Fridrich Vilém III.

Bedřich Vilém III.
Narození	3. srpna 1770 Postupim
Úmrtí	7. června 1840 (ve věku 69 let) Berlín
Místo pohřbení	Mauzoleum v zámeckém parku Charlottenburgu
Povolání	hudební skladatel a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna (1814) velkokříž Vojenského řádu Vilémova (1821) velkokříž Řádu čestné legie Řád sv. Jiří 4. třídy Řád sv. Ondřeje … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	kalvinismus
Choť	Luisa Meklenbursko-Střelická (1793–1810)[1] Augusta z Harrachu (1824–1840)[1]
Děti	Fridrich Vilém IV. Vilém I. Pruský Šarlota Pruská Karel Pruský Alexandrina Pruská Luisa Pruská … více na Wikidatech
Rodiče	Bedřich Vilém II. a Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
Rod	Hohenzollernové
Příbuzní	Frederika Pruská, Ludvík Karel Pruský, Vilemína Pruská, Augusta Pruská, Jindřich Pruský, Vilém Pruský, unnamed daughter von Hohenzollern, Ulrike Sophie von Berckholzen, Christiane Sophie Friederike von Lützenberg, Count Alexander von der Mark, Countess Marianne von der Mark, Gustav Adolf Wilhelm von Ingenheim, Friedrich Wilhelm Graf von Brandenburg a Countess Julie von Brandenburg (sourozenci)
Funkce	pruský král (Prusko; 1797–1840) kurfiřt markrabě (Braniborské markrabství)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich Vilém III. (německy Friedrich Wilhelm III.) (3. srpna 1770, Postupim, Prusko – 7. června 1840, Berlín, Prusko) byl v letech 1797 až 1840 pátý pruský král a braniborský markrabě, a jako Fridrich Vilém IV. v letech 1797 až 1806 braniborský kurfiřt. Pocházel z rodu Hohenzollernů.

Život

Narodil se roku 1770 v Postupimi jako syn pruského krále a braniborského kurfiřta Fridricha Viléma II. a Frederiky Hesensko-Darmstadtské. Během svého dětství se projevoval jako stydlivý a zdrženlivý chlapec, což bylo přičiněno jeho málomluvností, vypouštěním zájmen a používáním skrovné vojenské řeči.

Dne 24. prosince 1793 se oženil s Luisou Meklenbursko-Střelickou, s níž měl deset dětí. Ve svém paláci v ulici Unter den Linden v Berlíně vedl korunní princ měšťanský život v bezproblémovém manželství. Tohoto životního stylu se nevzdal ani po korunovaci na pruského krále v roce 1797. Protivil se mu morální úpadek na dvoře jeho otce (hlavně intriky a aféry), proto se zde pokusil o obnovu mravnosti. Toto úsilí šlo dokonce tak daleko, že nechal téměř okamžitě po svém nástupu na trůn odstranit sochu Johanna Gottfrieda Schadowa, na které byly znázorněny jeho manželka a její sestra (Frederika Meklenbursko-Střelická). Nadto také neprojevoval mnoho zájmu pro umění a literaturu.

Po předčasné smrti královny Luisy v roce 1810 se dlouho neoženil, až v roce 1824 uzavřel morganatický sňatek s hraběnkou Augustou von Harrach; toto manželství zůstalo bezdětné.

Války s Francií

Jeho politika byla stejně jako on sám zdrženlivá a nevýrazná. Reformy probíhaly jen velmi pomalu a jeho neutrální politika na mezinárodní scéně byla neúspěšná, jelikož Francie stále okupovala levobřežní území Rýna. Navíc se vytvořila koalice Velké Británie, Ruska a Rakouska, která následně zahájila tzv. druhou koaliční válku. Francie sice vyšla z této války oslabena, ale její vliv na Prusko stále rostl. Německo bylo v následujících letech Francií značně přetvořeno. V rámci tzv. mediatizace německých zemí zaniklo mnoho malých státečků a svobodných měst. Zpočátku Prusko profitovalo ze své neutrality, z Napoleonovy vůle mělo dokonce obdržet anglické Hannoversko, postupně se ale dostalo do mezinárodní izolace. Přestože Francie nakonec porušila i neutralitu severoněmeckých států, zastával Fridrich Vilém stále stejnou politiku a přispěl tak k úpadku Svaté říše římské a nepřímo také k vítězství Francie nad Ruskem a Rakouskem.

V roce 1806 se zavázal Rusku, že neposkytne Napoleonovi vojáky pro jeho plánovaný vpád do této země. Později vydal Francii ultimátum, ve kterém stanovil požadavek na stažení všech francouzských vojsk z jižního Německa. Toto ultimátum přišlo v době po porážce Rakušanů a Rusů v bitvě u Slavkova a francouzského triumfu, proto ho Napoleon ignoroval a místo toho vyhlásil dne 9. října 1806 Prusku válku. V bitvě u Saalfeldu z 10. října téhož roku padl u dvora velmi vlivný princ Ludvík Ferdinand, synovec Fridricha II. V následující bitvě u Jeny byla pruská armáda zničena a Fridrich Vilém musel uprchnout do Memelu ve Východním Prusku. Dne 9. července 1807 byl nucen podepsat tzv. Tylžský mír, ve kterém ztratilo Prusko všechna území západně od řeky Labe a také velkou část území, získaného během dělení Polska.

Tento úpadek pruského státu byl vhodným momentem pro zavedení reforem, které Fridrich Vilém začal jen s velkou nechutí. Tyto reformy však byly výrazně prosazovány politiky, jako byli Karl August von Hardenberg, Heinrich Friedrich Karl vom und zum Stein, Wilhelm von Humboldt, a vojáky, mezi nimiž figurovali August Neidhardt von Gneisenau a Gerhard von Scharnhorst. Situace země, ale také vztah mezi lidem a králem se v důsledku těchto změn citelně zlepšily.

Dne 24. února 1812 musel na nátlak Francouzů vstoupit do válečného stavu s Ruskem. Prusko vypravilo kontingent svých vojáků, který se účastnil po boku Grande Armée Napoleonova tažení do Ruska. Nutná potřeba vojáků vedla v Prusku k vyhlášení branné povinnosti „po dobu války“ ze dne 9. února 1813, která však zůstala později zachována. Po pohromě napoleonské armády při ruském tažení vyhlásil Fridrich Vilém 16. března 1813 Francii válku. Na pruskou armádu, reorganizovanou branným zákonem z roku 1814, uvolnil velké finanční prostředky. Např. 11. března 1815 vydal Příkaz na znovuopevnění města Koblenze a pevnosti Ehrenbreitstein (Order zur Neubefestigung der Stadt Coblenz und der Festung Ehrenbreitstein), na jehož základě vznikla koblenzská pevnost, jeden z nejrozsáhlejších pevnostních systémů v Evropě, postavená podle nejmodernějších způsobů.

Reformy

Zanedbáno za jeho vlády nebylo ani školství. Dne 11. srpna 1806 nařídil založení prvního pruského ústavu pro slepce. V roce 1810 byla založena Wilhelmem Humboldtem první berlínská Univerzita Fridricha Viléma (Friedrich-Wilhelms-Universität, dnes Humboldtova univerzita v Berlíně), následujícího roku Slezská univerzita Fridricha Viléma ve Vratislavi (Schlesische Friedrich-Wilhelms-Universität, dnes Vratislavská univerzita) a také Rýnská univerzita Fridricha Viléma v Bonnu (Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität, dodnes stejný název).

V roce 1817 pak sjednotil kalvinisty a luterány do tzv. Unie (Evangelische Kirche in Preußen). Dne 11. března 1812 bylo z iniciativy krále na 30 000 pruských Židů zrovnoprávněno díky tzv. Judenediktu s křesťanským obyvatelstvem.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Wilhelm III. (Preußen) na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Vilém III. na Wikimedia Commons

Předchůdce: Fridrich Vilém II.

Pruský král 1797–1840

Nástupce: Fridrich Vilém IV.

Předchůdce: Fridrich Vilém III.

Braniborský kurfiřt Fridrich Vilém IV. 1797–1806

Nástupce: -

Předchůdce: Fridrich Vilém III.

Braniborský markrabě Fridrich Vilém IV. 1797–1815

Nástupce: -

Předchůdce: Fridrich Vilém II.

Neuchâtelský kníže 1797–1806

Nástupce: Louis Berthier

Předchůdce: Louis Berthier

Neuchâtelský kníže 1814–1840

Nástupce: Fridrich Vilém IV.