Frederick Banting
| Frederick Banting | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. listopadu 1891 Alliston |
| Úmrtí | 21. února 1941 (ve věku 49 let) Musgrave Harbour |
| Příčina úmrtí | letecká nehoda |
| Místo pohřbení | Mount Pleasant Cemetery |
| Alma mater | Torontská univerzita Temerty Faculty of Medicine, University of Toronto |
| Povolání | lékař, farmakolog a badatel |
| Zaměstnavatelé | Hospital for Sick Children Torontská univerzita University of Western Ontario |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1923) Scott Medal (1924) Cameron Prize of the University of Edinburgh (1927) Flavelle Medal (1931) rytíř komandér Řádu britského impéria (1935) … více na Wikidatech |
| Choť | Marion Robertson Henrietta Banting |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Frederick Grant Banting (14. listopadu 1891, Alliston – 21. února 1941, Newfoundland) byl kanadský lékař, který objevil léčebné účinky inzulinu a se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem jej izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu roku 1923.[1] Na Měsíci je po něm pojmenován kráter Banting.[2][3]
Život
Frederick Banting se narodil jako nejmladší z pěti dětí na farmě blízko Allistonu v kanadské provincii Ontario. Po studiích na střední škole začal v roce 1912 studovat medicínu na univerzitě v Torontu. Po vypuknutí 1. světové války se v roce 1914 přihlásil do armády, ale nebyl přijat kvůli špatnému zraku. V roce 1916 získal titul bakaláře a stal se zdravotníkem kanadského armádního sboru. Prodělal tažení do Evropy a sám byl raněn v bitvě u Cambrai roku 1918. Byl vyznamenán britským vojenským křížem za statečnost. [1][4]
.jpg)
Po návratu do Kanady pracoval v dětské nemocnici a otevřel si lékařskou praxi v malém městečku London, Ontario. Praxe nebyla příliš úspěšná a Benting přijal místo lektora ortopedie na západní univerzitě v Ontariu. V letech 1921–1922 vyučoval farmakologii na univerzitě v Torontu. V roce 1922 získal titul doktora medicíny.[1] [5]
Banting se o problematiku cukrovky zajímal již několik let a znal vědecké práce z tohoto oboru, které ukázaly, že příčinou jejího vzniku je nedostatek hormonu inzulinu vylučovaného ve slinivce břišní. Rozhodl se prozkoumat možnost, jak tento hormon ze slinivky získat a použít jej pro léčbu. Obrátil se na profesora Macleoda, který mu ve fyziologickém ústavu univerzity v Torontu poskytl zařízení pro experimentální práci a také asistenta, studenta medicíny Charlese Besta. Od května 1921 prováděli pokusy na psech, později používali i zárodky jiných zvířat. Z Langerhansových ostrůvků ve slinivce se jim podařilo izolovat látku, kterou nazvali isletin. Jeho účinky vyzkoušel Banting na svém spolužákovi Gilchristovi, který se stal členem jejich výzkumného týmu společně s biochemikem Jamesem Collipem. Ten objevil novou metodu pro čištění isletinu a usnadnil tak jeho výrobu pod názvem inzulin. [6] Začátkem roku 1922 dostal první inzulinové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, který je aplikoval 14letému chlapci jménem Leonard Thompson, což byl první léčený diabetik na světě. V roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi za objev inzulinu udělena Nobelova cena.[1] Banting polovinu své odměny věnoval asistentu Bestovi, Macleod zase biochemiku Collipovi.[4]
Banting byl jmenován profesorem na Torontské univerzitě, získal doktorát věd a mnoho čestných funkcí a titulů v Kanadě i v zahraničí. Kanadská vláda mu navíc přiřkla životní rentu a v roce 1934 byl slavnostně povýšen do šlechtického stavu.[5][1]
Od roku 1938 jako důstojník v záloze zkoumal fyziologické problémy pilotů při letu a prováděl klinické šetření pro královské kanadské letectvo (RCAF). Během 2. světové války se zabýval také možnostmi léčby popálenin a působil jako styčný důstojník mezi britskou a severoamerickou zdravotní službou. Při výkonu této služby 21. února 1941 tragicky zahynul při letecké nehodě nad Musgrave Harbour v kanadském Newfoundlandu, když letadlu Lockheed L-14 směřujícímu do Londýna selhaly oba motory.[1] Banting havárii přežil, ale na následky poranění druhý den zemřel. Byl pohřben s vojenskými poctami na hřbitově Mount Pleasant v Torontu[5].
Osobní život
Banting byl dvakrát ženatý. S první ženou Marion Robertsonovou měl syna Williama (1929-1998). Rozvedli se v roce 1932 a Banting se roku 1937 oženil s Henriettou Ballovou.
Od roku 1921 se intenzivně začal zajímat o malířskou tvorbu. Se skupinou kanadských umělců sdílel jejich lásku k drsné kanadské krajině. V roce 1927 s přítelem A. Y. Jacksonem podnikli kreslířské výpravy do oblasti řeky sv. Vavřince, na základnu v Arktidě nebo k jezerům na severozápadě Kanady. Z těchto cest pochází mnoho jeho skic a kreseb. V době své smrti byl Banting jedním z nejznámějších amatérských malířů v Kanadě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick Banting na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1923. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Crater Banting on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Linné, str. 72, č. mapového listu 23, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ a b Tragická smrt vynálezce. Objevitel inzulinu Banting umíral ve sněhové pustině. www.msn.com [online]. [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Cesta k inzulinu vedla přes slinivku psů. DIAstyl [online]. 2018-09-04 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 4. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Frederick Grant Banting, s. 47–51.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Banting na Wikimedia Commons 
Osoba Frederick Banting ve Wikicitátech
Média použitá na této stránce
Autor: Ken Lund from Reno, Nevada, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
Banting House is known as “The Birthplace of Insulin.” Located at 442 Adelaide St. N. in London, Ontario, Canada, it is the house where Sir Frederick Banting woke up at two o’clock in the morning on October 31st, 1920 with the idea that led to the discovery of insulin.
Since 1984, the house has been a museum dedicated to Banting’s discovery and his life. An addition at the back houses the London & District Branch of the Canadian Diabetes Association. For many that have been touched by diabetes, the house is an emotional reminder of Banting’s scientific contribution that saved their lives or the lives of their loved ones.
Banting lived at the house in London for ten months, beginning in June, 1920. He attempted a private medical practice and when it was unsuccessful, he began working at the University of Western Ontario; his research for a lecture there was what inspired his 25 word idea that provided the key to discovering insulin, and prevented the certain death of those affected by diabetes. Banting returned to the University of Toronto to begin his research on insulin in the spring of 1921.
Banting House is dedicated to the story behind the discovery of insulin, as well as Banting’s life and career. Its galleries focus on everything from his time spent in London, to his contributions in both World Wars, to his efforts as an artist. Some notable artifacts include Banting’s original art, desk, medicine cabinet, and bed frame, as well as his Military Cross, the KBE, and his official replica of the Nobel Prize. Banting House was designated a National Historic Site of Canada in 1997.
For decades, the public viewed the house as the “Birthplace of Insulin,” and many individuals expressed their desire to have it turned into a shrine or monument to honour the Canadian hero. It was first internationally referred to with the title “Birthplace of Insulin,” in 1923, by the Detroit Free Press. After 47 years, the house received official recognition in 1970, in the form of a plaque for the house, awarded by the London Public Library Board. In 1981, the London & District Branch of the Canadian Diabetes Association purchased the house, and began to use it as an office; they hoped to eventually restore the house, and turn it into a museum. Through various grants and fundraising efforts, by 1984, the museum was operational.
Banting House features archival materials, artifacts, and other ephemera associated with Banting as co-discoverer of insulin, doctor, and artist, as well as his involvement in the first and second world wars.
One gallery depicts the kind of office Banting might have had, and contains several of his belongings, including his original medicine cabinet, and a graduated cylinder Banting used during his time at the University of Western Ontario. The apothecary in the next room features a sink that Banting installed for his medical practice. Other galleries in the museum hold original belongings of Banting as well, most notably his desk and his bed frame. The bed frame is kept in Banting’s bedroom, and visitors are encouraged to take a moment or a picture with it, as it is not roped off like many other areas of the museum.
Additionally, an official replica of the Nobel Prize medal co-awarded to Banting and Macleod is on display, as well as many of Banting’s other medals. Other displays include the military gallery, which includes a representation of the type of operating room Banting would have worked in on the field during the First World War, some information on the projects he headed during the Second World War, and an entire gallery filled with artwork done by Banting.
Adjacent to the museum is Sir Frederick G. Banting Square, a garden with several information plaques, and three main attractions. Two of the attractions, a full-sized sculpture of Banting writing his life-altering idea down, and the Flame of Hope, were unveiled by Her Majesty Queen Elizabeth The Queen Mother. The Flame of Hope, symbolizing the hope for a final cure for diabetes, was kindled by Her Majesty during her visit. The third attraction is the globe sculpture, which was added more recently in 2010. It represents Canada’s gift to the world, and embraces Banting House’s visitors from abroad, with the names of every country listed on it.
en.wikipedia.org/wiki/Banting_House
en.wikipedia.org/wiki/Wikipedia:Text_of_Creative_Commons_...This is a 1939 image of Frederick Banting with his second wife Henrietta.
Frederick Banting's signature.
Photograph of C. H. Best and F. G. Banting ca. 1924, 20 x 15 cm. (MS. COLL 76 (Banting) Scrapbook 1, Box 3, Page 171) University of Toronto Library