Franz Falkenhayn

Franz Falkenhayn
Franz Falkenhayn
Franz Falkenhayn
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1867
Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – ???
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1867 – 1898

Narození17. listopadu 1827
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. září 1898
Ottenschlag
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeEugen von Falkenhayn
PříbuzníJulius von Falkenhayn (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz hrabě von Falkenhayn (17. listopadu 1827 Vídeň7. září 1898 Ottenschlag[1]) byl rakouský šlechtic, důstojník a politik. Od mládí sloužil v armádě, byl účastníkem několika válek a dosáhl hodnosti podplukovníka. Později byl aktivní v politice jako poslanec dolnorakouského zemského sněmu a Říšské rady. Od roku 1867 byl dědičným členem Panské sněmovny a v letech 1893–1897 jejím místopředsedou. Vlastnil několik velkostatků v Dolním Rakousku a v roce 1892 získal Řád zlatého rouna.[2]

Biografie

Zámek Walpersdorf (Dolní Rakousy), majetek Falkenhaynů od roku 1859
Hrobka Franza Falkenhayna v Inzersdorfu.

Pocházel z šlechtického rodu Falkenhaynů původně ze Slezska, povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu. Narodil se jako nejstarší syn generála Eugena Falkenhayna (1792–1853) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Colloredové (1802–1835).[3] Vzhledem k postavení svého otce ve funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla vyrůstal Franz v blízkosti císařské rodiny a od dětství patřil k přátelům Františka Josefa. Franz studoval práva na univerzitě ve Vídni, poté vstoupil do armády. Vyznamenal se v bojích během revolučních let 1848–1849, kdy byl povýšen na poručíka (1848) a nadporučíka (1849). V roce 1852 byl povýšen na rytmistra u 1. hulánského regimentu, zároveň byl důstojníkem jedné z císařských gard.[4] Jako major (1858) se zúčastnil války se Sardinií (1859). Poté z armády odešel a následně se věnoval správě svých statků v Dolních Rakousích.[1] Naposledy v armádě aktivně sloužil za prusko-rakouské války (1866), kdy byl v hodnosti podplukovníka pobočníkem generála Benedeka.

Po odchodu z armády vstoupil do aktivní politiky. Dne 6. února 1867 byl zvolen na Dolnorakouský zemský sněm za kurii velkostatkářskou coby zástupce konzervativních velkostatkářů.[1] Zemský sněm ho 28. února 1867[1] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou v Dolních Rakousích. Rezignaci na mandát oznámil dopisem 27. listopadu 1867, protože byl povolán do Panské sněmovny (horní, jmenovaná komora Říšské rady) jako její dědičný člen.[5] V Panské sněmovně zasedal až do své smrti roku 1898, v letech 1893–1897 byl jejím viceprezidentem.[6] V letech 1885–1898 zastával funkci prezidenta rakouského Červeného kříže, veřejného života se zúčastnil aktivně také jako člen katolických spolků. Zemřel v září 1898 na svém zámku v dolnorakouském Ottenschlagu.[7]

Tituly a ocenění

V roce 1853 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1879 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[8] Za zásluhy na bojišti během revolučních let 1848–1849 se stal v roce 1850 držitelem Vojenského záslužného kříže.[9] Po válce se Sardinií obdržel Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1859). V roce 1883 získal Řád železné koruny I. třídy a nakonec byl v roce 1892 dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.[10] V zahraničí obdržel pruský Řád červené orlice III. třídy a rytířský kříž bavorského Řádu sv. Michaela.[11]

Majetek a rodina

Po otci zdědil v roce 1853 panství Ottenschlag v Dolním Rakousku. Po strýci Františku Colloredovi zdědil v roce 1859 rodinný colloredovský fideikomis Walpersdorf taktéž v Dolním Rakousku. Součástí dědictví po rodině Colloredů byl také velkostatek Tulln, který Falkenhayn v roce 1872 prodal za 230 000 zlatých.[12] Velkostatek Walpersdorf vynášel čistý roční zisk ve výši 36 700 korun a patřilo k němu 3 876 hektarů půdy.[13] Na zámku Walpersdorf byla umístěna vzácná colloredovská knihovna o rozsahu 33 000 svazků.

Franz Falkenhayn byl dvakrát ženatý. V roce 1854 se oženi s princeznou Eleonorou z Oettingen-Wallersteinu (1834–1856), dcerou Karla Anselma Oettingen-Wallersteina.[14] Eleonora zemřela o dva roky později na následky porodu a Franz se v roce 1861 oženil s její mladší sestrou princeznou Marií Annou Oettingen-Wallersteinovou (1840–1903), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[15] Z prvního manželství pocházel syn Moritz (*1856), c. k. komoří, podplukovník a dědic rodového majetku. Dcera Marie Julie (*1865) z druhého manželství byla jeptiškou a misionářkou v Římě.[16]

Franzův mladší bratr Julius (1829–1899) se uplatnil také v politice a v letech 1879–1895 byl ministrem zemědělství Předlitavska.[17] Další bratr Rudolf (1830–1852) zemřel předčasně jako c. k. nadporučík. Nejmladší z bratrů Ladislaus (1833–1865) byl podplukovníkem a pobočníkem císaře Františka Josefa.

Odkazy

Reference

  1. a b c d Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Falkenhayn (Franz Graf von), s. 99. (německy) 
  2. Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1030 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8
  3. Rodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1853; Vídeň, 1853; s. 183 dostupné online
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 263 dostupné online
  7. Telegrafické zprávy. Národní politika. Září 1898, roč. 16, čís. 247, s. 2. Dostupné online. 
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262, 266 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 119 dostupné online
  10. Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  11. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1857; Vídeň, 1857; s. 503 dostupné online
  12. KROISSMAYR, Martin: Geschichte der Herrschaft Walpersdorf; Vídeň, 1904; s. 224–226 dostupné online
  13. Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 60 dostupné online
  14. Rodokmen Oettingen-Wallersteinů na webu euweb.cz dostupné online
  15. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1928; Gotha, 1928; s. 202 dostupné online
  17. Pražský denník. Listopad 1879, roč. 14, čís. 264, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Schloss Walpersdorf Eingang 2017.jpg
Autor: Linie29, Licence: CC BY-SA 4.0
Südostansicht des niederösterreichischen Schloss Walpersdorf. Das Schloss ist in Ausstattung und Erhaltung ein bedeutender Spätrenaissancebau mit Erweiterungen aus dem 17. Jahrhundert.
Friedhof Inzersdorf an der Traisen - Franz von Falkenhayn.jpg
Autor: Herzi Pinki, Licence: CC BY-SA 3.0 at
The cemetery with cemetery chapel and monuments to Franz von Falkenhayn and Colloredo-Wallsee at Inzersdorf an der Traisen, municipality of Inzersdorf-Getzersdorf, Lower Austria, are protected as cultural heritage monuments.