French Open 2024 – smíšená čtyřhra
French Open 2024 | |
---|---|
Vítězové: | Laura Siegemundová Édouard Roger-Vasselin |
Finalisté: | Desirae Krawczyková Neal Skupski |
Výsledek: | 6–4, 7–5 |
Soutěže | |
mužská dvouhra (q) • mužská čtyřhra | |
ženská dvouhra (q) • ženská čtyřhra | |
smíšená čtyřhra | |
dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů | |
dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek | |
French Open smíšená čtyřhra | |
2023 ◄◄ 2024 ►► 2025 | |
Grand Slam 2024 smíšená čtyřhra | |
Australian Open • French Open Wimbledon • US Open |
Smíšená čtyřhra French Open 2024 probíhala na přelomu května a června 2024. Do smíšené soutěže pařížského tenisového grandslamu, hraného na antuce Stade Roland-Garros, nastoupilo třicet dva dvojic.[1] Obhájce titulu, Japonku Miju Katovou s Němcem Timem Pützem,[2] ve čtvrtfinále vyřadili Eikeriová s Gonzálezem.
Rovněž jako v mužské čtyřhře usiloval Mate Pavić o zkompletování kariérního grandslamu ve smíšené soutěži, vítězství na všech čtyřech grandslamových turnajích. Před druhým kolem se spoluhráčkou Ljudmylou Kičenokovou ze soutěže odstoupili.
Vítězem se stala druhá nasazená, německo-francouzská dvojice Laura Siegemundová a Édouard Roger-Vasselin, která ve finále zdolala americko-britský pár Desirae Krawczyková a Neal Skupski za 1:42 hodiny po dvousetovém průběhu 6–4 a 7–5. Jednalo se o jejich první společnou účast v mixu. 36letá Siegemundová získala třetí grandslamovou trofej a druhou ve smíšené čtyřhře, když navázala na triumfy ze smíšené čtyřhry na US Open 2016 a ženské čtyřhry na US Open 2020. Pro 40letého Rogera-Vasselina to bylo první mixové vítězství a celkově druhé v kariéře, když navázal na deset let starý deblový triumf právě z pařížského majoru. Stal se tak prvním mužským vítězem této soutěže z Francie od Fabrice Santora v roce 2005. Pár se přitom podle slov Siegemundové do soutěže přihlásil jen dvě hodiny před uzavřením přihlášek, když Němka původně neplánovala v Paříži odehrát všechny tři soutěže.[3][4]
Krawczyková a Skupski odehráli čtvrté společné grandslamové finále a druhé v probíhající sezóně, když stejně jako v Melbourne odešli poraženi. Předtím společně vyhráli finále Wimbledonu 2021 a 2022.
Nasazené páry
- 1. Ellen Perezová / Matthew Ebden (čtvrtfinále)
- 2. Laura Siegemundová / Édouard Roger-Vasselin (vítězové)
- 3. Demi Schuursová / Wesley Koolhof (odstoupili)
- 4. Desirae Krawczyková / Neal Skupski (finále)
- 5. Věra Zvonarevová / Sander Gillé (1. kolo)
- 6. Erin Routliffeová / Michael Venus (čtvrtfinále)
- 7. Sie Šu-wej / Jan Zieliński (semifinále)
- 8. Bethanie Matteková-Sandsová / Austin Krajicek (1. kolo)
- 2. Laura Siegemundová / Édouard Roger-Vasselin (vítězové)
Pavouk
Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
Semifinále | Finále | |||||||||||
7 | Sie Šu-wej Jan Zieliński | 1 | 77 | [4] | ||||||||
4 | Desirae Krawczyková Neal Skupski | 6 | 62 | [10] | ||||||||
4 | Desirae Krawczyková Neal Skupski | 4 | 5 | |||||||||
2 | Laura Siegemundová Édouard Roger-Vasselin | 6 | 7 | |||||||||
Ulrikke Eikeriová Máximo González | 77 | 2 | [7] | |||||||||
2 | Laura Siegemundová Édouard Roger-Vasselin | 62 | 6 | [10] |
Horní polovina
První kolo | Druhé kolo | Čtvrtfinále | Semifinále | ||||||||||||||||||||||
1 | E Perez M Ebden | 6 | 6 | ||||||||||||||||||||||
WC | T Andrianjafitrimo U Humbert | 2 | 4 | 1 | E Perez M Ebden | w/o | |||||||||||||||||||
L Kičenok M Pavić | 6 | 5 | [10] | L Kičenok M Pavić | |||||||||||||||||||||
C Bucșa A Molteni | 4 | 7 | [8] | 1 | E Perez M Ebden | 3 | 4 | ||||||||||||||||||
V Kudermetova R Bopanna | 2 | 2 | 7 | Š-w Sie J Zieliński | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
L Samsonova A Vavassori | 6 | 6 | L Samsonova A Vavassori | 0 | 3 | ||||||||||||||||||||
K Siniaková T Macháč | 2 | 63 | 7 | Š-w Sie J Zieliński | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
7 | Š-w Sie J Zieliński | 6 | 77 | 7 | Š-w Sie J Zieliński | 1 | 77 | [4] | |||||||||||||||||
4 | D Krawczyk N Skupski | 7 | 6 | 4 | D Krawczyk N Skupski | 6 | 62 | [10] | |||||||||||||||||
Alt | Š Aojama G Escobar | 5 | 1 | 4 | D Krawczyk N Skupski | 6 | 5 | [10] | |||||||||||||||||
WC | F Ferro P-H Herbert | 2 | 4 | H Watson J Salisbury | 1 | 7 | [7] | ||||||||||||||||||
H Watson J Salisbury | 6 | 6 | 4 | D Krawczyk N Skupski | 78 | 6 | |||||||||||||||||||
WC | C Paquet G Barrère | 3 | 6 | [3] | PR | Š Čang M Arévalo | 66 | 4 | |||||||||||||||||
Alt | A Muhammad A Behar | 6 | 3 | [10] | Alt | A Muhammad A Behar | 6 | 5 | [8] | ||||||||||||||||
PR | Š Čang M Arévalo | 6 | 66 | [10] | PR | Š Čang M Arévalo | 4 | 7 | [10] | ||||||||||||||||
8 | B Mattek-Sands A Krajicek | 4 | 78 | [6] |
Dolní polovina
První kolo | Druhé kolo | Čtvrtfinále | Semifinále | ||||||||||||||||||||||
5 | V Zvonareva S Gillé | 1 | 4 | ||||||||||||||||||||||
N Melichar-Martinez J Peers | 6 | 6 | N Melichar-Martinez J Peers | 63 | 63 | ||||||||||||||||||||
WC | E Lechemia A Olivetti | 4 | 4 | M Kato T Pütz | 77 | 77 | |||||||||||||||||||
M Kato T Pütz | 6 | 6 | M Kato T Pütz | 6 | 5 | [8] | |||||||||||||||||||
B Krejčíková J Vliegen | 6 | 4 | [10] | U Eikeri M González | 1 | 7 | [10] | ||||||||||||||||||
D Vekić I Dodig | 4 | 6 | [2] | B Krejčíková J Vliegen | |||||||||||||||||||||
U Eikeri M González | 7 | 1 | [10] | U Eikeri M González | w/o | ||||||||||||||||||||
Alt | A Sutjiadi J Withrow | 5 | 6 | [7] | U Eikeri M González | 77 | 2 | [7] | |||||||||||||||||
6 | E Routliffe M Venus | 6 | 6 | 2 | L Siegemund É Roger-Vasselin | 62 | 6 | [10] | |||||||||||||||||
Ch-č Čan H Nys | 4 | 3 | 6 | E Routliffe M Venus | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
WC | D Parry H Mayot | 3 | 5 | WC | C Burel H Gaston | 4 | 2 | ||||||||||||||||||
WC | C Burel H Gaston | 6 | 7 | 6 | E Routliffe M Venus | 6 | 4 | [7] | |||||||||||||||||
E Šibahara N Lammons | w/o | 2 | L Siegemund É Roger-Vasselin | 4 | 6 | [10] | |||||||||||||||||||
WC | P Badosa S Tsitsipas | E Šibahara N Lammons | 6 | 5 | [6] | ||||||||||||||||||||
WC | A Cornet N Mahut | 1 | 3 | 2 | L Siegemund É Roger-Vasselin | 3 | 7 | [10] | |||||||||||||||||
2 | L Siegemund É Roger-Vasselin | 6 | 6 |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2024 French Open – Mixed doubles na anglické Wikipedii.
- ↑ Badosa & Tsitsipas headline ATP-WTA couples in Roland Garros mixed doubles draw. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-27 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miyu Kato, Tim Puetz win mixed doubles title at Roland Garros. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-08 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Edouard Roger-Vasselin/Laura Siegemund win Roland Garros Mixed Doubles. ATP Tour [online]. 2024-06-06 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Siegemundová s Rogerem-Vasselinem ovládli mix na French Open, Němka ve smíšené čtyřhře uspěla podruhé. TenisPortal.cz [online]. 2024-06-06 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
bendera Indonesia