Frigyes Szapáry

Frigyes (Friedrich) hrabě Szapáry
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci: 1913 – 1914
Předchůdce	Douglas Thurn-Valsassina
Nástupce	přerušení diplomatických styků
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý politik
Narození	15. listopadu 1869 nebo 5. listopadu 1869 Pešť Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. března 1935 (ve věku 65 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Titul	hrabě
Choť	Marie Hedvika z Windisch-Grätze
Rodiče	Ladislav Szapáry a Marianne, Gräfin von Grünne
Děti	Marie Anna Szapáryová z Muraszombath, Széchyszigetu a Szapáru Ladislav ze Szapáry
Příbuzní	Marie Kristina z Kentu[1] (vnučka)
Profese	diplomat a politik
Ocenění	Řád sv. Štěpána (1911)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frigyes (Friedrich / Bedřich) hrabě Szapáry (Frigyes (Friedrich) gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 5. nebo 15. listopadu 1869 Budapešť – 18. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Díky příslušnosti k vysoké šlechtě a příbuzenským vazbám dosáhl před první světovou válkou vlivného postavení v zahraniční politice Rakouska-Uherska. V letech 1913–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku.^[2][3]

Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběcí titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě Lázsló Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.^[4]

Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v c. k. armádě a později byl povýšen do hodnosti poručíka u uherské zemběrany. Od roku 1900 působil jako neplacený atašé v Římě,^[5], kde byl v roce 1903 povýšen na vyslaneckého sekretáře. Na této pozici přešel ještě v roce 1903 do Berlína^[6] a v roce 1905 do Mnichova.^[7] Od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí na postu ministerského rady.^[8][9] kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem.^[10] Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde sehrál významnou úlohu v době mezinárodní krize v důsledku sarajevského atentátu^[11] U petrohradského dvora nakonec předal depeši o vyhlášení války Srbsku a došlo k přerušení diplomatických styků.^[12] Na začátku první světové války se vrátil do Vídně, krátce byl ještě s titulem velvyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, ale již v roce 1915 odešel do soukromí.

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1894 jmenován c. k. komořím.^[13] Ve funkci velvyslance v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[14] V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání.^[15]

• rytířský kříž Řádu sv. Štěpána (Rakousko-Uhersko)
• velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
• rytíř Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
• komtur Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko)
• velkodůstojník Řádu Leopolda (Belgie)
• Řád sv. Michaela I. třídy (Bavorsko)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• rytíř Řádu Bertholda I. (Bádensko)

V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze.^[16] Hedvika byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.^[17] Maneželé měli čtyři děti,^[18] z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.

• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

• Rodokmen Szapáryů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)