Frigyes Szapáry

Frigyes (Friedrich) hrabě Szapáry
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci: 1913 – 1914
Předchůdce	Duglas Thurn-Valsássina
Nástupce	přerušení diplomatických styků
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý
Narození	15. listopadu 1869 Pešť Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. března 1935 (ve věku 65 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Choť	Marie Hedvika z Windisch-Grätze
Rodiče	Ladislav Szapáry a Marianne, Gräfin von Grünne
Děti	Marie Anna Szapáryová z Muraszombath, Széchyszigetu a Szapáru Ladislav ze Szapáry
Příbuzní	Marie Kristina z Kentu[1] (vnučka)
Profese	diplomat a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frigyes (Friedrich / Bedřich) hrabě Szapáry (Frigyes (Friedrich) gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 5. listopadu 1869 Budapešť – 18. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Díky příslušnosti k vysoké šlechtě a příbuzenským vazbám dosáhl před první světovou válkou vlivného postavení v zahraniční politice Rakouska-Uherska. V letech 1913–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku.

Životopis

Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběci titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě Lázsló Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.

Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. V letech 1900–1907 zastával nižší posty v Římě, Berlíně a Mnichově, od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí, kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem. Mezitím byl jmenován c.k. komorníkem a v roce 1913 tajným radou, za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána. Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde jeho diplomatická mise skončila po vypuknutí první světové války. Vrátil se na ministerstvo zahraničí, ale od roku 1915 žil již v soukromí. V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů, aktivně politicky ale nevystupoval.

V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze. Maneželé měli čtyři děti, z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.

Odkazy

Reference

Literatura

• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

• Rodokmen Szapáryů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)