Friedrich Karl von Langenau

Friedrich Karl baron Langenau
litografie 1840, Josef Kriehuber, sbírky vídeňské galerie Albertina
Vrchní velitel v rakouských zemích
Ve funkci: 1839 – 1840
Vrchní velitel v Haliči
Ve funkci: 1835 – 1839
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	Polní podmaršálek (1827), generálmajor (1813)
Narození	7. listopadu 1782 Drážďany
Úmrtí	4. července 1840 (ve věku 57 let) Štýrský Hradec
Místo pohřbení	Katholischer Stadtfriedhof St. Peter, Graz
Děti	Ferdinand Langenau Marie von Mertens
Příbuzní	Karl von Mertens (vnuk)
Profese	spisovatel literatury faktu a důstojník
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Commons	Karl Friedrich Gustav von Langenau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Karl Gustav svobodný pán von Langenau (7. listopadu 1782 Drážďany – 4. července 1840 Štýrský Hradec) byl německý šlechtic a rakouský generál. Původně sloužil v saské armádě, v roce 1813 přešel do rakouských služeb a vyznamenal se v závěrečné fázi napoleonských válek (bitva u Drážďan, bitva u Lipska). V roce 1827 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a získal titul barona. Svou kariéru završil jako vrchní velitel v Haliči (1835–1839) a rakouských zemích (1839–1840).

Pocházel z německé šlechtické rodiny s vojenskou tradicí, byl synem saského generálporučíka Gottloba Bernarda von Langenau. Již ve třinácti letech vstoupil do saské armády a zúčastnil se válek proti revoluční Francii, následně pak bojoval v napoleonských válkách. V saské armádě dosáhl v roce 1811 hodnosti generálmajora a v tažení Napoleona a jeho spojenců do Ruska byl náčelníkem štábu 7. saského armádního sboru. Operoval v součinnosti s Karlem Schwarzenbergem, v roce 1812 byl jmenován generálním pobočníkem saského krále Fridricha Augusta I. a získal francouzský Řád čestné legie. Po Napoleonově porážce v Rusku vyjednával v Praze novou alianci Rakouska se Saskem, saský král se ale rozhodl setrvat ve spojenectví s Napoleonem. S tím Langenau nesouhlasil a v roce 1813 přešel do služeb Rakouského císařství, ještě téhož roku byl vyznamenám Leopoldovým řádem a v rakouské armádě mu byla potvrzena hodnost generálmajora.

V letech 1813–1814 bojoval v dalších bitvách proti Napoleonovi, převážně jako velitel dělostřelectva, mimo jiné byl účastníkem bitvy u Drážďan a u Lipska. Všeobecné uznání představitelů protifrancouzské koalice získal jako generální ubytovatel Schwarzenbergovy armády lokalizované v Čechách a později na Rýně. V roce 1813 obdržel za zásluhy ruský Řád sv. Anny a v roce 1815 získal rakouský Řád Marie Terezie. Po napoleonských válkách působil několik let jako velitel v Linzi, poté byl v letech 1818–1829 vojensko-diplomatickým zástupcem u spolkového sněmu ve Frankfurtu. V roce 1827 byl povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr) a v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála (1827).^[1] Od roku 1832 byl zástupcem velitele v Haliči a v roce 1833 byl jmenován c. k. tajným radou. V letech 1835–1839 byl vrchním velitelem v Haličském království. Nakonec byl v srpnu 1839 jmenován vrchním velitelem pro rakouské země, ale již o necelý rok později zemřel ve Štýrském Hradci.

Jeho syn Ferdinand von Langenau (1818–1881) původně sloužil v armádě, ale po vážném zranění v roce 1848 přešel do diplomatických služeb, později byl dlouholetým rakouským vyslancem v Nizozemí (1859–1871) a rakousko-uherským velvyslancem v Rusku (1871–1880). Dcera Marie (1811–1880) se provdala za rakouského generála Karla von Mertense (1803–1874).^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Karl von Langenau na Wikimedia Commons
• Friedrich Karl von Langenau in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Friedrich Karl von Langenau in: Allgemeine Deutsche Biographie
• Friedrich Karl von Langenau na webu napoleon-series