Frederick John Kiesler

Frederick John Kiesler
Narození	22. září 1890 Černovice nebo Vídeň
Úmrtí	27. prosince 1965 (ve věku 75 let) New York
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni Technická univerzita Vídeň
Povolání	architekt, umělec, sochař, malíř, designér a scénograf
Zaměstnavatel	Kolumbijská univerzita
Choť	Stefanie Kiesler
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederick (Friedrich)^{[p 1]} John Kiesler (22. září 1890 Černovice, Rakousko-Uhersko – 27. prosince 1965 New York, USA) byl rakousko-americký sochař, scénograf, teoretik a architekt.

Počátky tvorby

V roce 1908-09 začal Kiesler studovat na Technische Hochschule ve Vídni a od 1910-12 navštěvoval hodiny malířství a tiskařství na Akademie der bildenden Künste tamtéž. Studium architektury na Technische Hochschule nedokončil, za což byl později kritizován. Kiesler pracoval jako scénograf a výstavní designér ve dvacátých letech ve Vídni a v Berlíně. V roce 1920 krátce spolupracoval s architektem Adolfem Loosem. V roce 1923 se stal členem skupiny De Stijl. Kiesler se přátelil s mnoha vůdčími osobnostmi evropské avantgardy, což mohlo ovlivnit jeho heretický až bizarní přístup k umělecké teorii i praxi.

Ve Vídni zaujal roku 1924 přípravou velmi úspěšné scénografické výstavy Internationale Ausstellung neuer Theatertechnik im Rahmen des Musik- und Theaterfestes der Stadt Wien, kde zaujal jeho nový jevištní koncept Raumbühne. 24. září 1924 v rámci výstavy uspořádal světovou premiéru 16 minutového filmu Ballet mécanique, režírovaného Dudley Murphym a Fernandem Légerem, s Man Rayem. V listopadu 1975 Kieslerova druhá žena Lillian našla Légerovu původní poslepovanou 35 mm, 16minutovou verzi filmu v komoře jejich víkendového domku v Hamptons na Long Islandu, poblíž New Yorku. Tato verze, restaurovaná Anthology Film Archives, je od té doby součástí sbírky dokumentárních filmů Unseen Cinema: Early American Avant-Garde Film 1893–1941 (vydáno jako kolekce sedmi DVD společností Image Entertainment v říjnu 2005). Hudbu k filmu komponoval původně George Antheil, který ji použil k vytvoření samostatné skladby nazvané též Ballet mécanique, která měla premiéru v Paříži v roce 1926.

Vstup na mezinárodní scénu

Na mezinárodním poli se jeho kariéra začala rozvíjet v roce 1923, kdy zaujal veřejnost řešením scény hry R.U.R. Karla Čapka uváděné v Berlíně. Definitivně začal být považován za mezinárodně významného umělce od roku 1925, kdy ho Josef Hoffmann přizval k realizaci expozice Rakouského pavilonu na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži. V rámci této expozice navrhl pohyblivou strukturu Město v prostoru.

Odchod do USA

V roce 1920 se Kiesler oženil se Stefanií (Stefi) Fischerovou (1896–1963) a v roce 1926 se odstěhovali do New Yorku, kde žil až do své smrti. Zpočátku zde spolupracoval se surrealisty včetně Marcela Duchampa. Hodně psal a jeho teoretické práce zahrnovaly dva dlouhé manifesty, článek „Pseudo-Functionalism in Modern Architecture“ (Partisan Review, červen 1949) a knihu Contemporary Art Applied to the Store and Its Display (New York: Brentano, 1930). Od roku 1937 do 1943 byl Kiesler ředitelem Laboratory for Design Correlation při oddělení architektury kolumbijské univerzity, kde byl studijní program pragmatičtější a více komerčně orientovaný než jeho hluboké teoretické koncepty a myšlenky, například o „korealismu“ a „kontinuitě“, které se týkají vztahu mezi prostorem, lidmi, předměty a koncepty (Creighton: 1961).

Svatyně knihy

Jeho nejznámější architektonickou realizací je stavba Svatyně knihy v Jeruzalémě postavená v letech 1955/1957-1965 pro uchování kumránských svitků. Podílel se na ní společně s Armandem Philipem Bartosem. Financování zajišťoval David Samuel Gottesmann. Izraelští architekti nesouhlasili s jeho a Bartosovou funkcí architektů Svatyně knihy, protože nebyli Izraelci, i když to byli Židé. Další výhrady proti Kieslerovi byly ty, že nedokončil studium architektury a nepostavil žádné stavby, i když byl licencovaným architektem ve státě New York od roku 1930.

Vnímání Kieslerovy tvorby

Pouze málo z toho, co Kiesler prohlašoval bylo jednoduché, snadně pochopitelné. Vrstevníci se ho často stranili, přesto byl v roce 1952 vybrán za jednoho z „15 vůdčích umělců poloviny století“ Muzeem moderního umění a v roce 1957 se stal členem Grahamovy nadace v Chicagu.

Příznačný pro jeho práci byl biomorfní nábytek v jeho Abstract Gallery uměleckého salonu Galerie umění tohoto století Peggy Guggenheimové (1942). Usiloval zde o rozplynutí vizuálna, skutečnosti, představy a prostředí do volně plynoucího prostoru. Obdobně vyjádřil svůj přístup v „Nekonečném domě“, vystaveném jako maketa v roce 1958–1959 v Muzeu moderního umění. Projekt vycházel z jeho návrhů výkladních skříní dvacátých let a z Film Guild Cinema v New Yorku, již zmíněném výše. Zabývaje se výstavami a pracemi pro galerie, byl designérem výloh pro Saks Fifth Avenue od roku 1928 do 1930. Dříve, během své kariéry v Evropě, Kiesler vynalezl radikální závěsný systém pro galerie a muzea 1924 L + T (Leger und Trager). Jeho neortodoxní architektonické kresby a plány, které nazýval „polydimenzionální“ byly svým způsobem podobné automatickým kresbám surrealistů.

Navrhoval pozoruhodný nábytek, několik kusů bylo publikováno v ročence krátce existující American Union of Decorative Artists (AUDAC), jejímž byl zakládajícím členem v roce 1930. Některé modely nábytku – nic z toho nebylo vyráběno ve větším počtu, unikátnost byla Kieslerovým cílem – byly posmrtně, od roku 1990, vyrobeny v omezených sériích různými evropskými firmami. Nejpopulárnějšími se staly „Dva do sebe zapadající stolky“ ze slitiny hliníku (1935).

Jeden z jeho kolegů na kolumbijské univerzitě žertoval: „Chce-li Kiesler spojit dva kusy dřeva, předstírá, že nikdy neslyšel o hřebících nebo vrutech. Zkouší tažnou sílu různých slitin kovů, experimentuje s různými metodami a tvary a po šesti měsících vymyslí velmi drahé zařízení, které spojí dva kusy dřeva téměř tak dobře jako vrut“ (Architectural Forum, díl 86, číslo 2, 1947, str. 140).

V roce 1964, rok před svou smrtí, se Kiesler oženil s Lillian Olinsey svou dlouholetou sekretářkou. V květnu 1965 cestoval do Jeruzaléma na slavnostní otevření Svatyně knihy; sedm měsíců později zemřel v New Yorku.

Rakouská soukromá nadace Fredericka a Lillian Kieslerových byla založena v roce 1997 ve Vídni a každoročně uděluje Kieslerovu cenu za architekturu a umění.

Výstavy

• 2013 výstava Josef Hoffmann-Friedrich Kiesler, Moravská galerie v Brně, Mak Wien a nadace Kiesler Privatstiftung, Rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici.^[1][2]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick John Kiesler na Wikimedia Commons
• Osoba Frederick John Kiesler ve Wikicitátech