Friedrich Ebert
| Friedrich Ebert | |
|---|---|
 | |
| 1. prezident Německa | |
| Ve funkci: 11. února 1919 – 28. února 1925 | |
| Předseda vlády | Philipp Scheidemann Gustav Bauer Hermann Müller Konstantin Fehrenbach Joseph Wirth Wilhelm Cuno Gustav Stresemann Wilhelm Marx Hans Luther |
| Předchůdce | Vilém II. (jako císař) |
| Nástupce | Paul von Hindenburg |
| 9. německý říšský kancléř | |
| Ve funkci: 9. listopadu 1918 – 11. února 1919 | |
| Panovník | Vilém II. |
| Předchůdce | Maxmilián Bádenský |
| Nástupce | Philipp Scheidemann (1. kancléř Výmarské republiky) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SPD |
| Narození | 4. února 1871 HeidelbergNěmecké císařství |
| Úmrtí | 28. února 1925 BerlínVýmarská republika |
| Příčina úmrtí | peritonitida |
| Místo pohřbení | Bergfriedhof Heidelberg |
| Národnost | Němec |
| Choť | Louise Rump |
| Rodiče | Karl Ebert a Katharina Ebert |
| Příbuzní | Georg Ebert (vnuk) |
| Profese | politik |
| Podpis |  |
| Commons | Friedrich Ebert |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Friedrich Ebert (4. února 1871 Heidelberg – 28. února 1925 Berlín) byl německý sociálnědemokratický politik. V letech 1913 až 1919 byl předsedou Sociálnědemokratické strany Německa a od roku 1919 až do své smrti v roce 1925 prvním říšským prezidentem Výmarské republiky.
Po smrti Augusta Bebela byl Ebert zvolen po boku Huga Haase předsedou SPD, což bylo v rozporu s blížící se válkou. Během války důrazně obhajoval politiku „obrany vlasti“ a domácího politického zastavení (Burgfriedenspolitik) proti těm sociálním demokratům, kteří tuto politiku odmítali. V listopadové revoluci roku 1918 převzala vládu jeho strana a USPD, která se od ní odštěpila. 9. listopadu 1918 vystřídal ve funkci říšského kancléře Maxe von Baden.[1] Výmarské národní shromáždění ho 11. února 1919 zvolil prvním říšským prezidentem. V letech 1919 až 1923 nechal Ebert násilím potlačit několik povstání revolučních socialistů. Také podnikl rozhodné kroky proti pokusům o převrat zprava v letech 1920 a 1923. Jinak se choval jako politik vyvažování zájmů. Jeho brzká smrt ve věku 54 let a následné zvolení monarchisticky smýšlejícího Paula von Hindenburga do čela státu představují ve Výmarské republice zlom.
Krátce po jeho smrti v roce 1925 byla založena nadace Friedricha Eberta, která měla blízko k SPD a byla po něm pojmenována.
Jeho nejstarší syn Friedrich Jr. (1894–1979) byl v letech 1948 až 1967 starostou Východního Berlína.[2]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Friedrich Ebert na německé Wikipedii a Friedrich Ebert na anglické Wikipedii.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.17 - 25, 166
- ↑ Ebert, Friedrich | Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur. www.bundesstiftung-aufarbeitung.de [online]. [cit. 2024-07-22]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Ebert na Wikimedia Commons 
Osoba Friedrich Ebert ve Wikicitátech
| Prezident Německa | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Funkce vznikla | 1919 – 1925 Friedrich Ebert | Nástupce: Paul von Hindenburg |
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
German Chancellor Friedrich Ebert (1871-1925)
Friedrich Ebert's signature.