Frederik Ludvík Hannoverský

Frederik Ludvík Hannoverský
princ z Walesu
vévoda z Edinburghu
Portrét
Frederik Ludvík
Narození1. únor 1707
Hannover, Německo
Úmrtí31. březen 1751
Taplow, Buckinghamshire, Anglie
PohřbenWestminsterské opatství, Londýn, Anglie
ManželkaAugusta Sasko-Gothajská
PotomciAugusta Frederika
Jiří
Eduard
Alžběta Karolina
Vilém Jindřich
Jindřich
Luisa Anna
Frederik
Karolina Matylda
RodHannoverská dynastie
OtecJiří II.
MatkaKarolina z Ansbachu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederik Ludvík Hannoverský (1. února 1707, Hannover31. března 1751, Leicester House, Londýn) byl princ z Walesu, následník trůnu Velké Británie, nejstarší syn britského krále Jiřího II. a jeho manželky Karoliny z Ansbachu, dcery Jana Fridricha, markraběte Brandenburg-Ansbach.

Biografie

Původ, mládí

Frederik Ludvík Hannoverský se narodil jako nejstarší dítě pozdějšího britského krále Jiřího II. a jeho manželky Karoliny z Ansbachu, dcery Jana Fridricha, markraběte Brandenburg-Ansbach. Dětství strávil v Hannoveru. V roce 1714 usedl jeho děd, Jiří Ludvík Hannoverský, na trůn Velké Británie a odjel ze země. Spolu s ním odjeli i Frederikovi rodiče, neboť jeho otec se stal korunním princem, následníkem trůnu. Frederik tak vyrůstal vzdálen rodičů i mladších sourozenců, z nichž polovina se narodila již ve Velké Británii. Rodiče se na něj přijeli podívat až v roce 1720, když byl již dospělý a získal mnoho špatných vlastností.

Často reprezentoval zemi i dynastii při různých příležitostech. 26. července roku 1726 mu Jiří I. udělil britské peerovské tituly: vévoda z Edinburghu, markýz Isle of Ely, hrabě Eltham, vikomt Launceston a baron Snowdon. Po dědově smrti v roce 1727 a potažmo nástupu svého otce na trůn se stal Frederik následníkem britského trůnu. V roce 1728 přibyl poprvé do Velké Británie. Dne 8. ledna roku 1729 získal oficiální jmenování princem z Walesu.

Vztahy s rodiči

Frederikovy vztahy s rodiči byly velmi bouřlivé a třenice především matkou setrvalé a projevovaly se různými způsoby. Princ waleský se stavěl do opozice k politice svého otce, podobně jako to činil on vůči svému otci Jiřímu I. Leicester House, londýnské sídlo následníka trůnu, se rychle stal místem setkávání opozičních politiků. Toto synovo chování se králi Jiřímu pramálo líbilo a po nějakém čase zvažoval vyslání Frederika do kolonií. Konflikt v rodině narůstal po celá 30. léta. Rodiče svého prvorozeného zavrhovali a favorizovali jeho mladšího bratra Viléma Augusta, vévodu z Cumberlandu; král dokonce zvažoval možnost zbavit Frederika Ludvíka následnictví trůnu. Když v roce 1737 královna Karolina umírala, Frederik odmítl se s matkou rozloučit. Nedlouho poté byl vzdálen dvora; od té doby žil na venkově, v Clivedenu v hrabství Buckinghamshire na jihovýchodě Anglie.

Milovník umění

Frederik byl velkým milovníkem umění a jeho sběratelem. Shromáždil velkou kolekci francouzských, italských, holandských, španělských a vlámských obrazů, mimo jiné díla Van Dycka, Rubense i Breughela. Skupoval i miniatury a kresby. Pod jeho patronátem vznikla jedna z nejpopulárnějších britských písní, Rule, Britannia!, provedená poprvé 1. srpna roku 1740 v Clivedenu, venkovské rezidenci prince z Walesu, jako součást masky (divadelní hry) Alfred, jež byla uvedena u příležitosti nástupu jeho otce Jiřího II. na trůn a třetích narozenin jeho dcery princezny Augusty. Miloval hudbu a sám hrál velmi dobře na violoncello. Podporoval Operu v Lincoln's Inn Fields jako soupeře královské Händlovy opery v Drury Lane, V roce 1731 koupil pozemky u Kew, kde položil základy veřejné Královské botanické zahrady. Princ byl rovněž zaníceným hráčem kriketu.

Manželství, potomci

Princ z Walesu Frederik Ludvík a jeho manželka Augusta se svými dětmi (Van Loo, 1739)

Princ Frederik Ludvík, v mládí známý marnotratník a sukničkář, se v manželství usadil. Oženil se 8. května roku 1736 v Královské kapli St James's Palace; třebaže byl v mládí dlouho zasnouben s pruskou princeznou Vilemínou, jeho manželkou se nakonec stala princezna Augustą (30. listopadu 17198. února 1772), dcera vévody Sachsen-Gotha-Altenburg a Magdaleny Augusty, dcery vévody Karla von Anhalt-Zerbst. Když se oženil, požádal parlament o zvýšení své renty, což mu otec zamítl.

Třebaže mu manželku vybrala matka, s níž se nesnášel, manželství se zdálo šťastným. Vzešlo z něj devět potomků, pět synů a čtyři dcery. Když měla Augusta v roce 1737 porodit, odvezl ji Frederik potají ze St James's Palace do Hampton Courtu, aby si byl jist, že jeho nenáviděná matka nebude porodu přítomna.

Podobné šarvátky Frederika s rodiči pokračovaly i po narození první Frederikovy dcery a v době po smrti jeho matky Karoliny z Ansbachu došlo k jeho úplnému odcizení s otcem.

Kromě těchto legitimních potomků měl i tři levobočky:

  • s Annou de Vane (1705–1736), dvorní dámou královny Karoliny:
    • Cornwall Fitzfrederick (1732–1736)
    • Amelie Fitzfrederick (*/† 1733)
  • s Margaretou, hraběnkou de Marsac:
    • Karel de Marsac (1736–1820)

Smrt, odkaz

Frederik nikdy nevstoupil na trůn Velké Británie. Zemřel nečekaně jako čtyřiačtyřicetiletý posledního březnového dne roku 1751, devět let před smrtí svého otce Jiřího II., jehož byl následníkem. Jako příčina se někdy uvádí se zápal plic, jindy že zemřel v důsledku zranění po úderu kriketovou pálkou; avšak skutečná příčina jeho smrti měl být absces v plicích v místech, kam ho týden před tím uhodil kriketový míček.

Pochován byl ve westminsterském opatství. Jeho politické ambice se v důsledku jeho předčasné smrti nenaplnily. Titul prince z Walesu po něm zdědil jeho nejstarší syn Jiří, který v roce 1760 nastoupil po svém dědovi na britský trůn jako král Jiří III.

Na počest prince Frederika byla nazvána města Fredericksburg ve Virginii a Prince Frederick v Marylandu v USA.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jiří Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Arnošt August Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Anna Eleonora Hesensko-Darmstadtská
 
 
Jiří I.
 
 
 
 
 
 
Fridrich Falcký
 
 
Žofie Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Stuartovna
 
 
Jiří II.
 
 
 
 
 
 
Joachim Arnošt Oettingenský
 
 
Jiří Vilém Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Anna Sibylla Solmsko-Sonnenwaldská
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
 
 
 
 
 
Alexandr II. Desmier d'Olbreuse
 
 
Éléonore Desmier d'Olbreuse
 
 
 
 
 
 
Jacquette Poussard de Vandré
 
Frederik Ludvík Hannoverský
 
 
 
 
 
Joachim Arnošt Braniborsko-Ansbašský
 
 
Albrecht II. Braniborsko-Ansbašský
 
 
 
 
 
 
Žofie Solmsko-Laubachská
 
 
Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský
 
 
 
 
 
 
Jiří Vilém Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Žofie Markéta Oettingenská
 
 
 
 
 
 
Éléonore d'Olbreuse
 
 
Karolina z Ansbachu
 
 
 
 
 
 
Vilém Sasko-Výmarský
 
 
Jan Jiří I. Sasko-Eisenašský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Dorotea Anhaltsko-Desavská
 
 
Eleonora Sasko-Eisenašská
 
 
 
 
 
 
Arnošt Saynsko-Wittgensteinský
 
 
Johana Saynsko-Wittgensteinská
 
 
 
 
 
 
Lujza Juliana Erbašská
 

Bibliografie

  • Michael De-la-Noy, The King Who Never Was: The Story of Frederick, Prince of Wales, Chester Springs, PA: Peter Owen, Londýn 1996;
  • John Walters, The Royal Griffin: Frederick, Prince of Wales, 1707-51 Jarrolds, Londýn 1972;

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Frederick Lewis, Prince of Wales by Philip Mercier.jpg

See source website for additional information.

This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. All images in this batch have been confirmed as author died before 1939 according to the official death date listed by the NPG.
Augusta, Princess of Wales with Members of her Family and Household.jpg
Caption from the museum's website

The founder of the van Loo dynasty of painters was the Dutchman, Jacob van Loo (1614-70), who was obliged to flee Amsterdam after killing someone in a pub brawl. Having settled in Paris his son, Louis Abraham, and grandsons, Jean-Baptiste and Carle-Andre (1705-65), all made successful careers in France. In addition Jean-Baptise himself had two painter sons, Louis-Michel (1707-71) and Charles-Amedee-Philippe (1719-95). Jean-Baptiste trained as a religious and mythological painter in Italy with Benedetto Luti (1666-1724), before settling in Paris in 1719. He made a brief visit to England from 1737-42, where his success as a portrait painter annoyed Hogarth so much that it provoked him into talking up portraiture himself. This is an unusual portrait in mixing members of a royal family with members of a royal household, though later it became common to introduce the occasional governess into portraits including royal children. The main royal is Augusta, Princess of Wales, who sits enthroned with her coronet beside and presumably commissioned the painting. Her children are dispersed around her: reading from left to right they are Prince George (the future George III, 1738-1820); Prince Edward (later Duke of York, 1739-67)) and Princess Augusta (later Duchess of Brunswick, 1737-1813). Each child seems to be paired off with a member of the household: the Hon Arabella Herbert (d. 1755), to the left, holds Prince George's hat; Lady Archibald Hamilton (d. 1752) holds Prince Edward; Sir William Irby (later Lord Boston, 1707-75) stands behind Princess Augusta, slightly echoing her gesture but not obviously related to her. Sir William had been page to George I and George II and at this stage was Vice-Chamberlain to the Princess of Wales, a position denoted by the gold key hanging from his pocket. Mrs Herbert was Governess to Princess Agusta and Lady Hamilton keeper of the Privy Purse and Mistress of the Robes for the Princess. Modern viewers might mistake Sir William for the Princess's husband; eighteenth-century viewers would have known that had this been the case he would be standing at the Princess's right hand, a position here occupied by the infant George III, who appears appropriately enthoned on a cushion.