French Open 2014 – smíšená čtyřhra

Související informace naleznete také v článku French Open 2014.
French Open 2014
Vítězové:Německo Anna-Lena Grönefeldová
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Finalisté:Německo Julia Görgesová
Srbsko Nenad Zimonjić
Výsledek:4–6, 6–2, [10–7]
Soutěže
mužská dvouhra (q)mužská čtyřhra       
ženská dvouhra (q)ženská čtyřhra       
smíšená čtyřhra
dvouhra juniorůčtyřhra juniorů
dvouhra juniorekčtyřhra juniorek
dvouhra vozíčkářůdvouhra vozíčkářek
čtyřhra vozíčkářůčtyřhra vozíčkářek
legendy do / nad 45 letženské legendy
French Open
smíšená čtyřhra
2013 ◄◄  2014  ►► 2015
Grand Slam 2014
smíšená čtyřhra
Australian OpenFrench Open
 WimbledonUS Open

Do soutěže smíšené čtyřhry na pařížském grandslamu French Open 2014 nastoupilo třicet dva párů. Obhájcem titulu byla česká dvojice Lucie Hradecká a František Čermák,[1] jejíž členové nestartovali společně. Čermák se rozhodl soutěže nezúčastnit a Hradecká vytvořila šestý nasazený pár s Polákem Mariuszem Fyrstenbergem. Ve druhém kole je však vyřadila německo-nizozemská dvojice Anna-Lena Grönefeldová a Jean-Julien Rojer.

Vítězové si do žebříčků čtyřher nepřipsali žádné body a rozdělili si částku 110 000 eur.

Šampióny soutěže smíšené čtyřhry se stali Anna-Lena Grönefeldová a Jean-Julien Rojer, kteří ve finále zdolali osmý nasazený německo-srbský pár Julia Görgesová a Nenad Zimonjić. Po rovnocenném rozdělení prvních dvou setů 4–6, 6–2, rozhodl o držitelích poháru Marcela Bernarda („Coupe Marcel Bernard“) až supertiebreak poměrem míčů [10–7].

Rojer tak vybojoval premiérový grandslamový titul kariéry. Grönefeldová si připsala druhou trofej ze smíšené čtyřhry, když na první dosáhla ve Wimbledonu 2009. Pařížský triumf zaznamenala den po 29. narozeninách a k výhře dodala: „Rozhodli jsme se na poslední chvíli hrát spolu, ale klaplo to náramně.“[2]

Nasazené páry

  1. USA Abigail Spearsová / Rakousko Alexander Peya (2. kolo)
  2. Slovinsko Katarina Srebotniková / Indie Rohan Bopanna (čtvrtfinále)
  3. Kazachstán Jaroslava Švedovová / Brazílie Bruno Soares (semifinále)
  4. Česko Květa Peschkeová / Polsko Marcin Matkowski (1. kolo)
  5. Francie Kristina Mladenovicová / Kanada Daniel Nestor (čtvrtfinále)
  6. Česko Lucie Hradecká / Polsko Mariusz Fyrstenberg (2. kolo)
  7. Španělsko Anabel Medinaová Garriguesová / Španělsko David Marrero (1. kolo)
  8. Německo Julia Görgesová / Srbsko Nenad Zimonjić (finále)

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
  Německo Anna-Lena Grönefeldová
 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
377[10] 
3 Kazachstán Jaroslava Švedovová
 Brazílie Bruno Soares
664[5] 
   Německo Anna-Lena Grönefeldová
 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
46[10]
 
 8 Německo Julia Görgesová
 Srbsko Nenad Zimonjić
62[7]
  Maďarsko Tímea Babosová
 USA Eric Butorac
22
8 Německo Julia Görgesová
 Srbsko Nenad Zimonjić
66 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
1 USA A Spears
 Rakousko A Peya
66 
 Česko I Melzer
 Rakousko J Melzer
42  1 USA A Spears
 Rakousko A Peya
73[4] 
 Španělsko A Parra Santonja
 Mexiko S González
776   Španělsko A Parra Santonja
 Mexiko S González
56[10] 
 USA L Raymond
 Austrálie J Peers
622    Španělsko A Parra Santonja
 Mexiko S González
24 
 Německo A-L Grönefeld
 Nizozemsko J-J Rojer
76    Německo A-L Grönefeld
 Nizozemsko J-J Rojer
66 
 Čína T Čeng
 USA S Lipsky
53   Německo A-L Grönefeld
 Nizozemsko J-J Rojer
686[10]
WC Francie J Coin
 Francie N Mahut
6610[8]  6 Česko L Hradecká
 Polsko M Fyrstenberg
7102[5] 
6 Česko L Hradecká
 Polsko M Fyrstenberg
1712[10]    Německo A-L Grönefeld
 Nizozemsko J-J Rojer
377[10]
3 Kazachstán J Švedova
 Brazílie B Soares
65[10]   3 Kazachstán J Švedova
 Brazílie B Soares
664[5]
 Austrálie C Dellacqua
 Spojené království J Murray
37[6]  3 Kazachstán J Švedova
 Brazílie B Soares
66 
WC Francie A Lim
 Francie J Chardy
76  WC Francie A Lim
 Francie J Chardy
34 
WC Francie M Johansson
 Francie A Mannarino
53   3 Kazachstán J Švedova
 Brazílie B Soares
61[10]
 Austrálie A Rodionova
 Spojené království C Fleming
63[8]   5 Francie K Mladenovic
 Kanada D Nestor
36[3] 
 USA R Kops-Jones
 Jižní Afrika R Klaasen
36[10]   USA R Kops-Jones
 Jižní Afrika R Klaasen
32
 Čínská Tchaj-pej Ch-ť Čan
 Bělorusko M Mirnyj
614  5 Francie K Mladenovic
 Kanada D Nestor
66 
5 Francie K Mladenovic
 Kanada D Nestor
776 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
7 Španělsko A Medina Garrigues
 Španělsko D Marrero
65[5] 
WC Francie A Cornet
 Francie J Eysseric
27[10]  WC Francie A Cornet
 Francie J Eysseric
7123[11] 
 Polsko K Jans-Ignacik
 Spojené království D Inglot
66   Polsko K Jans-Ignacik
 Spojené království D Inglot
6106[9] 
 Polsko A Rosolska
 Švédsko J Brunström
44   WC Francie A Cornet
 Francie J Eysseric
43 
 Maďarsko T Babos
 USA E Butorac
57[10]    Maďarsko T Babos
 USA E Butorac
66 
 Slovensko J Husárová
 Rakousko O Marach
75[3]   Maďarsko T Babos
 USA E Butorac
16[10]
 Indie S Mirza
 Rumunsko H Tecău
46[10]   Indie S Mirza
 Rumunsko H Tecău
64[7] 
4 Česko K Peschke
 Polsko M Matkowski
63[7]    Maďarsko T Babos
 USA E Butorac
22
8 Německo J Görges
 Srbsko N Zimonjić
67   8 Německo J Görges
 Srbsko N Zimonjić
66
Alt USA M Moulton-Levy
 USA N Monroe
15  8 Německo J Görges
 Srbsko N Zimonjić
66 
 USA L Huber
 Kolumbie JS Cabal
66   USA L Huber
 Kolumbie JS Cabal
01 
WC Francie S Foretz Gacon
 Francie É Roger-Vasselin
32   8 Německo J Görges
 Srbsko N Zimonjić
26[10]
 Zimbabwe C Black
 Kolumbie R Farah
66   2 Slovinsko K Srebotnik
 Indie R Bopanna
64[5] 
 Rusko A Kudrjavceva
 Filipíny T Huey
44   Zimbabwe C Black
 Kolumbie R Farah
36[7]
 Česko A Hlaváčková
 Španělsko M López
635  2 Slovinsko K Srebotnik
 Indie R Bopanna
63[10] 
2 Slovinsko K Srebotnik
 Indie R Bopanna
777 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014 French Open – Mixed Doubles na anglické Wikipedii.

  1. Bravo! Hradecká s Čermákem vybojovali titul na French Open. Šarapovová s Williamsovou do finále. Sport.cz [online]. 2013-06-06 [cit. 2013-06-06]. Dostupné online. 
  2. Ve finále Roland Garros jsou Šarapovová a poprvé Halepová. Sportovní noviny [online]. 2014-06-05 [cit. 2014-06-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Smíšená čtyřhra French Open 2014 [online]. www.rolandgarros.com [cit. 2014-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.