Friedrich Kurrent

Friedrich Kurrent
Friedrich Kurrent (cropped).jpg
Narození10. září 1931
Hintersee
Úmrtí10. ledna 2022 (ve věku 90 let)
Povoláníarchitekt
OceněníCena města Vídně za architekturu (1979)
Zlatá medaile za zásluhy města Vídně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Kurrent (1. září 1931 Hintersee, Rakousko — 10. ledna 2022[1][2]) byl rakouský architekt, teoretik publicista a učitel. Společensky značně činný a respektovaný architekt s pronikavým zájmem o hlubší vrstvy architektonické tvorby.

Život

Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni ve škole Klemense Holzmeistera Spolu s Wilhhelmem Holzbauerem, Otto Leitnerem a Johannesem Spaltem založili v roce 1950 Arbeitsguppe 4, a i když se Otto Leitner vzápětí odpojil, skupina si zachovala svoje jméno. Až do poloviny 60. let zůstali svornými tvůrčími druhy, kdy se jejich cesty začali zvolna odchylovat. V kontextu rakouské ale i středoevropské architektury představovali oduševnělou výjimku. Spolu se Spaltem měl vždy daleko k povrchní "trendové" nebo módní architektuře. Byl legendárním profesorem Technické university v Mnichově.

Měl vždy velké porozumění a respekt k české moderní architektuře, zejména Janu Kotěrovi, Bohuslavu Fuchsovi, a Heinrichu Kulkovi. Platí za důležitého interpreta Adolfa Loose[3].

Dílo

  • Kostel nejsvětější krve, Salcburk (1953–1956)
  • Bratrská výpomoc, Steyer-Ennsleiten (1957–1961)
  • Spořitelna Floridsdorf (1974)
  • Činžovní dům na Nobilegasse, Vídeň (1987)
  • Kino Lillion, Augsburg (1987–89)
  • Horská kaple, Ramingstein (1991)
  • Obytná věž, Kremže na Dunaji (1995)
  • Maria Biljan-Bilger-Výstavní síň a soukromý dům v Sommerein u Nesiderského jezera (2004).

Publikace

  • Clemens Holzmeister. In: Baumeister. 3/1986. S. 60–62.
  • Joseph Urban: Vom Baumeister zum Bühnenausstatter. In: Bauwelt: Architekturtourismus. 48/1987, S. 1831–1832,
  • s J. Stabenow, G. Fahr-Becker: Joze Plecnik. Architekt 1872–1957. Callwey, München 1987. Katalog zur Ausstellung Villa Stuck München und Wien Kultur.
  • s A. S. Levetus, Alice Strobl, B. Zuckerkandl: Das Palais Stoclet in Brüssel von Josef Hoffmann, mit dem berühmten Fries von Gustav Klimt. Welz, Salzburg 1991, ISBN 3-85349-162-6.
  • s Sepp Horn, Michael Weidlein: Adolf Loos 1870–1933, 40 Wohnhäuser. Adolf Loos 1870–1933, 40 Houses. Pustet, Salzburg 1998.
  • s Scarlet Munding: Friedrich Kurrent – Einige Häuser, Kirchen und dergleichen. Pustet, Salzburg 2001, ISBN 3-7025-0437-0.
  • Ernst Anton Plischke, Architekt und Lehrer. Pustet, Salzburg 2003.
  • s Gabriele Kaiser: Friedrich Kurrent – Texte zur Architektur. Pustet, Salzburg 2006, ISBN 3-7025-0537-7.
  • s Gabriele Kaiser: Friedrich Kurrent – Aufrufe, Zurufe, Nachrufe. müry salzmann, Salzburg 2010.
  • Jan Sapák, Jan Kratochvíl: Friedrich Kurrent osmdesátníkem, Archiweb, 1.9. 2011.

Odkazy

Reference

  1. ↑ RED, ORF at/Agenturen. Architekt Friedrich Kurrent tot. news.ORF.at [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Architekt Friedrich Kurrent 90-jährig gestorben. DER STANDARD [online]. [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Friedrich Kurrent o Adolfu Loosovi

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Friedrich Kurrent (cropped).jpg
Autor: Helmuth Furch (Diskussion), Licence: CC0
Sommerein, Maria Biljan-Bilger-Ausstellungshalle, Friedrich Kurrent und Karl Tschank, Motivsuche für den Kaisersteinbrucher Kalender mit Helmuth Furch. Aus Lizenzgründen ist das schöne Motiv daneben, wie auch hier.