Fraunhoferovy čáry

Intenzita různých vlnových délek slunečního světla na modrém nebi poblíž horizontu. Ty vlnové délky, kde se graf propadá, odpovídají Fraunhoferovým čarám.
Fraunhoferovy čáry

Fraunhoferovy čáry jsou významné spektrální čáry ve viditelné části elektromagnetického spektra a jejím blízkem okolí. Nesou jméno německého optika Josepha von Fraunhofera, který se významně zasloužil o jejich prozkoumání.

V roce 1802 si anglický chemik William Hyde Wollaston všiml, že na některých místech slunečního spektra je světlo rázem slabší než by mělo být. Joseph von Fraunhofer v roce 1814 tyto mezery v intenzitě slunečního světla znovuobjevil a začal pečlivě zkoumat a měřit jejich vlnové délky. Nakonec byly vlnové délky, na kterých se nacházely dané propady v intenzitě, nazvány Fraunhoferovy čáry. Během života objevil Fraunhofer na 570 spektrálních čar a díky moderním přístrojům můžeme zjišťovat rychle tisíce takových spektrálních čar.

Hlavní Fraunhoferovy čáry jsou označeny písmeny A, B, C, D, E, F, G, H, K. Pro označení slabších čar se používají další písmena abecedy. Zde jsou uvedeny vlnové délky Fraunhoferových čar v nanometrech:

OznačeníPrvekVlnová délka (nm)
yO2898,765
ZO2822,696
AO2759,370
BO2686,719
C656,281
aO2627,661
D1Na589,592
D2Na588,995
D3 nebo dHe587,5618
eHg546,073
E2Fe527,039
b1Mg518,362
b2Mg517,270
b3Fe516,891
b4Mg516,733
OznačeníPrvekVlnová délka (nm)
cFe495,761
F486,134
dFe466,814
eFe438,355
G'434,047
GFe430,790
GCa430,774
h410,175
HCa+396,847
KCa+393,366
LFe382,044
NFe358,121
PTi+336,112
TFe302,108
tNi299,444

Později bylo zjištěno, že pokles intenzity odpovídající Fraunhoferově čáře je způsoben absorpcí světla ve fotosféře Slunce, některé však vznikají v atmosféře Země. Výrazná je čára C, která je způsobena vodíkem (ve spektrální klasifikaci se nazývá H), D neboli sodíkový dublet, k dalším patří čáry H a K, které jsou způsobeny ionty vápníku, kdežto A a B jsou způsobeny molekulami kyslíku v naší atmosféře

Vlnové délky Fraunhoferových čar jsou docela dobře určené a používají se jako normály pro určování indexu lomu. Většinou jsou indexy lomu látek určené pro lom paprsku světla o vlnové délce Fraunhoferovy čáry D (z toho se pak daný index lomu označuje nD).

Odkazy

Externí odkazy

Související články

Média použitá na této stránce

Spectrum of blue sky.svg
Autor:

This derivative work : Eric Bajart

Which is a derivative of:

Which is itself a derivative of:

, Licence: CC BY-SA 4.0
Spectrum of blue sky somewhat near the horizon pointing east at around 3 or 4 pm on a clear day. Spectrum was taken using an Ocean Optics HR2000 spectrometer [1] with a high-OH solarization-resistant fiber optic light guide. this spectrum is NOT BY ANY MEANS IDEAL and was taken from inside a laboratory through probably 4 panes of window glass, thus completely attenuating virtually all radiation below 400nm also the end of the fiber optic was not coupled to any collimating optics thus there may be some slight skewing of the spectrum due to diffuse reflections off surrounding buildings and trees etc. Because the response of the CCD detector in the spectrometer is not linear the spectrum in the infrared region is also less than what is actually present in sunlight; the blackbody spectrum of sunlight continues much further into the infrared than is shown here. This spectrum is not calibrated for intensity.