Fraunhoferovy čáry
Fraunhoferovy čáry jsou významné spektrální čáry ve viditelné části elektromagnetického spektra a jejím blízkem okolí. Nesou jméno německého optika Josepha von Fraunhofera, který se významně zasloužil o jejich prozkoumání.
V roce 1802 si anglický chemik William Hyde Wollaston všiml, že na některých místech slunečního spektra je světlo rázem slabší než by mělo být. Joseph von Fraunhofer v roce 1814 tyto mezery v intenzitě slunečního světla znovuobjevil a začal pečlivě zkoumat a měřit jejich vlnové délky. Nakonec byly vlnové délky, na kterých se nacházely dané propady v intenzitě, nazvány Fraunhoferovy čáry. Během života objevil Fraunhofer na 570 spektrálních čar a díky moderním přístrojům můžeme zjišťovat rychle tisíce takových spektrálních čar.
Hlavní Fraunhoferovy čáry jsou označeny písmeny A, B, C, D, E, F, G, H, K. Pro označení slabších čar se používají další písmena abecedy. Zde jsou uvedeny vlnové délky Fraunhoferových čar v nanometrech:
|
|
Později bylo zjištěno, že pokles intenzity odpovídající Fraunhoferově čáře je způsoben absorpcí světla ve fotosféře Slunce, některé však vznikají v atmosféře Země. Výrazná je čára C, která je způsobena vodíkem (ve spektrální klasifikaci se nazývá H), D neboli sodíkový dublet, k dalším patří čáry H a K, které jsou způsobeny ionty vápníku, kdežto A a B jsou způsobeny molekulami kyslíku v naší atmosféře
Vlnové délky Fraunhoferových čar jsou docela dobře určené a používají se jako normály pro určování indexu lomu. Většinou jsou indexy lomu látek určené pro lom paprsku světla o vlnové délce Fraunhoferovy čáry D (z toho se pak daný index lomu označuje nD).
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fraunhoferovy čáry na Wikimedia Commons
Související články
Média použitá na této stránce
Autor:
This derivative work : Eric Bajart
Which is a derivative of:
Which is itself a derivative of:
- File:Spectrum of blue sky.gif by Deglr6328 (14 Oct 2006)
Spectrum of blue sky somewhat near the horizon pointing east at around 3 or 4 pm on a clear day. Spectrum was taken using an Ocean Optics HR2000 spectrometer [1] with a high-OH solarization-resistant fiber optic light guide. this spectrum is NOT BY ANY MEANS IDEAL and was taken from inside a laboratory through probably 4 panes of window glass, thus completely attenuating virtually all radiation below 400nm also the end of the fiber optic was not coupled to any collimating optics thus there may be some slight skewing of the spectrum due to diffuse reflections off surrounding buildings and trees etc. Because the response of the CCD detector in the spectrometer is not linear the spectrum in the infrared region is also less than what is actually present in sunlight; the blackbody spectrum of sunlight continues much further into the infrared than is shown here. This spectrum is not calibrated for intensity.