French Open 2013 – čtyřhra juniorek

Související informace naleznete také v článku French Open 2013.
French Open 2013
Vítězky:Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
Finalistky:Ekvádor Doménica Gonzálezová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová
Výsledek:7–5, 6–2
Soutěže
mužská dvouhra (q)mužská čtyřhra       
ženská dvouhra (q)ženská čtyřhra       
smíšená čtyřhra
dvouhra juniorůčtyřhra juniorů
dvouhra juniorekčtyřhra juniorek
French Open
čtyřhra juniorek
  2013  ►► 2014
Grand Slam 2013
čtyřhra juniorek
Australian OpenFrench Open
 WimbledonUS Open

Obhájcem titulu ve čtyřhře juniorek na pařížském French Open 2013 byl ruský pár Darja GavrilovováIrina Chromačovová, který se čtyřhry nezúčastnil. Gavrilovová již nemohla startovat pro věkové omezení a Chromačovová nastoupila do kvalifikace ženské dvouhry, kde byla ve druhém kole vyřazena.

Vítězem čtyřhry juniorek se stala druhá nasazená dvojice sedmnáctiletých Češek Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková, která ve finále přehrála ekvádorsko-brazilský pár Doménica Gonzálezová a Beatriz Haddad Maiová ve dvou setech 7–5 a 6–2.[1] Obě české tenistky tak získaly premiérový grandslamový titul.

Nasazené páry

  1. Švýcarsko Belinda Bencicová / Německo Antonia Lottnerová (čtvrtfinále)
  2. Česko Barbora Krejčíková / Česko Kateřina Siniaková (vítězky)
  3. Chorvatsko Ana Konjuhová / Kanada Carol Zhaová (semifinále)
  4. Rusko Darja Kasatkinová / Rusko Veronika Kuděrmetovová (1. kolo)
  5. Spojené království Katie Boulterová / Spojené království Katy Dunneová (1. kolo)
  6. Estonsko Anett Kontaveitová / Slovensko Petra Uberalová (1. kolo)
  7. Mexiko Alejandra Cisnerosová / Mexiko Victoria Rodríguezová (1. kolo)
  8. Itálie Alice Matteucciová / Srbsko Nina Stojanovićová (semifinále)

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
  Ekvádor Doménica Gonzálezová
 Brazílie Beatriz Haddad Maiová
766[10] 
8 Itálie Alice Matteucciová
 Srbsko Nina Stojanovićová
578[7] 
   Ekvádor Doménica Gonzálezová
 Brazílie Beatriz Haddad Maiová
52
 
 2 Česko Barbora Krejčíková
 Česko Kateřina Siniaková
76
3 Chorvatsko Ana Konjuhová
 Kanada Carol Zhaová
24
2 Česko Barbora Krejčíková
 Česko Kateřina Siniaková
66 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
1 Švýcarsko Belinda Bencic
 Německo Antonia Lottner
76 
  USA Jamie Loeb
 Japonsko Ajaka Okuno
54  1 Švýcarsko B Bencic
 Německo A Lottner
66 
  Rusko Maria Marfutina
 Austrálie Sara Tomic
26[6]    Kazachstán A Danilina
 Rusko J Kuličkova
14 
  Kazachstán Anna Danilina
 Rusko Jelizaveta Kuličkova
62[10]   1 Švýcarsko B Bencic
 Německo A Lottner
25 
WC Francie Solène Guyomard
 Francie Carla Touly
34     Ekvádor D González
 Brazílie B Haddad Maia
67 
  Rumunsko Ilka Csoregi
 Česko Gabriela Pantůčková
66    Rumunsko I Csoregi
 Česko G Pantůčková
72[6]
  Ekvádor Doménica González
 Brazílie Beatriz Haddad Maia
36[10]    Ekvádor D González
 Brazílie B Haddad Maia
56[10] 
6 Estonsko Anett Kontaveit
 Slovensko Petra Uberalová
63[7]     Ekvádor D González
 Brazílie B Haddad Maia
766[10]
4 Rusko Darja Kasatkina
 Rusko Veronika Kudermetova
65[3]   8 Itálie A Matteucci
 Srbsko N Stojanović
578[7]
  USA Christina Makarova
 Egypt Sandra Samir
47[10]    USA C Makarova
 Egypt S Samir
34 
  Chorvatsko Adrijana Lekaj
 Ukrajina Viktorija Luškova
66    Chorvatsko A Lekaj
 Ukrajina V Luškova
66 
WC Francie Océane Dodin
 Francie Théo Gravouil
22     Chorvatsko A Lekaj
 Ukrajina V Luškova
266
  Francie Fiona Ferro
 Francie Margot Yerolymos
677   8 Itálie A Matteucci
 Srbsko N Stojanović
678 
  Ukrajina Angelina Kalinina
 Ukrajina Helen Ploskina
263    Francie F Ferro
 Francie M Yerolymos
636[2]
  Rumunsko Ioana Ducu
 Rakousko Barbara Haas
46[6]  8 Itálie A Matteucci
 Srbsko N Stojanović
774[10] 
8 Itálie Alice Matteucci
 Srbsko Nina Stojanović
64[10] 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
5 Spojené království Katie Boulter
 Spojené království Katy Dunne
26[6] 
  Bělorusko Irina Šimanovič
 Rusko Alina Silič
62[10]    Bělorusko I Šimanovič
 Rusko A Silič
26[10] 
  Hongkong Katherine Ip
 Japonsko Hikari Jamamoto
16[8]    Brazílie CMR Alves
 Paraguay C Giangreco Campiz
63[7] 
  Brazílie Carolina Meligeni Alves
 Paraguay Camila Giangreco Campiz
62[10]     Bělorusko I Šimanovič
 Rusko A Silič
26[3] 
WC Francie Apolline Rassat
 Francie Harmony Tan
13   3 Chorvatsko A Konjuh
 Kanada C Zhao
64[10] 
Alt Itálie Deborah Chiesa
 Španělsko Sara Sorribes Tormo
66  Alt Itálie D Chiesa
 Španělsko S Sorribes Tormo
36[2]
  Švýcarsko Chiara Grimm
 Mexiko Renata Zarazua
643  3 Chorvatsko A Konjuh
 Kanada C Zhao
64[10] 
3 Chorvatsko Ana Konjuh
 Kanada Carol Zhao
776   3 Chorvatsko A Konjuh
 Kanada C Zhao
24
7 Mexiko Alejandra Cisneros
 Mexiko Victoria Rodríguez
44   2 Česko B Krejčíková
 Česko K Siniaková
66
  Čínská Tchaj-pej Hsu Ching-wen
 Kanada Erin Routliffe
66    Čínská Tchaj-pej C-w Hsu
 Kanada E Routliffe
12 
  Chorvatsko Jana Fett
 Turecko İpek Soylu
w/o    Chorvatsko J Fett
 Turecko İ Soylu
66 
  Itálie Beatrice Lombardo
 Itálie Giulia Pairone
     Chorvatsko J Fett
 Turecko İ Soylu
44
WC Francie Alice Bacquié
 Francie Jade Suvrijn
63[7]   2 Česko B Krejčíková
 Česko K Siniaková
66 
  Kolumbie Laura Ucrós
 Argentina María Constanza Vega
36[10    Kolumbie L Ucrós
 Argentina MC Vega
20
  USA Louisa Chirico
 Rusko Varvara Flink
22  2 Česko B Krejčíková
 Česko K Siniaková
66 
2 Česko Barbora Krejčíková
 Česko Kateřina Siniaková
66 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2013 French Open – Girls' Doubles na anglické Wikipedii.

  1. Krejčíková se Siniakovou zvítězily na Roland Garros ve čtyřhře juniorek. Sport.cz [online]. 2013-06-07 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.