Franz Hruschka

Franz Hruschka
Narození	24. června 1900 Vídeň
Úmrtí	11. duben 1982 Mnichov
Povolání	architekt
Příbuzní	Emanuel Hruška (bratranec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Franz Hruschka, též Hruška (24. června 1900 Vídeň^[1] – 11. dubna 1982 Mnichov), byl česko-německý architekt a výtvarník.

Život

Narodil se ve Vídni inženýrovi Johannovi Hruschkovi a jeho ženě Marii, rozené Havelkové, od čtyř let žil s rodinou v Praze. Ovládal tak češtinu stejně dobře jako němčinu, československé občanství získal však kvůli svému místu narození až v roce 1930. V roce 1932 si změnil jméno na Hruška.^[1] Byl bratrancem českého projektanta Emanuela Hrušky.^[2]

V roce 1923 absolvoval pražskou německou techniku a získal doktorát technických věd. Pracoval následně pro stavební firmu Bohumíra Kozáka,^[2] kde se seznámil s pozdějším spolupracovníkem Janem Šebánkem. Na počátku 30. let se osamostatnil a účastnil se četných veřejných soutěží, často spolu se Šebánkem, např. na budovu zemského úřadu v Bratislavě nebo civilního letiště na Ruzyni. Tyto návrhy se zpravidla nedočkaly realizace, Hruška se tak živil především menšími soukromými zakázkami. Spolupracoval i s architektem Adolfem Foehrem a společně s ním byl významným členem spolku německých architektů Gemeinschaft deutscher Architekten in der Tschechoslowakischen Republik (GDA);^[3] před válkou byl jeho místopředsedou. Na konci 30. let navrhl velký bytový dům v pražských Bubnech, pozdější Malý Berlín, kam se i s rodinou přestěhoval. Na Světové výstavě v New Yorku 1939 měl navrhnout interiér restaurace navazující na československý výstavní pavilon, avšak kvůli mnichovské dohodě z realizace sešlo.^[1]

Od roku 1940 byl kandidátem členství v NSDAP, patrně kvůli tlaku gestapa a možnosti pomáhat svému okolí.^[1] Během 2. světové války pracoval na pražských urbanistických projektech,^[4] mezi jiným na přijímací síni náměstka primátora ve Staroměstské radnici.^[5] V roce 1942 však musel svou kancelář zavřít a začít pracovat u říšské inspekce zbrojní výroby.^[1]

Po válce nebyl odsunut a bylo mu ponecháno československé občanství; byl mu však zabaven byt a zakázáno pracovat v pozici architekta. V dubnu 1946 se proto s transportem UNRRA přesunul do Mnichova, kde získal místo architekta u městského podniku pro správu a výstavbu obecních bytů; mezi roky 1949 a 1963 byl členem představenstva podniku. O rok později se k němu připojila i žena Christina a jejich děti, které do té doby zůstávaly v Praze. Jeho další osud není znám.^[1]

Dílo

• neoklasicistní portál na nároží Staroměstského náměstí a Železné ulice v Praze na Starém Městě^[2]
• obytný dům pro Bohumíra Kozáka v Praze-Střešovicích (1927–1928)^[1][4]
• obytný dům pro Karla Duška v Praze-Bubenči (později portugalské velvyslanectví)^[1]
• obytný blok Malý Berlín v Praze 7-Holešovicích (1937–1939)^[2][4][6]
• dvě funkcionalistické vily v Praze-Braníku (Vlnitá 19, Na Usedlosti 11)^[2]
• poštovní úřad v Děčíně-Podmoklech^[1]

Galerie

• 

  (c) Matěj "Dědek" Baťha, CC BY-SA 4.0

  Obytný blok Malý Berlín v Praze 7-Holešovicích

• 

  (c) Matěj "Dědek" Baťha, CC BY-SA 4.0

  Obytný blok Malý Berlín – detail fasády

• 

  Vila Bohumíra Kozáka v Praze-Střešovicích

Odkazy

Reference

Literatura

• KERDOVÁ, Lenka. Malý Berlín ve Velké Praze. Řevnice: Arbor Vitae, 2022. 280 s. ISBN 978-80-7467-163-0. 
• LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu: Praha a její německy hovořící architekti 1900 – 1938. Praha: Fraktály Publishers, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Franz Hruschka, s. 67–71. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Hruschka na Wikimedia Commons