Friedrich von Georgi

Friedrich von Georgi
Ministr zeměbrany Předlitavska
Ve funkci: 12. ledna 1907 – 22. června 1917
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předseda vlády	Max Wladimir von Beck, Richard von Bienerth, Paul Gautsch, Karl von Stürgkh, Ernest von Koerber, Heinrich Clam-Martinic
Předchůdce	Julius von Latscher-Lauendorf
Nástupce	Karl von Czapp
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 23. června 1917 – 1918
Panovník	Karel I.
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generálplukovník (1916), generál pěchoty (1911), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)
Narození	27. ledna 1852 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. června 1926 (ve věku 74 let) nebo 23. ledna 1926 (ve věku 73 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Titul	svobodný pán (1912)
Příbuzní	Franz von Georgi (bratr)
Alma mater	Tereziánská voj. akademie
Profese	politik a voják
Ocenění	velkokříž Císařského řádu Leopoldova Řád červené orlice Řád Albrechtův
Commons	Friedrich von Georgi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Robert svobodný pán von Georgi (27. ledna 1852 Praha – 23. června 1926 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a předlitavský politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1871, byl štábním důstojníkem u řady jednotek po celé monarchii, několik let strávil mimo jiné v Čechách. V letech 1907–1917 zastával funkci ministra zeměbrany Předlitavska. Tento úřad získal díky podpoře následníka trůnu Františka Ferdinanda a vykonával jej v několika vládách celkem deset let až do doby první světové války. V roce 1912 byl povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka (1916). Po odchodu z vlády byl jmenován členem Panské sněmovny, byl též nositelem řady rakousko-uherských i zahraničních vyznamenání.

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí původem ze Saska, narodil se jako nejstarší z pěti synů c. k. plukovníka Eduarda Georgiho (1804–1868). První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Hainburgu a v letech 1867–1871 studoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.^[1] Do armády vstoupil v roce 1871 jako poručík, vojenskou službu zahájil v Kadani a Praze.^[2][3] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil v Mostaru a Pljevlji,^[4], v roce 1882 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii. Poté byl štábním důstojníkem u 4. armádního sboru v Budapešti a 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1885, major 1891)^[5] a jako podplukovník byl od roku 1894 zástupcem velitele 100. pěšího pluku v Krakově.^[6] V roce 1895 byl přeložen do Vídně ke komisi pro posuzování aspirantů důstojnictva generálního štábu a v roce 1896 dosáhl hodnosti plukovníka.^[7] V letech 1898–1903 působil jako přednosta 10. oddělení na ministerstvu války.^[8][9]

V roce 1903 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[10][11] a přešel k c. k. zeměbraně, v letech 1903–1906 byl velitelem 42. zeměbranecké pěchotní brigády v Praze.^[12] V této době se jako důstojník s vynikajicími posudky od nadřízených zařadil mezi osobnosti prosazované do vyšších funkcí následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este v rámci generační obměny vrchního velení armády, podporu měl také u nově jmenovaného náčelníka generálního štábu Franze Conrada, který byl jeho spolužákem z Tereziánské vojenské akademie. Díky těmto konexím byl v červenci 1906 znovu povolán do Vídně jako sekční šéf na ministerstvo zeměbrany.^[13][14] Vrchol jeho kariéry nastal v roce 1907, kdy se za vlády Maxe Becka stal dodatečně ministrem zeměbrany Předlitavska. Post si udržel i v následujících kabinetech (vláda Richarda Bienertha, třetí vláda Paula Gautsche, vláda Karla Stürgkha, druhá vláda Ernesta von Koerbera, vláda Heinricha Clam-Martinice). Funkci zastával v období 12. ledna 1907 – 22. června 1917.^[15][16] Po nástupu do funkce ministra byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1907)^[17] a později dosáhl hodnosti generála pěchoty (1911).^[18][19] V úřadu vynikl jako schopný organizátor a zasloužil se o modernizaci zeměbrany a četnictva. Na začátku první světové války požádal o přidělení velení na frontě, to ale odmítl císař František Josef, který oceňoval Georgiho kvality a ponechal jej ve funkci ministra.^[20] K datu 1. května 1916 byl povýšen do nově zřízené a druhé nejvyšší armádní hodnosti generálplukovníka.^[21] Post ministra zeměbrany opustil v červenci 1917 s demisí vlády Heinricha Clam-Martinice. Po odchodu z vlády byl převeden do stavu záloh a v armádě byl penzionován k datu 1. prosince 1918.^[22] Zbytek života strávil ve Vídni, kde také zemřel a je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.

V roce 1901 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Jako člen vlády obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[23] V roce 1912 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[24] Po odchodu z vlády byl v roce 1917 jmenován doživotním členem Panské sněmovny.^[16] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[25] Byl též čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1917 obdržel čestné občanství v Litoměřicích. Od roku 1912 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 15 dislokovaného v Tarnopolu.^[26][27]

• Válečná medaile (1882)
• Vojenská záslužná medaile (1890)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1903)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny I. třídy (1909)
• velkokříž Leopoldova řádu (1913)
• Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)

• Řád červené orlice I. třídy (1908, Německo)
• Řád sv. Alexandra I. třídy (1912, Bulharsko)
• Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
• Železný kříž I. třídy (1915, Německo)
• Záslužný řád bavorské koruny (1915, Bavorsko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (1916, Württembersko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (1916, Sasko)
• Řád Medžidie I. třídy (1916, Osmanská říše)
• Železný půlměsíc (1917, Osmanská říše)
• Medaile za odvahu (1917, Osmanská říše)

Jeho manželkou byla od roku 1878 Berta Stammová (1855–1938) z Kadaně. Měli spolu čtyři děti, z nichž dvě zemřely v dětství. Syn Karl Franz (1893–1975) působil ve vojenské administraci, dcera Wilhelmina (1879–1954) byla manželkou pražského židovského podnikatele a velkostatkáře Eugena Kubinzkyho (1870–1948)^[28] Manželé žili ve vile v Italské ulici č. p. 37,^[29] po nacistické okupaci odešli v roce 1939 do zahraničí.^[30]

Friedrichovi mladší bratři Franz Emil (1855–1933) a Karl Emanuel (1858–1926) sloužili taktéž v rakousko-uherské armádě, oba dosáhli generálských hodností a byli také povýšeni do šlechtického stavu.

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 135–136 (heslo Friedrich Georgi) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 146–149 ISBN 978-80-904241-6-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich von Georgi na Wikimedia Commons
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Georgi, Eduarda *1804
• Friedrich von Georgi na webu austro-hungarian army
• Friedrich von Georgi na webu rakouského parlamentu
• Profesní biografie Friedricha Georgiho na webu weltkriege.at