Friedrich von Sonnenburg

Friedrich von Sonnenburg
Narození	13. století
Úmrtí	1275
Povolání	básník a spisovatel
Témata	německá poezie, středověká poezie a zpěv
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich von Sonnenburg byl středověký potulný básník (minnesänger) pocházející z okolí kláštera Sonnenburg v Pustertalu u Brixenu v jižním Tyrolsku (je tedy považován za klasika rakouské literatury). Byl pravděpodobně měšťanského původu.^[1] Je možné, že získal částečnou klášterní výchovu a znalost latiny, ale jeho vzdělání patrně nebylo pevné - často hovoří o tom, že slyšel někoho mluvit o tom, co četl, nikdy, že by něco sám četl. Tvrzení v jeho básních o dalekých cestách, jež měl absolvovat, jsou zřejmě falešným vychloubáním. Během let cca 1250 až 1275 vytvořil přes 70 básní s nejrůznější tematikou. Dvě z nich se týkají českého prostředí a českých králů, na jejichž dvoře nějaký čas působil (pobýval též na dvoře bavorském, tyrolském a durynském). V jedné z nich je český král oslavován a svou štědrostí a bohatstvím přirovnáván k Saladinovi. V druhé básník jako očitý svědek popisuje uherské tažení Přemysla Otakara II. v roce 1271. V roce 1273 už ale hájí proti Otakarovi Rudolfa Habsburského, což nás může zorientovat v otázce, kdy opustil pražský dvůr.^[2] Jeho básně jsou politické, didaktické i náboženské. Při vychvalování štědrých knížat nešetří květnatými metaforami, jeho styl bývá označován za hravý, byť například Allgemeine Deutsche Biographie z roku 1894 jeho styl hodnotí dosti nemilosrdně slovy jako "žvanivé tlachání přecházející do hloupého blábolení", "nemotorné koktání působící dětinsky" nebo "nahá neschopnost".^[1] "Žádný závan čerstvého vzduchu nepohne šedým mrakem nudy, který dumá nad Sonnenburgovou poezií," uvádí též biografická příručka. Slovník také kritizuje jeho slovní zásobu a schopnost rýmovat. V jeho nábožensko-didaktických výrocích nacházíme krom obvyklého připomenutí pomíjivosti světa a chvály Boží všemohoucnosti i řadu oslovení Panny Marie. Někdy jde o scholastickou hru se slovy, ale na některých místech je cítit autentičtější vřelost.^[2] Často ve svých básních nadává chudým a rolníkům - šlechtic a rolník jsou pro něj nejen společenskými, ale i mravními protiklady.

Ukázka textu

"Kde sedm týdnů český král
s královskou slávou bojoval,
kde dobře dvacet pevností
vzal - v zemi uherské - já s ním byl všady.
Přes Dunaj most vzdor Uhrům postavil,
ten dlouhý tisíc loktů byl,
řek osm potom přemostí -
a Bratislavy dobude pak útokem bez vady.
Altenburg zřel jsem obléhat
ze všech stran, na vodě a na souši,
Miesenburg nemoha vzdorovat
- věže i valy mu rozmetal - se sotva bránit pokouší,
a Huny od té chvíle
-bylo jich třicet tisíc snad -
on začal do Rábnice hnát
(jich mnoho utonulo) daleko na tři míle."

Reference

Literatura

• Moravo, Čechy, radujte se!. Praha: Aula, 1998. 232 s. ISBN 80-901626-9-X.