018. Telč: NPÚ, ÚOP v Telči, 2019. ISBN 978-80-907357-0-5.
• POPELKA, Kristina. Dobrotivá paní Františka. Tajemství české minulosti. 2015, čís. 45, s. 25–27. 
• HRUDIČKA, Alois; VRBA, Rudolf. Františka Slavatová a doba její – obrazy z dějin katolické reformace na Moravě a v Čechách. 1.. vyd. Praha: V komisi u Karla Winikra: Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, 1902. 369 s. (Dějiny Katolické církve v Českých zemích. Boj s reformací a dřívějším protestantismem). Dostupné online. 
• LAŠOVÁ, Kateřina. Františka Slavatová z Meggau. Konstrukce obrazu zbožné šlechtické vdovy barokní doby. Nymburk, 2020. 42 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Pardubice. Vedoucí práce Marek, Pavel. Dostupné online.