Friedrich von Teuchert

Friedrich baron von Teuchert
Polní podmaršál baron Friedrich von Teuchert (1862, litografie, Josef Kriehuber)
Náměstek ministra války
Ve funkci: 1859 – 1865
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1865), polní podmaršál (1854), generálmajor (1849)
Narození	21. května 1797 Uherské Hradiště
Úmrtí	27. června 1872 (ve věku 75 let) Bad Ischl
Titul	baron (1859)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	důstojník
Ocenění	Řád červené orlice 3. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich svobodný pán von Teuchert (německy Friedrich Freiher von Teuchert) (21. května 1797 Uherské Hradiště – 27. června 1872 Bad Ischl) byl rakouský generál. V armádě sloužil od roku 1815, řadu let strávil v Haliči, působil také na Moravě. Jako vojevůdce se vyznamenal v bojích proti revoluci v Uhrách (1849), později zastával funkce ve vojenské administraci, nakonec byl v letech 1860–1865 náměstkem ministra války. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1859 získal titul barona. Dědicem baronského titulu byl adoptivní syn Friedrich von Teuchert-Kauffmann (1831–1913), který v c. k. armádě také dosáhl vysokých hodností.

Byl synem úředníka Ignaze Teucherta (†1805)^[1] a narodil se v Uherském Hradišti, od roku 1807 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1815 nastoupil jako praporčík k pěšímu pluku č. 56 a ještě téhož roku byl povýšen na poručíka. Později se uplatnil při práci na mapování Bukoviny, působil také vojenský pedagog a již v roce 1828 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1831 byl jmenován nadporučíkem. Aktivně se zúčastnil bojů během polského povstání (1830–1831)) a později organizoval politickou správu po dobytí Krakova (1836–1838).^[2] V té době spolupracoval s generálem Kauffmannem, s jehož vdovou se později oženil. Postupoval v hodnostech (kapitán 1838, major 1841, podplukovník 1845), působil mimo jiné ve Dvorské válečné radě a sloužil také na Moravě, kde během nepokojů v Haliči zorganizoval vojenský sbor (1846).

V roce 1848 byl povýšen na plukovníka a převzal velení pěšího pluku č. 10 v Přemyšlu.^[3] Během revoluce v letech 1848–1849 vynikl především v bojích proti maďarským povstalcům (obléhání Komárna). V roce 1849 dosáhl hodnosti generálmajora a po revoluci byl zástupcem zemského velitele pro Moravu se sídlem v Brně.^[4] Jako polní podmaršál (1854) převzal velení 4. armády v Haliči,^[5] od roku 1855 zastával různé funkce u vrchního velení armády ve Vídni a nakonec byl od roku 1859 náměstkem pro ekonomiku na ministerstvu války.^[6] V roce 1865 byl penzionován s čestnou hodností polního zbrojmistra.^[7]

Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu a Řádu železné koruny III. třídy, od zahraničních panovníků obdržel ruský Řád sv. Vladimíra III. třídy s meči, pruský Řád červené orlice III. třídy a hannoverský Řád Guelfů.^[8] V roce 1859 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a téhož roku byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[9][10] Od roku 1858 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 59 dislokovaného v Salzburgu.^[11]

V roce 1841 se oženil s Annou, rozenou d'Elvert (1809–1884), vdovou po generálu Franzu Kauffmannovi (1777–1838). Jejich manželství zůstalo bez potomstva, Anna ale měla z prvního manželství tři děti, které Friedrich s císařským svolením v roce 1860 adoptoval (Teuchert-Kauffmann) a náležel jim i nárok na baronský titul.^[12] Z adoptivních synů vynikl starší Friedrich von Teuchert-Kauffmann (1831–1913), který v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a svou kariéru završil jako zemský velitel v Tyrolsku (1884–1891).

Díky manželce získal příbuzenské vazby na vlivnou brněnskou rodinu d'Elvert, jeho švagry byli dlouholetý brněnský purkmistr Christian d'Elvert (1803–1896) nebo prezident Zemského soudu v Brně Friedrich d'Elvert (1812–1901).^[13][14]

Friedrichův mladší bratr Karl (1800–1873) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála (1859).

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 438–440 (heslo Teuchert) ISBN 978-80-905324-7-2
• Friedrich von Teuchert in: Österreichisches Biographisches Lexikon