Nejlepší herec ve filmovém muzikálu nebo komedii Tři slovíčka Cecil B. DeMille Award 1961 – za celoživotní dílo Nejlepší herec ve vedlejší roli 1975 – Skleněné peklo
Měl české kořeny. Ačkoliv se často udává, že pocházel z rodiny rakouských přistěhovalců, jde o nepřesný překlad z angličtiny. Jeho otec Friedrich Emanuel Austerlitz, později známý jako Frederic „Fritz“ Austerlitz, se narodil r. 1868 v Linci židovským rodičům, kteří konvertovali ke katolictví, nedlouho předtím se ale přistěhovali z pražského Josefova, kde byla rodina usedlá po generace. Příjmení Austerlitz znamená v němčině Slavkov u Brna.
Astaireova matka se narodila už ve Spojených státech luteránským německým přistěhovalcům z východního Pruska a Alsaska.
Již od svého dětství rád tancoval, nejprve vytvořil taneční dvojici se svojí sestrou Adélou, jež chodila do taneční školy a s níž od roku 1917 až do roku 1932 veřejně vystupoval, mimo jiné i na Broadwayi. Poté, co se sestra provdala, byl nucen hledat novou taneční partnerku. Později vytvořil velmi slavný taneční pár s Ginger Rogersovou, se kterou v letech 1932 až 1939 natočil celou sérii jednoduchých filmových muzikálů resp. lehkých výpravných tanečních show. Po druhé světové válce se uplatňoval spíše jakožto tančící a zpívající herec s různými partnerkami.
Po celý život byl znám svým velkým perfekcionalismem a vysokou profesionalitou. Mezi jeho nejznámější poválečné filmové role patří jedna z hlavních rolí v muzikáluDivotvorný hrnec nebo role podvodníka ve snímku Skleněné peklo.
Jeho matka Johanna "Ann" (rozená Geilus; 1878-1975) se narodila do americké luteránské rodiny emigrantů z Východního Pruska a Alsaska. Otec Frederick "Fritz" Austerliz (1868-1923) se narodil v Linci, do rakouské židovské rodiny, která později konvertovala ke katolické církvi. Ve věku 25 let odcestoval do USA. Do New Yorku na Ellis Island dorazil 26. října1893. Posléze se přestěhoval do Omahy v Nebrasce kde byl zaměstnán v pivovaru firmy Storz Brewing Company (Storzova pivovarnická společnost).
Matka snila o opuštění Nebrasky za pomoci uměleckých talentů svých dětí. Fredova starší sestra Adel již od útlého věku obstojně tančila a zpívala. Matka naplánovala spojení sourozenců v taneční pár, což bylo v tehdejších varieté zvykem. Fred ze začátku odmítal taneční hodiny, ale následně, po vzoru sestry, začal hrát na klavír, akordeon a klarinet.
O pozici v pivovaru však otec v lednu roku 1905 přišel a rodina se odstěhovala do New Yorku s cílem nastartovat uměleckou kariéru sourozenců.[2] Děti začaly navštěvovat kurzy na Alviene Master School of the Theatre and Academy of Cultural Arts. Matka navrhla, aby si změnili příjmení na "Astaire" a to z důvodu, že jméno Austerlitz připomíná bitvu u Slavkova (Slavkov - německy Austerlitz).
Fred se svou sestrou Adel v roce 1906
Fred a jeho sestra se učili tančit, mluvit a zpívat pro zlepšení svých uměleckých dovedností. Společně utvořili taneční pár. Díky skvělému obchodnímu jednání jejich otce dostali významnou nabídku na představení pro společnost vlastnící řetězec kin a varieté Orpheum Circuit. Nabídku přijali a tak se podívali do měst na středozápadě, západě a části jihu Spojených státu amerických. Sestra Adel bohužel přerostla Freda o 8 centimetrů, taneční pár se tak stal nepřiměřeným. Z důvodu zvětšovaného tlaku na dodržování pracovních práv dětí v USA a výškového nepoměru sourozenců se rodina rozhodla pro dvouletou pauzu od vystupování.
Po pauze sourozenci začali zlepšovat čistotu a kvalitu tance, do svého repertoáru začlenili také step. Od varietního tanečníka Aurelio Coccia se naučili tango, waltz a ostatní společenské tance popularizované tanečním párem Vernon a Irene Castle.
Broadway a Londýn (1917–1932)
Sourozenci Astaireovi pronikli na Broadway v roce 1917 s vlasteneckou revue Over the Top.[2] Toto číslo též předváděli pro americké a spojenecké jednotky. Následně zde hráli ještě několik dalších show. Dostali i mluvené role.
Humor a živost Adel byly skvěle doplňovány Fredovou pečlivou přípravou a bravurní choreografií. Adel stále určovala dynamiku a téma tance, ale postupem času začal Fred v tanci vynikat.
V 20. letech se objevili na Broadwayi a na scénách v Londýně. Sklízeli ovace a vyhrávali mnoho cen na obou stranách Atlantiku v muzikálech jako The Bunch and Judy (1922), Lady, Be Good (1924) a Funny Face (1927). Jeho stepovaní bylo brzy považováno za jedno z nejlepších. Po úspěchu muzikálu Funny Face šli na filmový konkurz pro společnost Paramount Pictures, ale byli odmítnuti jakožto nevyhovující pro filmové plátno. V té době Fred studoval hru na klavír na Londýnské Guildhall School of Music.
V roce 1932 se Adel provdala za lorda Charlese Cavendishe, syna 9. vévody z Devonshiru a ukončila uměleckou kariéru.[2]
Fred navázal na předešlý úspěch a sám vystoupil na Broadwayi i v Londýně s muzikálem Gay Divorce. Následně si našel novou taneční partnerku Claire Luce, se kterou vytvořil svou první romantickou choreografii na hudbu Cola PorteraNight and Day, původně napsanou právě pro Gay Divorce.
S Ginger Rogersovou v Hollywoodu (1933–1939)
Ginger Rogersová a Fred Astaire v muzikálové komedii Top Hat, 1935
Fred Astaire se rozhodl zkusit štěstí ve filmu a odjel do Hollywoodu, kde uzavřel smlouvu se společností RKO Radio Pictures. Začínal s menšími rolemi a vystřídal několik partnerek, jednou z prvních byla Joan Crawfordová ve filmu Dancing Lady (Tančící Venuše). V roce 1933 se oženil s Phyllis Potterovou.[2] Měli syna Freda Jr. a dceru Avu.
Zlom v jeho filmové kariéře znamenal film Flying to Rio (Letíme do Ria), ve kterém utvořil pár s Ginger Rogersovou.[3] Po velkém úspěchu společně natočili pro společnost RKO ještě osm muzikálových komedií. Rogersová byla zkušená herečka a pod Astairovým vedením se zlepšila v tanci. Vzájemně se doplňovali a jejich taneční kreace byly zároveň hereckým příběhem, nedílnou součástí dějové linie filmů. Astaire nebyl typem hollywoodského milovníka, ale přitahoval svou noblesní elegancí a virtuózním tancem. Jejich souhra se nejlépe projevila ve snímcích Top Hat (Páni v cylindrech),Swing Time (Svět valčíků) a Follow the Fleet (Námořníci jdou). V letech 1933–1939 slavili s Ginger Rogersovou ve filmu jeden úspěch za druhým. Přesto se rozešli, protože Rogersová chtěla hrát dramatické role a Astaire se nechtěl vázat jen na jednu filmovou partnerku. Společně se na plátně objevili až po deseti letech ve filmu The Barkleys of Broadway (Písně z Broadwaye).[4]
Astaire způsobil revoluci ve filmovém muzikálu tím, že jej zjednodušil: sóloví tanečníci nebo páry byli snímáni kamerou v celé postavě a tance byly natočeny s minimem střihů a úhlů kamery. Je považován za průkopníka seriózní prezentace tance ve filmu.
Byl populární i jako zpěvák, více než svým hlasem si posluchače získával svým pojetím a procítěnou interpretací textu, dikcí a frázováním. Zpíval písně Cole Portera, Irvinga Berlina, George Gershwina a dalších. Nazpíval i řadu duetů, například se sestrou Adel, Ginger Rogersovou, Judy Garlandovou.
Období hledání (1940–1947)
Astaire opustil RKO a stal se nezávislým umělcem. V dalších filmech vystřídal několik partnerek, mezi nimi Ritu Hayworthovou, pro kterou tato spolupráce znamenala začátek hvězdné kariéry. Po vyhlášení války se přihlásil jako dobrovolník do armády a často vystupoval na různých místech před vojenskými útvary. Koncem války odjel do Londýna, aby podporoval armádu i Červený kříž při osvobozování západní Evropy.[2] V roce 1946 oznámil ukončení filmové kariéry. Soustředil se na svůj velký koníček, kterým byl dostihový sport a chov jezdeckých koní. V roce 1947 se podílel jako společník na založení franšízového řetězce studií společenských tanců, který nesl jeho jméno. [2]
Filmování s MGM (1948–1957)
Fred Astaire ve filmu Královská svatba (1952)
K filmování se vrátil v roce 1948, kdy na žádost společnosti MGM nahradil zraněného Gene Kellyho ve filmu Easter Parade (Velikonoční přehlídka). Jako partner Judy Garlandové podal vynikající výkon, který oživil jeho popularitu a přinesl mu další filmové příležitosti. V roce 1950 obdržel čestného Oscara za své jedinečné umění a přínos k technice hudebních obrazů.[5] V roce 1953 nahrál The Astaire Story, čtyřdílné album s kvintetem vedeným Oscarem Petersonem, které poskytlo hudební přehled o Astairově kariéře. V roce 1999 bylo toto album zařazeno do Síně slávy Grammy. [6]
Film The Band Wagon (Konečně trhák!) z roku 1953 získal nadšené recenze kritiků, ale ani vysoká návštěvnost nestačila pokrýt náklady spojené s jeho výrobou. Nástup televize přinutil společnost MGM k redukci nákladů a snížení filmové produkce, což se projevilo i v rušení smluv s hereckými hvězdami, mezi nimiž byl i Fred Astaire. V roce 1954 zemřela na rakovinu plic Astairova manželka Phyllis. [2] Hledal útěchu v práci a natočil další muzikály, ale jejich ohlas byl průměrný. Po komerčním neúspěchu muzikálů Fanny Face (Usměvavá tvář), v němž byla jeho partnerkou Audrey Hepburnová, a Silk Stockings (Hedvábné punčochy), se rozhodl v roce 1957 kariéru filmového tanečníka ukončit. Během 25 let natočil 30 hudebních filmů.
Pozdní období kariéry (1958–1981)
Na přelomu padesátých a šedesátých let Astaire velmi úspěšně vystupoval v televizních hudebních programech a jeho výkon byl ohodnocen cenou Emmy. [5] Ve filmu vytvořil především charakterní role, z nichž nejznámější byla role sňatkového podvodníka v katastrofickém filmu Skleněné peklo z roku 1974. Byl za ni nominován na Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.[5] Hrál v televizních filmech a seriálech, i ve vysokém věku natočil několik krátkých tanečních a hudebních vystoupení například s Genem Kellym nebo Bingem Crosbym. V roce 1979 hrál v devíti různých rolích ve filmu Muž v kostýmu Santa Clause. Jeho posledním filmem byla v roce 1981 adaptace hororového románu Petera StraubaGhost Story(Duchařský příběh).
Závěr života (1982–1987)
Astairův hrob v Los Angeles
Odešel do ústraní, protože cítil, že už nedokáže produkovat profesionální výkon tak, jak by si přál. Fyzicky aktivní zůstal až do svých osmdesáti let. V pozdním věku začal jezdit na skateboardu, dokonce získal doživotní členství v National Skateboard Society. Svůj volný čas věnoval rodině a svým koníčkům, mezi které patřily dostihy, hra na bicí, skládání písní, golf a kulečník. V roce 1980 si vzal za manželku o 45 let mladší profesionální žokejku Robyn Smithovou. [2]
Fred Astaire zemřel 22. června 1987 v nemocnici v Los Angeles na zápal plic. Pochován je na hřbitově v Oakwood Memorial Park nedaleko své dlouholeté partnerky Ginger Rogers.
Odkaz
Pražský Tančící dům na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí na Novém Městě je podle taneční dvojice Ginger Rogersové a Freda Astaira přezdíván „Ginger a Fred“. „Freda“ tvoří betonová věž na nároží. Přezdívka domu vznikla v kanceláři architektů při projektování stavby původně jako vtip narážející na tvar skleněné věže připomínající tanečnici.[7]
↑ abcdefghČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Fred Astaire, s. 144–148.
Seznam děl v databázi Národní knihovny
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fred Astaire na Wikimedia Commons 
Osoba Fred Astaire ve Wikicitátech
