Friedrich von Teuchert-Kauffmann

Friedrich baron von Teuchert-Kauffmann
Erb rodu Teuchertů
Zemský velitel v Tyrolsku (14. armádní sbor v Innsbrucku)
Ve funkci: 1884 – 1891
Předchůdce	Johann von Dumoulin
Nástupce	Josef von Reicher
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1878), generálmajor (1873)
Narození	17. ledna 1831 Štýrský Hradec
Úmrtí	30. září 1913 (ve věku 82 let) Innsbruck
Titul	baron (1860)
Profese	důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Felix svobodný pán von Teuchert-Kauffmann (německy Friedrich Felix Freiherr von Teuchert-Kauffmann, Edler von Traunsteinburg) (17. ledna 1831 – 30. září 1913 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál, adoptivní syn generála Friedricha Teucherta (1797–1872). Jako nižší důstojník se vyznamenal ve válce se Sardinií (1859), později řadu let sloužil jako velitel pluku v Olomouci, krátce působil také v Praze. Svou kariéru završil jako zemský velitel v Tyrolsku, respektive 14. armádního sboru v Innsbrucku (1884–1891). Do penze odešel v roce 1891 v hodnosti polního zbrojmistra, mimo aktivní službu byl později povýšen na generála pěchoty (1908).

Životopis

Narodil se jako starší syn c. k. generálmajora Franze Kauffmanna z Traunsteinburgu (1777–1838) a jeho manželky Anny Rosalie, rozené d'Elvert (1809–1884). Později byl adoptován druhým manželem své matky generálem Friedrichem Teuchertem a přijal jméno Teuchert-Kaufmann (1860).^[1][2][3] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1859 se jako nadporučík zúčastnil války se Sardinií. V roce 1866 byl již plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 37 v Olomouci,^[4] kde byl později i brigádním velitelem a také se tu oženil.^[5]

V roce 1873 byl povýšen na generálmajora a nadále působil v Olomouci.^[6] V roce 1878 získal hodnost polního podmaršála a poté byl divizním velitelem pěchoty ve Lvově,^[7] později byl přeložen do Prahy jako zástupce zemského velitele v Čechách.^[8][9] V roce 1883 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1884–1891 byl velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku, respektive zemským velitelem pro Tyrolsko a Vorarlbersko.^[10][11][12] V roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a k datu 1. dubna 1891 byl penzionován. V soukromí žil nadále v Innsbrucku, kde také zemřel. V roce 1908 ještě získal čestnou hodnost generála pěchoty.^[13]

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy a Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací, dále držitelem Vojenského záslužného kříže. V zahraničí obdržel pruský Řád červené orlice III. třídy a nizozemský Řád dubové koruny. Dále byl komandérem papežského Řádu sv. Silvestra a Řádu sv. Řehoře Velikého.^[14] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 88 dislokovaného v Českých Budějovicích.^[15]

Rodina

V roce 1867 se v Olomouci oženil s hraběnkou Agnes Maxmiliánou Belrupt-Tissac (1845–1938), která pocházela ze staré lotrinské rodiny usazené na Moravě a ve Slezsku.^[16] Manželství zůstalo bez potomstva. Baronský titul následně přešel na potomstvo Friedrichova mladšího bratra Franze Xavera (1833–1901), který sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.^[17]

Díky matce měl příbuzenské vazby na vlivnou brněnskou rodinu d'Elvert, jeho strýci byli dlouholetý brněnský purkmistr Christian d'Elvert (1803–1896) nebo prezident Zemského soudu v Brně Friedrich d'Elvert (1812–1901). Bratranec Heinrich d'Elvert (1853–1926) byl dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu a říšské rady.^[18][19]

Odkazy

Reference

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 438–440 (heslo Teuchert) ISBN 978-80-905324-7-2