Frederick Hervey, 1. markýz z Bristolu
| Frederick William Hervey, 1. markýz z Bristolu | |
|---|---|
 Erb rodu Herveyů | |
| Narození | 2. října 1769 Suffolk |
| Úmrtí | 15. února 1859 (ve věku 89 let) Londýn |
| Alma mater | St John’s College |
| Povolání | politik |
| Ocenění | člen Královské společnosti |
| Choť | Elizabeth Albana Upton (od 1798)[1] |
| Děti | Frederick Hervey, 2nd Marquess of Bristol Arthur Charles Hervey[2] Lord Alfred Hervey Lord William Hervey Lord Charles Hervey Lady Augusta Hervey[2] … více na Wikidatech |
| Rodiče | Frederick Hervey, 4. hrabě z Bristolu a Elizabeth Davers[2] |
| Příbuzní | Lady Mary Hervey, George Hervey, John Hervey, Lord Hervey, Elizabeth Cavendish, Duchess of Devonshire a Lady Louisa Hervey (sourozenci) Frederick Hervey, 3rd Marquess of Bristol, Lord Augustus Hervey, Lord Francis Hervey, Elizabeth Hervey[2], Lady Mary Hervey[2], Lord John Hervey[2] a Lady Adeliza Hervey[2] (vnoučata) |
| Funkce | člen Sněmovny lordů Člen 1. Parlamentu Spojeného království member of the 18th Parliament of Great Britain člen 2. parlamentu Spojeného království |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frederick William Hervey, 1. markýz z Bristolu (Frederick William Hervey, 1st Marquess of Bristol, 5th Earl of Bristol, 1st Earl Jermyn of Horningsheath, 5th Baron Hervey of Ickworth) (2. října 1769, Ickworth House, Suffolk, Anglie – 5. února 1859, Londýn, Anglie) byl britský šlechtic a politik. Od roku 1803 zasedal ve Sněmovně lordů, jako švagr dlouholetého premiéra 2. hraběte z Liverpoolu získal v roce 1826 titul markýze z Bristolu.
Životopis
_24-07-2011.jpg)
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Herveyů, narodil se na rodovém sídle Ickworth House jako druhorozený syn irského biskupa 4. hraběte z Bristolu, jeho starší bratr lord John Hervey (1757–1796) byl vyslancem v Toskánsku. Frederick od mládí sloužil v armádě, mezitím vystudoval v Cambridge. Vojenskou službu opustil v roce 1792 v hodnosti kapitána, v letech 1794–1803 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu whigů (jako dědic svého otce užíval jméno lord Frederick Hervey). V Addingtonově vládě zastával funkci státního podsekretáře zahraničí (ministrem zahraničí byl tehdy jeho švagr Robert Jenkinson). Po úmrtí svého otce zdědil v roce 1803 titul hraběte z Bristolu a rodové statky v Suffolku, přešel do Sněmovny lordů a opustil vládu. V následujících letech se veřejně angažoval jen výjimečně, ale jako švagr premiéra Liverpoola získal v roce 1826 titul markýze z Bristolu, zároveň obdržel titul hraběte Jermyna určený pro prvorozeného dědice (titul Jermyn byl odvozen od jména spřízněného rodu Jermynů, po němž Herveyové v 18. století zdědili část majetku v Suffolku), mladším synům markýze byl určen titul lorda.
Po otci převzal neúplnou přestavbu rodového sídla Ickworth House (Suffolk), která byla dokončena až v roce 1829. Mimo jiné byl členem Královské společnosti a získal čestný doktorát v Cambridge. Svým potomkům zanechal majetek v hodnotě 90 000 liber[3]
Rodina
Jeho manželkou byla od roku 1798 irská šlechtična Elizabeth Upton (16. 8. 1775 – 25. 5. 1844 Brighton), sestra 1. vikomta Templetowna[pozn. 1] Měli spolu devět dětí:
- 1. Augusta (29. 12. 1798 Horringer – 17. 3. 1880)
- ⚭ 1832 Frederick Charles William Seymour (1. 2. 1797 – 7. 12. 1856), syn admirála Hugha Seymoura
- 2. Frederick William (15. 7. 1800 Londýn – 30. 10. 1864 Ickworth House), dědic titulů, který do otcovy smrti užíval titul hraběte Jermyna
- ⚭ 1830 Katherine Isabella Manners (4. 2. 1809 – 20. 4. 1848 Londýn)
- 3. Georgiana (8. 9. 1801 – 16. 1. 1869 Durham)
- ⚭ 1836 reverend John Grey (2. 3. 1812 – 11. 11. 1895 Durnham), kanovník v Durnhamu, syn Charlese Greye, britského ministerského předsedy v letech 1830–1834
- 4. George (25. 1. 1803 – 3. 2. 1838), major, svobodný a bezdětný
- 5. William (27. 9. 1805 – 6. 5. 1850)
- ⚭ 1844 Cecilia Mary Fremantle (2. 4. 1809 – 24. 11. 1871)
- 6. Arthur (20. 8. 1808 Londýn – 9. 6. 1894 Basingstoke), biskup v Bathu a Wellsu, mimo jiné proslul jako lingvista a autor nového překladu Bible.
- ⚭ 1839 Patience Singleton (1813 – 14. 12. 1904)
- 7. Sophia (26. 4. 1811 – 1. 10. 1863)
- ⚭ 1835 William Howe Windham (30. 3. 1802 – 22. 12. 1854)
- 8. Charles (1. 11. 1814 Londýn – 11. 4. 1880 Great Chesterford), reverend
- ⚭ 1839 Hariet Charlotte Sophia Ryder (1810 – 26. 9. 1899)
- 9. Alfred (25. 6. 1816 – 15. 4. 1875), politik
- ⚭ 1845 Sophia Elizabeth Cheste (1825 – 20. 9. 1892)
Poznámky
- ↑ John Henry Upton (1771–1846) pocházel ze staré irské šlechty, původně sloužil v armádě. Díky spříznění s markýzem z Bristolu se v roce 1803 stal poslancem Dolní sněmovny za město Bury St Edmunds, tento volební obvod byl tradiční doménou Herveyů. Upton v roce 1806 získal titul vikomta, který však platil pouze pro Irsko, a poslancem za Bury St Edmunds zůstal do roku 1812. Později v letech 1818–1826 byl poslancem za Bury St Edmunds jeho mladší bratr generál Arthur Upton (1777–1855)
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Hervey, 1. markýz z Bristolu na Wikimedia Commons - Lord Frederick Hervey na webu britského parlamentu
- Rodokmen hrabat z Bristolu Archivováno 7. 9. 2017 na Wayback Machine.
- Rodokmen markýzů z Bristolu Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.
- 1. markýz z Bristolu na webu cambridgeské univerzity
Reference
Média použitá na této stránce
Autor: Tinynanorobots, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Hervey, Marquess of Bristol
Autor: Karen Roe, Licence: CC BY 2.0
The exterior of the Earl-Bishop’s Rotunda was virtually finished when he died in 1803, but the interior was still an empty shell, and the curving corridors and wings only a few feet above ground. It was left to the Earl-Bishop’s son, the future 1st Marquess of Bristol, to make what use he could of his father’s extraordinary plan. Having no need for massive galleries, in 1821 he instructed his architect, John Field, to redesign the East Wing as family living-quarters.
Field fitted out the ground floor of the Rotunda as state rooms in an austere Regency style. The West Wing was added purely for symmetry and so was left empty. The Trust is pleased to announce the go-ahead of a package for a project to develop the West Wing to provide new facilities for visitor reception, information, education, shop, restaurant, functions, conferences and events.
As the family lived mostly in the East Wing, the rooms that visitors see in the Rotunda spent much of the year under dust sheets, coming into their own mainly for parties and other special occasions. But as a result, their superb furnishings and decoration have survived in excellent condition and little changed since the heyday of the house in the Edwardian era.
The house, with much of its collections of family portraits, Huguenot silver, Regency furniture and china, and part of the ancient deer-park, passed to the National Trust in 1956.
The East Wing has been transformed into a four star hotel by the hotel company Luxury Family Hotels who lease the East Wing. Until 1997 the East Wing was home to the late 7th Marquis of Bristol who had leased the property from the National Trust.
The hotel has 35 luxury rooms - 11 in the Dower House a separate property situated on the north-west of the estate (opened in autumn 2002) - the hotel complex has three restaurants, a 50ft indoor pool, horse riding facilities and a tennis court.
Ickworth’s 18th-century parkland and gardens include some of the most stunning countryside to be found in East Anglia.
The Park The extensive 1,800 acres of wooded parkland, created in part by 'Capability' Brown, is a living landscape rich in plant, animal, and bird life. Some parts cultivated and grazed yet much can be explored and enjoyed. Some waymarked field margins may also be walked. Access has been made possible through funding by the Forestry Commission’s Countryside Access scheme.
The Gardens The gardens surrounding the house were created in the first half of the 19th century by the First Marquess of Bristol. Those in the formal Italian style to the south of the house feature the Gold and Silver Gardens, a Victorian Stumpery and the Temple Rose Garden. A raised terrace walk separates the south garden from the park.
Beyond the church are the remnants of an 18th-century garden created by the First Earl. His summerhouse (circa.1703) and ornamental canal still survive. The kitchen garden, protected by high brick walls, is now a vineyard producing Ickworth wines (available in the National Trust shop).