Fritigil

Fritigil
královna
Portrét
zobrazení pohřbu královny Fritigil v poutním areálu v Žarošicích
Narození4. století
Germánie
Úmrtí5. století
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fritigil také známa jako Fritigilda (4. století5. století) byla královna germánského kmene Markomanů, vizigótského původu.[1] Je posledním známým vládcem Markomanů. O královně Fritigil se zmiňuje jáhen svatého Ambrože biskup Paulinus z Milána v díle Vita Sancti Ambrosii, ve kterém je psáno o listu na způsob katechismu, který pro královnu Frigitil sestavil svatý Ambrož.[2]

Markomani koncem 4. století žili na území Vídeňské pánve, Burgenlandu a jižní Moravy společně s příchozími Slovany, nad kterými v té době tvořili vládnoucí šlechtu.[1] Již v té době zásluhou misionářů svatého Jana Zlatoústého pronikaly na toto území první křesťanské liturgie. Fritigil byla ariánského vyznání, ale ze zpráv obchodníků, kteří vyprávěli o novém učení, zatoužila poznat pravé křesťanství a proto vyslala do Milána ke svatému Ambroži posly s dary a také s žádosti o toto nové učení.[3] Ambrož vyhověl žádosti a nové učení pro Fritigil sestavil. V této korespondenci doporučil přesvědčit k víře i jejího muže a přimět jeho i jeho lid k uzavření dohody o přátelství s Římany. Fritigil se podařilo přesvědčit svého muže a vydala se na cestu do Milána, aby tyto dohody římským úřadům potvrdila.[4] Markomani se poté řídili podle dokumentů Notitia Dignitatum.[5][6] Tato dohoda je poslední známou smlouvou mezi Římem a Markomany.[7] V dopise, který napsal Paulinus z Milána svatému Augustinovi se dochovaly zprávy o cestě Fritigil do Milána. V závěru psaní je uvedeno: „Když připutovala do Milána, litovala velice, že svatého biskupa, k němuž spěchala, již nenalezla, neboť již opustil tento svět…“ O jejím dalším životě se nedochovaly žádné další informace.[1]

Královna Fritigil je spojována s kostrou asi čtyřicetileté ženy v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna objevenou v roce 1948.[8]

Území Markomanů na počátku 4. století

Pověsti

Podle pověsti Fritigil založila kostel sv. Maří Magdaleny v areálu olomouckého hradu. Podle jiné pověsti nechala zničit oltář boha lovu v areálu hradu Buchlov. Na druhém nádvoří tohoto hradu je skalní průrva nesoucí jméno Fritigildina jeskyně. Podle další pověsti obdržela od sv. Ambrože sošku staré Matky Boží.[9] Tuto sošku věnovala rezidenci a kostelu Panny Marie ve Vinicích v osadě Silničná, kde měla být i pochována. Po uzavření kostela za Josefa II. byla v roce 1785 soška přenesena do farního kostel sv. Anny v Žarošicích. Sošku při své návštěvě na Svatém kopečku u Olomouce korunoval dne 21. května 1995 papež Jan Pavel II.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritigil na anglické Wikipedii.

  1. a b c KLOBUŠICKÝ, Jan. Christianizace Slovanů před cyrilometodějskou misií. Praha: Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v ČR, 2006. Dostupné online. S. 67–69. 
  2. KLOBUŠICKÝ, Jan. Christianizace Slovanů před cyrilometodějskou misií. www.moraviamagna.cz [online]. Moraviamagma [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. 
  3. ŠIMÍK, Petr - poznámky ke knize Christianizace Slovanů před cyrilometodějskou misií Online 2009
  4. SVOBODA, Jan. Přes propasti věků : tři kapitoly z našich nejstarších dějin. Praha: Vyšehrad, 2004. 108 s. ISBN 80-7021-721-9. 
  5. Notitia Dignitatum - in Partibus Occidentis. www.thelatinlibrary.com [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (latinsky) 
  6. Fritigil, markomannische Königin. www.aeiou.at [online]. Encyclopedia of Austria [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. TEJRAL, Jaroslav; KEHNE, Peter. Reallexikon der germanischen Altertumskunde, Svazek 32. Berlín: Walter de Gruyter, 2001. ISBN 3110171635. S. 299. (německy) 
  8. Pro toto tvrzení však chybí důkazy.
  9. SYNKOVÁ, Božena; SYNEK, Stanislav. Pouť ke Staré Matce Boží žarošické 6. března 1999. farnost.katolik.cz [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Žarošice, mural in pilgrimage areal 05.jpg
Autor: VladimirSlavik, Licence: CC0
Žarošice, malba v poutním areálu - Pohřeb Fritigil - královny Markomanů