Fred Erismann

Fred Erismann
Narození	17. ledna 1891 Winterthur
Úmrtí	8. července 1979 (ve věku 88 let)
Povolání	fotograf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fred Erismann (17. ledna 1891, Winterthur – 8. července 1979) byl švýcarský divadelní, portrétní a kulturní fotograf.

Životopis

Fred Erismann se narodil ve Winterthuru. Část mládí strávil v německém Waldshutu. Vystudoval obor mechanik v Curychu. V roce 1908 odešel jako cestující tovaryš z Hamburku na rozsáhlé světové turné jako námořník, kde se dostal z bagru na uhlí na nákladní lodi k prvnímu stevardovi na osobní lodi. Během této doby se dostal kromě jiného do Jižní Ameriky, Austrálie, Itálie, Skandinávie a Ruska. Pracoval však také ve své mechanické profesi, například v Argentině v Tucománu v dílně pro generální opravy lokomotiv. Začátek první světové války v roce 1914 však ukončil jeho světové turné. Na čtyři roky se usadil v Mnichově, kde pracoval na fotografických kamerách používaných pro letecký průzkum. Vzhledem k tomu, že taková zařízení byla vystavena extrémním podmínkám, využíval Erismann, vášnivý horolezec, své lezecké túry poblíž Mnichova pro testování těchto kamer. V mnichovském kulturním životě také objevil své nadšení pro divadlo a operu.

Fotografie

Po návratu do Švýcarska v roce 1919 se začal věnovat fotografii. Stále pracoval jako přesný mechanik v Hasler AG v Bernu až do srpna 1926, poté se vyučil fotografem v Berlíně. Zde přišel do styku s významným divadelním fotografem Ellim Marcusem, od kterého se naučil umělecký přístup k práci se světlem, formou a expresivitou v tomto médiu. Setkal se také s Rosemarie Clausen, která v letech 1929 až 1933 pracovala jako asistentka Elliho Marcuse.

Po návratu do Bernu si v roce 1930 otevřel fotografické studio na Marktgasse a zhruba 40 let se věnoval fotografování. Erismann se velmi všestranně prezentoval jako divadelní, novinářský, portrétní a reklamní fotograf. Podílel se také na učňovském vzdělávání.

Od divadelní sezóny 1931/32 pracoval smluvně pro Městské divadlo v Bernu. Svou práci divadelního fotografa propojoval s filozofií určující trendy ve své profesi v tom, že si pro svou uměleckou práci hledal vlastní cestu. To znamenalo zabývat se technologií fotografického vybavení a vývoje fotografií, umělci, scénickými pracemi a scénickými situacemi. O důležitosti Erismanna napsala Martina Bolzli v Berner Zeitung z 2. listopad 2017: Po celá desetiletí byl domácím fotografem městského divadla. A definoval, co chce divadlo představit vnějšímu světu.^[1]

Prostřednictvím své tvorby se dostal do kontaktu s nejvýznamnějšími scénickými umělci: Erwinem Kohlundem, Leopoldem Bibertim, Alfredem Lohnerem, Heinrichem Gretlerem, Marií Beckerovou, Therese Giehseovou, Marií Schell a Adolfem Spalingerem jako herci; Elisabeth Schwarzkopf, Inge Borkh a Else Schulz jako zpěvačkami; Joséphine Baker a Mistinguett jako estrády a klaun Grock, tanečník postav Harald Kreuzberg a Marcel Marceau jako pantomima. Často reagovali se zvláštním věnováním na jeho fotografická díla.

Podle Berner Theaterzeitung z let 1956/57 byl Erismann vyhrazenou osobou a netlačil se do popředí. Článek se zmiňuje o tiché činnosti v pozadí divadla a spoustě oběti, nekonečné trpělivosti a idealismu. Jako umělecky citlivý divadelní fotograf se na představení pečlivě připravoval, aby vycítil ty nejlepší možné okamžiky pro nahrávky. Ve stejném článku je potvrzeno, že má neuvěřitelně bezpečné pochopení osobnosti.^[2]

Pro hru světla a stínu se inspiroval starými malířskými mistry, jako jsou Rembrandt nebo Goya. Miloval kontrasty světlo-tma a vybíral vhodné fotografické papíry , aby vytvořil velmi efektní nálady se třpytivými stíny. (Citace Erismanna v brožuře Kodak z roku 1953.) Erismannova fotografická díla byla používána v divadelních zprávách v tisku a v programech městského divadla. Městské divadlo v Bernu mu umožnilo vlastní stálou expozici v Käfigturmu v Bernu s fotografiemi příslušných divadelních, baletních a operních představení.

V roce 1932 se účastnil 1. Mezinárodní výstavy pro uměleckou fotografii v Luzernu a byl oceněn stříbrnou medailí. Aktuální výstavy o jeho tvorbě se konaly až po jeho smrti: v roce 1994 ve Worbu a v roce 2017 v Bernu: Licht an! Berner Theatermomente (Světlo! Bernské divadelní momenty).

Erismann byl ženatý, měl dceru a žil v Ostermundigenu poblíž Bernu.

Odkaz

O zpracování a indexaci sbírky fotografií z archivu Městského divadla v Bernu a soukromé sbírky fotografa se stará Švýcarský archiv múzických umění, Nadace SAPA (Švýcarský archiv múzických umění). Fond obsahuje 5 000 papírových tisků a 90 000 negativů.

Galerie

• 

  Arthur Loosli jako Hamor v Jefte od G. F. Handela v Městském divadle v Bernu, 1964

• 

  Heinrich Gretler jako Wilhelm Tell v Městském divadle v Bernu, 1935

• 

  Švýcarský klaun Grock, 1931

• 

  Jack Menn a Lisa Czóbel v baletu „Carmen“, asi 1945 v Městském divadle v Bernu

• 

  Scéna z baletu

• 

  Ingeborg Arnoldi ve hře „Matka odvaha“ 1968

• 

  Joséphine Baker

• 

  Snímek z „Das Mädel aus der Vorstadt“ od Johanna Nestroye

• 

  Scéna „Marie Stuartovna“ od Friedricha Schillera

• 

  „Sen noci svatojánské“ od Williama Shakespeara

• 

  Scéna ze „života Galileiho“ od Bertolda Brechta

• 

  Kristus ve hře Selzach Passion Play, 1952

Tiskové zprávy o Fredovi Erismannovi

• Berner Tagblatt (heute Berner Zeitung BZ): Vom Schiffsjungen zum Theaterphotographen; Samstag, 16. ledna 1971
• Berner Zeitung: Das Gesicht im besten Licht; Dienstag, 24. dubna 1984
• Der Bund: Fundgrube für Theaternarren; Samstag, 28. dubna 1984
• Berner Tagwacht: Theatergrössen; zur Ausstellung Worb 1984

Výstavy

• 1930–1970, Dauerausstellung des Stadttheaters Bern im Käfigturm Bern
• 1932, Luzern, Altes Rathaus, 1. Internationale Ausstellung für künstlerische Fotografie
• 1984, Atelier Worb, Fotoausstellung des Berner Portrait- und Theaterfotographen Fred Erismann aus seiner Sammlung 1930–1970 unter dem Patronat der Stiftung schweiz. Theatersammlung
• 2017, Bern Kornhausforum, Licht an! Berner Theatermomente im Kornhausforum Bern

Literatura s fotografiemi Erismanna

• Franz A. Roedelberger; Bern-Buch, Buchverlag der Verbandsdruckerei Bern 1953, s fotografiemi Erismanna na stranách: 43, 48, 49, 53, 62, 98, 106, 147
• Heidy Greco-Kaufmann; Stadtnarren, Festspiele, Kellerbühnen, Chronos Verlag 2017, ISBN 978-3-0340-1374-1, seznam obrázků: 100, 101, 102, 103, 105, 107, 108, 109, 110, 112, 114, 123, 132, 146
• Paul Suter; Sängerlexikon, Atlantis Musikbuchverlag AG Zürich 1989, ISBN 3-254-00154-0, seznam obrázků: 9, 10, 14, 16 21, 30, 42, 44, 52, 71, 79, 80, 87, 88, 90, 96, 98, 123, 141, 142, 157, 171, 179, 183, 187, 190.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fred Erismann na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fred Erismann na Wikimedia Commons
• Erismann, Fred na fotoCH
• Fotobestände zum Berner Stadttheater, Nadace SAPA, Švýcarský archiv múzických umění
• Fotografie Freda Erismanna ve švýcarském sociálním archivu
• Martina Bolzli: «Lieber nichts Ausländisches mehr», Berner Zeitung, 2. listopadu 2017
• Katalog Archivováno 29. 11. 2020 na Wayback Machine., I. mezinárodní výstava umělecké fotografie. Lucerne, od 23. července do 21. srpna 1932