Fritz Hoffmann-La Roche

Fritz Hoffmann-La Roche
Fritz Hoffmann-La Roche (vpravo) spolu s Emilem Barellem
Rodné jméno	Fritz Hoffmann
Narození	24. října 1868 Basilej, Švýcarsko Švýcarsko
Úmrtí	18. dubna 1920 (ve věku 51 let) Basilej, Švýcarsko Švýcarsko
Místo pohřbení	Wolfgottesacker
Národnost	švýcarská
Povolání	chemik, podnikatel, v mladí i bankéř
Zaměstnavatelé	Bohny, Hollinger & Co; Hoffmann, Traub & Co; Hoffmann-La Roche
Následovník	Emil Barell (ve vedení společnosti Hoffmann La-Roche)
Choť	Adèle La Roche (1895 - 1919), Elisabeth von der Mühll (1919 - 1920)
Děti	dva synové (Emanuel a Alfred)
Rodiče	Friedrich Hoffmann a Anna Elisabeth Merian
Funkce	CEO of Hoffmann-La Roche (od 1894)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fritz Hoffmann-La Roche (24. října 1868, Basilej – 18. dubna 1920, tamtéž) byl švýcarský podnikatel, zakladatel farmaceutické společnosti Hoffmann-La Roche.

Narodil se jako třetí dítě Friedricha Hoffmanna a Anny Elisabeth Merian. Rodiny obou jeho rodičů pocházely ze známých basilejských rodin. Měl jednoho staršího bratra (zemřel již ve třech letech), dva mladší bratry a jednu starší sestru.^[1]

Jeho matka pocházela ze zámožného rodu Merianů. Fritzův pradědeček (Johann Jakob Merian) byl zakladatelem obchodní firmy Frères Merian (existovala v letech 1788 až 1831). V dobách největší slávy byla firma Frères Merian jednou z největších ve Švýcarsku, významně ale působila také v celé Evropě. Její vývoj probíhal hlavně v období Ancien régime. Společnost byla zaměřena především na investice a různé spekulativní obchody, což v té době nebylo úplně běžné.

Rodina jeho otce úspěšně podnikala již od roku 1669 v oblasti průmyslu, přičemž později vynikala především v oblasti výzkumu dehtových barviv. Mezi basilejskou smetánku vynesl otcovu část rodiny především úspěšný tkadlec Emanuel Hoffmann-Müller pocházející z Holandska. Emanuel Hoffmann-Müller působil v Basileji asi dvě století před Fritzovým narozením.^[2]

Stejně jako jeho předci se vydal na obchodnickou dráhu. Nejprve absolvoval učení v bankovním domě ve městě Yverdon, ležícím v Romandii (ukončeno roku 1886). Druhá část jeho studií probíhala v menší prodejně drogistického a smíšeného zboží Bohny, Hollinger & Co.

Po ukončení vzdělávání pracoval u jedné londýnské chemické firmy. Roku 1892 našel místo v koloniálu v Hamburku a zde tentýž rok prožil epidemii cholery.

Po konci epidemie odcestoval zpátky do Basileje a zde se stal roku 1893 obchodním partnerem drogerie Bohny, Hollinger & Co., kde již v minulosti pracoval. Zde vedl přičleněnou chemickou laboratoř. Brzy ovšem přišly rozmíšky s majitelem a aby se vyhnul propuštění, tak spolu s tehdejším spolupracovníkem Maxem Carlem Traubem koupil laboratoř, kde pracoval. Plán mohl realizovat díky pomoci svého otce, jenž chtěl synovi umožnit dobrý start podnikání a věnoval mu finanční obnos asi 200 000 švýcarských franků.^[3] V roce 1894 společně s Traubem, lékárníkem původem z Mnichova, založili firmu Hoffmann, Traub & Co.^[2]

Firma se poměrně záhy dostala do potíží. Velké množství produktů nové společnosti nešlo na odbyt podle představ zakladatelů. Přepracovaný Traub naléhal na Hoffmanna, aby se mohl ze spolupodílnictví vyvázat a ze společného podniku odejít. Po schválení návrhu Hoffmannem se firma již 1. října 1896 přejmenovává na F. Hoffmann-La Roche & Co.

Roku 1896 zaměstnal Hoffmann chemika Emila Christopha Barella, jenž se později stal jeho nástupcem ve vedení společnosti a který v ní až do roku 1952 zastával několik pozic, včetně prezidenta správní rady. Barell je dnes považován za jednu z klíčových postav firmy a také za spolutvůrce jejího mimořádného úspěchu.^[4]

V roce 1898 firma Hoffmann-La Roche vytvořila a intenzivně propagovala sirup proti kašli s názvem Sirolin. I přes jeho, mnohými kritizovanou, účinnost zaznamenal tento lék velký komerční úspěch a Fritz Hoffmann-La Roche se dostal z finančních problémů a naopak získal další prostředky pro expanzi firmy.

Příčinou úspěchu Sirolinu byl, mimo jiného, také Hoffmannův nevšední talent pro marketing a propagaci. Hoffmann předběhl dobu tím, že myslel na všechny aspekty marketingu (např. balení jednotlivých preparátů nebo podpora lékárníků). Budoval si rozsáhlou síť mezinárodních kontaktů, které využíval k podpoře prodeje, koupi materiálů pro výrobu léků nebo pro podporu svého výzkumu.^[5]

Díky penězům získaným z prodejů Sirolinu mohl Hoffmann spolu s Barellem a novým obchodním partnerem Carlem Meerweinem zahájit proces rozšiřování a internacionalizace společnosti. K tomu jí pomohly i další nové léky jako prostředek na srdeční problémy Digalen nebo preparát proti bolesti Pantopon. Firma Hoffmann-La Roche se postupně stávala známou po celém světě.^[2]

Do začátku první světové války založil Hoffmann pobočky své firmy v Německu (pod Barellovým vedením), Paříži, New Yorku, Vídni, Londýně, Sankt-Petěrburgu a Jokohamě.^[6]

Rozvoj společnosti netrval věčně. V důsledku vypuknutí první světové války se znovu dostala do finančních problémů. Ve Francii byla mylně považována za německou firmu a její produkty byly bojkotovány. Ve Velké Británii se zase šířily fámy, že společnost vyrábí jedovatý plyn pro německou armádu. Ani v Německu se firmě nedařilo. Už v roce 1915 jí byl ze strany německých úřadů uzavřen nejdůležitější závod v Grenzachu s lživým odůvodněním obrany před nezákonným vyvážením produktů Hoffmann La-Roche přes hranice do Francie. Ředitel tohoto závodu byl dokonce na čas zatčen. Po válce se dostal podnik, kvůli hyperinflaci v Německu, do ještě děsivější ztráty.^[7]

Další velkou ránou pro ní bylo i vypuknutí Říjnové revoluce v Rusku. V důsledku odpadnutí celého velkého ruského trhu se ukazovalo, že jedinou alternativou je vstup nového kapitálu do firmy. S pomocí Basilejské obchodní banky, v té době vedené Hoffmannovým švagrem Rudolfem Albertem Koechlinem, byla provedena transformace na akciovou společnost. a ozdravení firmy. Po sanaci společnosti v ní ztratil Hoffmann rozhodující vliv a udržel si pouze minoritní podíl. V důsledku velkého vyčerpání a rychle se zhoršujícího zdraví (v důsledku vážného onemocnění ledvin) se Hoffmann stáhl do ústraní do kantonu Ticino v jižním Švýcarsku.^[2]

Hoffmann byl sužován velkými bolestmi a jeho stav se rychle zhoršoval. V březnu roku 1920 se na smrt nemocný navrátil zpátky do Basileje. Zde 18. dubna 1920 ve věku nedožitých 52 let zemřel. Nedožil se toho, jak se z jeho firmy stala jedna z největších farmaceutických korporací na světě. V čele společnosti Hoffmann La-Roche ho nahradil jeho dlouholetý spolupracovník Emil Barell.^[6]

Fritz Hoffmann byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Adèle La Roche, kvůli které si dokonce změnil příjmení. Svatba proběhla v roce 1895, rozvod roku 1919. Společně měli dva syny, Emanuela a Alfreda. Rozpad manželství těsně před Hoffmannovou smrtí zapříčinil především dlouholetý milenecký vztah Hoffmana s jeho milenkou a následně druhou manželkou Elisabeth von der Mühll.

Jeho syn Emanuel pracoval v otcem založené firmě, velmi se zajímal také o umění. Je po něm pojmenována nadace Emanuel Hoffmann-Stiftung založená jeho manželkou Majou Hoffmann-Stehlin (později Majou Sacher podle druhého manžela Paula).

Jeho druhý syn, Alfred, proslul jako velký fanoušek automobilových závodů. Mezi lety 1926 a 1932 byl také sponzorem známého automobilového závodníka Louise Chirona (od něj vzniklo v Česku rozšířené úsloví „Jezdí jako širón“). Chiron v jeho týmu skončil po provalení nevěry s jeho manželkou Alicí Hoffman-Trobeck.^[8]

V dnešní době je firma Hoffmann La-Roche z velké části ovládána potomky Fritze Hoffmanna, kteří založili společný fond. Tento fond má pomoci v jednotném rozhodování rodiny a dlouhou dobu jeho členové vlastnili majoritní podíl hlasovacích práv v korporaci (50,01%). Po tom co v roce 2011 vystoupila ze společného fondu Maja Oeri, ztratilo rodinné seskupení většinu hlasovacích práv a nadále ovládá již jen 45,01 procent společnosti. Druhým největším akcionářem firmy je společnost Novartis držící 33,33 % akcií. Basilejská farmaceutická firma se dokonce pokusil o neúspěšné převzetí většiny v Hoffmann La-Roche a je pro korporaci jedním z největších konkurentů (v roce 2014 byl Novartis největší farmaceutickou firmou na světě a Roche bylo na třetí příčce).^[9][10]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fritz Hoffmann-La Roche na německé Wikipedii a Frères Merian na německé Wikipedii.

• Peyer, Hans Conrad: Roche – Geschichte eines Unternehmens 1896-1996, Basilej 1996. ISBN 3-907770-68-4.
• Alex Capus: Patriarchen: Zehn Portraits, Albrecht Knaus-Verlag, Mnichov 2006. ISBN 3-813502-73-2.
• Gustaf Adolf Wanner: Fritz Hoffmann-La Roche 1868-1920. Zur Hundertsten Wiederkehr seines Geburtstages., F.Hoffmann-La Roche & Co., Basilej 1968.

• Stránky společnosti Roche o firemní historii (německy)
• Genealogický strom rodiny Fritze Hoffmanna (německy)
• Stručná biografie (německy)
• Prezentace o Fritzu Hoffmannovi a jeho firmě (německy)