Franz Melnitzky

Franz Melnitzky František Melnický
Portrét Franze Melnitzkého od Józsefa Marastoniho
Narození	13. listopad 1821 Kokašice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. listopad 1876 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vídeň-Matzleinsdorf
Povolání	sochař, pedagog
Příbuzní	Johann Melnitzky (bratr)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Melnitzky, také František Melnický (13. listopad 1822 Kokašice (místní část Schwamberg) - 1. listopad 1876 Vídeň) byl rakouský sochař českého původu, činný v období historismu, zejména neoklasicismu ve Vídni. Patřil k nejplodnějším tvůrcům své generace.

Život

Narodil se v osadě Schwamberg u Kokašic na Tachovsku, v rodině venkovského kameníka a sochaře Josefa (?) Melnického. V otcově dílně se vyučil kameníkem a v 16 letech odešel do dílny svého strýce do Olomouce, kde se v letech 1838-1845 učil kamenosochařem. Po smrti rodičů odešel do Vídně, k vytouženému studiu na Akademii umění nebyl přijat, protože nesplňoval podmínku být absolventem reálky. Prokázaný talent mu umožnil soukromé školení u ředitele Akademie prof. Josefa Kliebera. Roku 1851 odjel na studijní cestu po Německu, do Itálie už se nedostal, protože ztratil cestovní pas. Poté si založil vlastní ateliér a později se připomíná na předměstí Vídně ve Wiedner Hauptsrasse.^[1] Spolupracoval se sochařem Hansem Gassersem. Brzy získal zakázky na monumentální sochy a dekorativní architektonickou plastiku pro veřejné budovy a prostranství ve Vídni i v připojených obcích. Spolupracoval se slavnými architekty Heinrichem Ferstlem,Theofilem Hansenem, Ferdinandem Fellnerem, Augustem Siccardsburgem a Eduardem van der Nüllem při asanaci Vídně. Zásadní přestavba a modernizace města vedla žel během první poloviny 20. století k likvidaci zastaralých objektů i s Melnitzkého sochami : Jižního i Severovýchodního nádraží, Aspernského a Alžbětina mostu, i Římských lázní v Pratersternu.

V závěru kariéry se podílel na novořecké dekoraci štítů nové budovy Akademie věd v Aténách, jejichž modely byly roku 1873 vystaveny na Světové výstavě ve Vídni.

Sochařství také vyučoval na Akademii; k jeho žákům patřili Bohuslav Schnirch ( v letech 1864-1866) a Karl Costenoble.

Dílo (výběr)

• Sochy 4 světců na věži Svatoštěpánského dómu ve Vídni
• Pomník markraběte Jindřicha Jasomirgotta z cyklu soch pro Alžbětin most ve Vídni, po jeho zboření přeneseny do parku na Rathausplatz (1867).
• Osm soch na průčelí paláce arcivévody Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz 1, Vídeň (1866-1869)
• Dvě karyatidy na domě na nároží Tuchlauben a Bognerstrasse ve Vídni, romantické pojetí postav předjímá secesi
• Alegorické sochy Války, Míru, Slávy a Prosperity a dva ležící lvi pro Aspernský řetězový most ve Vídni; po jeho zboření sochy zachovány; socha Míru použita jako truchlící anděl v urnovém háji městského hřbitova v Salzburgu; ležící lvi instalováni do parku při zámku Gobelsburg
• Čtyři alegorické sochy ctností (Moudrost, Čest, Spravedlnost, Síla) na hlavním průčelí hotelu Imperial ve Vídni.
• Sochy Orfea v podsvětí a harfenice v průčelí koncertní budovy Musikvereinu ve Vídni, 40 karyatid ze zlacené terakoty v lóžích Zlatého sálu téže budovy (1869-1870) ^[2]
• Portál římských lázní v Pratersternu, Leopoldstadt ve Vídni (1873), uzavřeno 1953, následně zbořeno
• Karyatidy na průčelí Liebiegova domu s prodejnou Julia Meinla ve Vídni, Am Graben 20
• Čtyři alegorické sochy (Architektura, Malířství, Sochařství a Grafika) na průčelí budovy Akademie výtvarných umění ve Vídni
• Pět alegorických soch měst dostupných Severozápadní dráhou (Vídeň, Praha, Brno, Budapešť a ?) na atice odjezdové haly nádraží Severozápadní dráhy ve Vídni; zničeny při boření budovy
• Sochy hrajících si dětí pro kašnu v Brně^[3]
• Karyatidy na budově nádraží Jižní dráhy ve Vídni (1874); při boření budovy roku 1955 sochy poničeny a odvezeny na skládku do kartouzy v Mauerbachu, nedávno tam jedno torzo bylo objeveno
• Čtyři alegorické sochy (Umění, Věda, Obchod a Průmysl) na budově Východního nádraží; zničeny (?)
• Sochy na hlavním oltáři kaple Arsenalu ve Vídni
• Dvě sochy hrdinů na portálu činžovního domu ve Wassagasse 2, Alsergrund ve Vídni (1867)
• Socha archanděla se štítem, na atice gynekologické kliniky ve Spitalgasse 2, Vídeň
• Dekorativní štíty postranních portálů budovy Akademie věd v Aténách, terakota (1873)
• Sochy svatých Severina, Josefa, Otmara a Leopolda na hlavním oltáři, farní kostel sv. Otmara pod koželužnou ( Hl. Othmar unter den Weissgerbern) ve Vídni-Landstrasse (1873-1875); s Johannem dodali sousoší Korunování Panny Marie a skupinu Ukřižování na dva postranní oltáře.
• Čtyři evangelisté pod baldachýny nad portálem a socha sv. Alžběty uvnitř Votivního kostela ve Vídni,(1875-1876), vysvěceno až 1879

Galerie

• 

  Pomník Jindřicha Jasomirgotta

• 

  Anděl na hřbitově v Salzburgu

• 

  Socha archanděla

• 

  Sochy hrdinů ve Wasagasse

• 

  Karyatidy na domě Julia Meinla

• 

  Sochy na Severovýchodním nádraží

• 

  Aspernský most

• 

  Oltář u sv. Otmara ve Vídni

Odkazy

Reference

Literatura

• CZEIKE, Felix. Historisches Lexikon Wien : in 5 Bänden. Svazek IV.. Wien: Kremayr & Scheriau, 1995. 708 s. ISBN 3218005469. Kapitola Melnitzky Franz, s. 241–242. (německy) 
• THIEME, Ulrich; BECKER, Felix. Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Svazek 24 Mandere–Möhl. Leipzig: E. A. Seemann, 1930. S. 368. (německy) 
• WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Svazek 17. Wien: [s.n.], 1867. Kapitola Melnitzky, Franz, s. 333–335. (německy) 
• EITELBERGER VON EDELBERG, Rudolf. Kunst und Künstler Wiens der neueren Zeit / von R. Eitelberger v. Edelberg. Wien: Wilhelm Braunmüller, 1879. xvi, 432 s. (německy) 
• KAUFMANN, Emil. Die Kunst der Stadt Baden. Wien: Österreichischer Bundesverlag für Unterricht, Wissenschaft und Kunst, 1925. 94 s. (německy) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Melnický na Wikimedia Commons
• Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 17, 1867, s. 333