Friedrich Bergius

Friedrich Karl Rudolf Bergius
Narození11. října 1884
Vratislav, Německo
Úmrtí30. března 1949 (ve věku 64 let)
Buenos Aires, Argentina
NárodnostNěmecko
Alma materVratislavská univerzita,
Lipská univerzita
PracovištěHannoverská univerzita
Oborchemie
Známý díkyBergiusův proces
OceněníNobelova cena za chemii (1931)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Karl Rudolf Bergius (11. října 1884 Vratislav – 30. března 1949 Buenos Aires) byl německý chemik, který v roce 1931 spolu s Carlem Boschem získal Nobelovu cenu za chemii za „příspěvky k chemickým vysokotlakým metodám“.[1] Vymyslel Bergiusův proces, při kterém se vyrábí syntetické palivo z uhlí. Při druhé světové válce pracoval ve společnosti IG Farben, s čímž měl po jejím skončení problémy, a tak emigroval do Argentiny.[2][3]

Biografie

V roce 1903 začal studovat na Vratislavské univerzitě a už v roce 1907 získal Ph.D. v chemii. Jeho závěrečná práce se týkala kyseliny sírové. V roce 1909 jeden semestr pracoval s Fritzem Haberem a Carlem Boschem na Karlsruheském technickém institutu, kde vynalezli Haberův proces. Stejný rok mu přišla nabídka od Hannoverské univerzity, kde začal pracovat jako profesor.

V roce 1913 si nechal patentoval Bergiusův proces, při kterém se hydrogenací hnědého uhlí vyrábí kapalné uhlovodíky, které se používají jako syntetické palivo. Tento proces vynalezl několik let před objevem známější Fisher-Tropschovy syntézy. Před druhou světovou válkou bylo postaveno několik továren, které vyráběly 4 miliony tun syntetického paliva ročně.

Po válce se dostal do problémů kvůli spolupráci se společností IG Farben. Proto odjel z Německa a pracoval jako poradce v Itálii, Turecku, Švýcarsku a Španělsku. Nakonec emigroval do Argentiny, kde pracoval jako poradce ministra průmyslu. Zemřel 30. března 1949 v Buenos Aires.[4][5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Bergius na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1931. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ "New Scientist"[nedostupný zdroj], Vol. 104, No. 1426. Oct 18, 1984. ISSN 0262-4079.
  3. ↑ "After the Reich: The Brutal History of the Allied Occupation"[nedostupný zdroj], Giles MacDonogh. Public Affairs, 2009. p. 294. ISBN 0-465-00338-9, ISBN 9780465003389.
  4. ↑ Friedrich Bergius Facts. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Friedrich Bergius. Historie chemie [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bergius.jpg
Friedrich Bergius