Ladislav Novák (umělec)

Mgr. Ladislav Novák
Ladislav Novák ve svém bytě v Třebíči, jaro 1987
Ladislav Novák ve svém bytě v Třebíči, jaro 1987
Narození4. srpna 1925
Turnov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. července 1999 (ve věku 73 let)
Třebíč
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbenístarý hřbitov v Třebíči
Povoláníspisovatel, malíř, básník, překladatel, učitel a vizuální básník
OceněníSlavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Novák (4. srpna 1925, Turnov[1][2]28. července 1999, Třebíč[1], publikoval i pod pseudonymem Ladislav Hadlíz[3]) byl český malíř a spisovatel.[3]

Biografie

Narodil se do rodiny spolumajitele jirchárny v Třebíči, mezi lety 1936 a 1944 studoval na Gymnáziu Třebíč[2] (i s Antonínem Bartuškem). V roce 1941 se stal členem tamního surrealistického kroužku. Odmaturoval v roce 1944 a nastoupil do rodinného podniku a učil se na jircháře. V roce 1945 pak nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy,[4] kde studoval češtinu a dějepis, studia ukončil v roce 1950 s diplomovou prací Rým a asonace v díle Vítězslava Nezvala.

Nezískal zaměstnání v Praze a tak nastoupil v roce 1950 do střední školy chlapecké v Turnově jako učitel, od roku 1950 do roku 1951 pak působil v jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu. Následně nastoupil na povinnou vojenskou službu, tu ukončil v roce 1954 a nastoupil jako zástupce ředitele ve škole v Rovensku pod Troskami. Podle jiných zdrojů nastoupil na vojenskou službu roku 1950 a ukončil ji v roce 1952.[2] Roku 1951 se oženil s Eliškou Bumbovou a v roce 1952 se narodil syn Petr.[2]

V témže roce se však vrátil na západní Moravu a začal učit na škole v Budišově. Mezi lety 1954 a 1961 pak působil jako učitel na tehdejší SVVŠ v Třebíči (nynější gymnázium Třebíč). Mezi lety 1961 a 1964 pak působil na základní škole v Hasskově ulici v Třebíči a od roku 1964 do roku 1979 opět působil na SVVŠ a později Gymnáziu Třebíč. Po nuceném odchodu z gymnázia[2] učil mezi lety 1979 a 1985 na Střední průmyslové škole stavební v Třebíči, posléze odešel do důchodu.[3]

V roce 1995 zemřel jeho syn a o několik měsíců později i manželka.[2]

Dílo

Byl předním českým představitelem surrealismu. Vynikl také jako básník, psal konkrétní a fónickou poezii. Ve výtvarném projevu je autorem specifické techniky tzv. froasáže. (Novák nejprve zmuchlal kvalitní akvarelový papír, zmuchlaný papír narovnal a potřel jej zředěnou čínskou tuší, aby zviditelnil vzniklé rýhy. Rýhy, které mu něco připomínaly, zvýraznil tuší a doplnil akvarelem.)

Od poloviny padesátých let působil v třebíčském ochotnickém divadle, mezi lety 1957 a 1958 se začal věnovat konkrétní poezii, od roku 1962 se pak věnovat fonické poezii.

Již mezi lety 1944 a 1945 publikoval v ilegálním časopise Vítr vydávaném v Třebíči, již tam vydal první sbírku Zpívající tulák. První básně publikoval v roce 1943 v Lidových novinách a následně v časopise Akord. Od roku 1958 pak publikoval v časopisech Světová literatura, Host do domu, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Výtvarná práce, Literární noviny, Orientace a v Kulturním zpravodaji (vydávaný v Třebíči). Mezinárodně pak publikoval např. v časopisech Invencao (Brazílie), Manuskripte (Rakousko), Die Sonde (Německo), Nesyo (Německo), Antipiugiu (Itálie), Akzente (Německo) a dalších.

Od roku 1970 nesměl veřejně publikovat, publikoval tak v samizdatové literatuře, např. byly vydány knihy Z Receptáře či Receptář nebo publikoval ve sbornících Pozdravy Jaroslavu Seifertovi, Zima, Pohledy 1 nebo Na střepech volnosti.

Od šedesátých let působil i jako malíř, vystavoval od roku 1965, jak v Československu, tak i v zahraničí (např. Francie, Belgie, Německo, Švýcarsko, USA, Itálii, Španělsku, ...). Primárně se věnoval muchláži, alchymáži, veronáži a froasáži.[3] Od roku 1962 se věnoval alchymáži, od roku 1963 se pak věnoval topologické kresbě a froasáži.[2]

V 60. a 70. letech napsal textové návody k happeningům a uspořádal několik akcí v přírodním prostředí. V osmdesátých letech se věnoval primárně froasáži, ale od přelomu let 80. a 90. se věnoval tuši, techniku nazval veronáží. V roce 1999 pak vznikl cyklus trhaných růží a také několik topologických kreseb.[2]

Působil ve sdružení básníků a malířů Phases (mimo jiné v roce 1964 na velké skupinové výstavě v Bruselu).[3] Působil také ve skupinách Parabola, Svaz československých výtvarných umělců, Syndikát českých spisovatelů, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, TT Klub výtvarných umělců a teoretiků.[5]

Byl ovlivněn křesťanským universalismem, mimo jiné tvorbou Jakuba Demla nebo Bedřicha Fučíka.[3]

Reakce

Stálá výstava jeho prací je otevřena v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči od roku 2002, kde žil a tvořil po většinu svého života. Nová výstava děl Ladislava Nováka byla otevřena 2. března v objektu Zadní synagogy v Třebíči, nově jsou vystaveny i ukázky fonické poezie.[6][7] Jeho dílo je součástí různých sbírek, jako jsou např. Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění, Alšova jihočeská galerie, Galerie Benedikta Rejta, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarného umění v Chebu, Východočeská galerie v Pardubicích, Moravská galerie v Brně, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě či Muzeum umění v Olomouci.[8]

Jeho dílo došlo velkého ohlasu v zahraničí. Za vzor si je vybrala např. finská modernistka Eeva-Liisa Manner. Novákovu tvorbu přímo cituje ve sbírce Fahrenheit 121. Runoja (Helsinki 1968, báseň Tunti X (Hodina X)).

V roce 1991 byl o Novákově tvorbě natočen dokument Něžné krutosti Ladislava Nováka (Petr Kotek) a v roce 1997 dokument Ladislav Novák (Karel Fuksa, Hana Vrbová).[3]

Roku 2019 byl v souvislosti s uspořádáním výstavy v Muzeu Vysočiny v Třebíči vydán katalog jeho díla s texty o Ladislavu Novákovi.[9][10] Vystaveno bylo asi 200 děl, kurátorem výstavy byl Lubomír Kressa.[11]

Výstavy

Ladislav Novák vystavoval na mnoha výstavách, autorské jsou vypsány níže.[8][5]

  • Galerie Jaroslava Krále, Brno, 1967
  • Galerie Alfa, Modena, 1967
  • Galerie Václava Špály, Praha, 1969
  • Galerie na Karlově náměstí, Praha, 1970
  • Galerie les Mains Libres, Paříž, 1970
  • Galerie Locus Solus, Štrasburk, 1971
  • Divadlo hudby, Olomouc, 1972
  • Galerie Semiha Huber, Curych, 1974
  • Galleria La Bussola, Turín, 1974
  • Galleria Schwarz, Milán, 1974
  • Galerie R, Norimberk, 1975
  • Galerie Lambert, Paříž, 1976
  • Galerie A, Amsterodam, 1976
  • Minigalerie VÚVeL, Brno, 1978
  • Galerie Ann Arbor (Novák – Kolář), Michigan, 1978
  • Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha, 1979
  • Brown Gallery, Washington, 1979
  • Galerie A, Amsterdam, 1981
  • Brown Gallery, Washington, 1982
  • Galerie Rafay, Kronberg, 1985
  • Galleria Ferrari, Verona, 1986
  • Studio Morra, Neapol, 1986
  • Galeria J. et J. Donguy, Paříž, 1986
  • Edition Hundertmark, Kolín nad Rýnem, 1986
  • Dům umění (kabinet grafiky Domu pánů z Kunštátu), Brno, 1987
  • Malovaný dům, Třebíč, 1987
  • Galerie Opatov, Praha, 1987
  • Salon Mina, Litvínov, 1988
  • Malá galerie Čs. Spisovatele, Praha, 1988
  • Edition Hundertmark, Kolín nad Rýnem, 1988
  • Ústav Makromolekulární chemie ČSAV, Praha, 1990
  • Dům umění (Stará radnice), Brno, 1990
  • Malovaný dům, Třebíč, 1990
  • Východočeská galerie, Pardubice, 1991
  • Domus Jani, Verona, 1991
  • Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1991
  • Galerie J. et J. Donguy, Paříž, 1992
  • Galerie moderního umění, Hradec Králové, 1992
  • Galerie Václava Špály, Praha, 1992
  • Junior klub Na Chmelnici, Praha, 1993
  • Galerie Aspekt, Brno, 1994
  • Galerie Vltavín, Praha, 1994
  • Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem, 1994
  • České muzeum výtvarných umění, Praha, 1995
  • Oblastní galerie, Liberec, 1995
  • Státní galerie umění, Cheb, 1995
  • Dům umění, Brno, 1995
  • Velvyslanectví České republiky, Vídeň, 1996
  • Moravské zemské muzeum, Brno, 1996
  • Galerie Caesar, Olomouc, 1996
  • Galerie umění, Karlovy Vary, 1996
  • Malovaný dům, Třebíč, 1996
  • Galerie Sovinec, Sovinec, 1996
  • Galleria d´Arte Zanarini, Bologna, 1996
  • Slovenská národná galéria (Kolář – Novák), Bratislava, 1997
  • Požitavská galéria, Nové Zámky, 1998
  • Städtische Galerie, Horn, 1998
  • Sarenco Club Art Gallery, Verona, 1998
  • Palazzo dei sette, Orvieto, 1999
  • Malovaný dům, Třebíč, 1999
  • Galerie Aspekt, Brno, 1999
  • Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 2000
  • Západočeská galerie, Plzeň, 2001
  • Malovaný dům, Třebíč, 2001
  • Národní galerie (Palác Kinských), Praha, 2002
  • Galerie Jiřího Jílka, Šumperk, 2002
  • Galerie U Zadní Synagogy, Třebíč, 2002, stálá výstava, rozšiřována 2003, 2005, 2008, 2009, 2014
  • Galerie ve dvoře, Brno, 2003
  • Městská galerie Hasičský dům, Telč, 2007
  • Museum Kampa, Praha, 2010
  • Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč, 2019, konírna zámku v Třebíči, retrospektivní výstava spojená s vydáním katalogu, červen - říjen 2019[9]
  • Památník písemnictví na Moravě, Rajhrad, 2020, Novátor[12]

Reference

  1. a b DOČEKAL, Jan. Ladislav Novák se narodil před devadesáti lety [online]. Třebíčský deník, 2015-08-04 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h PÁLKOVÁ, Lucie. Ladislav Novák 1925-1999. první. vyd. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2019. 60 s. ISBN 978-80-86894-51-5. S. 1–2. 
  3. a b c d e f g VLADIMÍR, Novotný; PIORECKÝ, Karel; KUBĚNSKÝ, Petr. Ladislav Novák [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2015-11-20 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  4. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 28. 
  5. a b Ladislav Novák [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  6. ČTK. V Třebíči se otevře obnovená výstava děl Ladislava Nováka [online]. Třebíčský deník, 2016-03-01 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online. 
  7. Dílo Ladislava Nováka je zastoupeno hned na několika výstavách. Třebíčský deník. 2017-03-05. Dostupné online [cit. 2017-03-06]. 
  8. a b KRBUŠEK, Jaroslav. Ladislav Novák [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  9. a b NOVOTNÁ, Eva. V Třebíči připomenou tvorbu Ladislava Nováka – Vysočina news [online]. Revy HB, 2019-06-20 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  10. MAHEL, Luděk. Velká výstava v muzeu připomíná pestrou tvorbu Ladislava Nováka. trebicsky.denik.cz. 2019-08-07. Dostupné online [cit. 2019-10-30]. 
  11. BLAŽEK, Tomáš. Umění ze zmuchlaného papíru. Výročí slavného výtvarníka připomene výstava. iDNES.cz [online]. 2019-06-25 [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  12. https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2020/Vestnik/4_2020_kalendarium.pdf

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ladislav Novák (Czech artist, 1925–1999).jpg
Autor: Jirr, Licence: CC BY-SA 4.0
Ladislav Novák ve svém bytě v Třebíči
Ladislav Novák signature.jpg
Podpis básníka a výtvarníka Ladislava Nováka