Fruška gora

Fruška gora Фрушка гора Tarcal-hegység
Pohled na vysílač Iriški Venac.
Nejvyšší bod	539 m n. m. (Crveni Čot[1])
Délka	75 km
Rozloha	255 km²
Světadíl	Evropa
Stát	Srbsko Srbsko, Chorvatsko Chorvatsko
pohoří Fruška gora
Povodí	Dunaj, Sáva
Souřadnice	45°9′4″ s. š., 19°42′40″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fruška gora (v srbské cyrilici Фрушка гора, maďarsky Tarcal-hegység^[2]) je pohoří v jihozápadní části Vojvodiny, v historickém regionu Srem/Srijem. Táhne se od města Ilok na hranici Srbska s Chorvatskem až po Sremské Karlovce. Zvedá se jižně od Dunaje. Pohoří má na délku 75 km a na šířku 12 km. Většina území hor je od roku 1960 chráněna jako Národní park Fruška gora (srbsky Nacionalni park Fruška gora). Rozloha pohoří je 255 km² Nejvyšším vrcholem je Crveni Čot (539 m n. m.)^[3]

Severně od Frušky Gory se rozkládá metropole Autonomní oblasti Vojvodina, město Novi Sad. V blízkosti kopců se potom rozkládá několik menších sídel (Vrdnik, Irig, Bukovac, Sremski Karlovci, Popovica, Stari Ledinci, Beočin a další). Žádná obec se nenachází přímo v samotném pohoří nebo na jeho vrcholku.

Název

Název "Fruška" pochází ze starého slovanského etnonyma Frug, které označovalo Franky. Název pohoří tedy znamená "Hory Franků".^[zdroj?] Obdobný název existuje historicky i v němčině (Frankenwald). Maďarských názvů uvedeného pohoří existuje více. Kromě nejrozšířenějšího Tarcal-hegység (pohoří Tarcal) se používá také Árpatarló (mimo jiné označuje nedaleké město Ruma v maďarštině).

Historie

Pohoří bylo ostrovem v prahistorickém Panonském moři.^[3] Proto někdy bývá označováno za součást tzv. "ostrovních hor".

Na vrcholu Erdeš byly dohledány pozůstatky lomu z doby kamenné.

Na konci 19. století byla v Beočinu postavena první cementárna v Zalitavsku, využívala materiál, který se získával právě v pohoří Fruška Gora. Těžilo se zde také hnědé uhlí. Již tehdy začaly vznikat první lázně a využívány byly léčebné prameny.

za druhé světové války zde působili partyzáni.^[4] Pohoří bylo jedno z mála míst, které jim v rovné Vojvodině mohlo poskytnout útočiště. Lokalita byla tehdy součástí nezávislého státu Chorvatsko, které bylo řízené ustašovským režimem.^[3] Dodnes připomíná osudy místních partyzánů řada památníků a náhrobků padlých. První jednotky (Fruškogorský partyzánský oddíl^[5]) zde byly zformovány již v roce 1941. O rok později se zde síly Osy pokoušely partyzány zlikvidovat. V rámci Operace Fruška Gora byl zabit velký počet lidí a vypalovány rovněž i okolní vesnice.

Po válce byla Fruška gora, stejně jako zbytek sremu, začleněna do Socialistické republiky Srbsko v rámci Socialistické federativní republiky Jugoslávie.

Místní vojenská základna jugoslávské armády a vysílač na Irišském Venci byly v roce 1999 cílem bombardování NATO.

V roce 2000 byl na Frušce goře zastřelen srbský (jugoslávský) politik Ivan Stambolić. Zatčen zde byl také válečný zločinec Goran Hadžić.^[6]

Fauna a flóra

V rozsáhlých lesích žije velké množství rostlin a živočichů. Lesy jsou výhradně listnaté, rozšířené jsou lesy lipové.^[3]) 90 % území národního parku pokrývají lesy. Hranice lesa začíná zhruba na 300 metrech nadmořské výšky.

Vyskytují se zde lanýže.^[7] Ve volné přírodě se vyskytují divoká prasata, daňci a mufloni se vyskytují potom v oborách, stejně jako bizoni.^[8]

Hospodářství

Těžba a hospodaření s vodou

V blízkosti města Vrdnik se nachází opuštěný uhelný důl, který byl v provozu v letech 1813–1968 jako první důl na území AP Vojvodina. Několik dalších – převážně povrchových dolů – je aktivních. Na Frušce Goře se nachází ložiska horniny trachyt.^[9]

V průběhu let bylo vybudováno celkem 14 umělých jezer, především na jižní straně pohoří (některá známější se však nacházejí blíže k Dunaji). Cílem bylo zamezit lokálním povodním, ale také podpořit turistiku a rybolov. Jezera nesou (ve směru od východu k západu) tyto názvy: Ljukovo, Šelovrenac, Dobrodol, Međeš, Borkovac, Popovica, Kudoš, Mutalj, Testera, Manđelos, Čalma, Moharač, Bruje, Sot.

Ledinecké jezero a Beli kamen vznikly neplánovaným zatopením dvou původních povrchových dolů po bombardování NATO v roce 1999. Některé společnosti v současné době mají zájem vypustit některé jezera a obnovit těžbu trachytu.^[9]

Na území pohoří se nachází zhruba 180 pramenů vody. Některé jsou léčivé a minerální. V lokalitě Vrdnik se proto nacházejí také lázně.^[10] Většina vody, která zde vyprší, se vsákne do země^[11] a jen malá část vyvěrá na povrch. V podobě potoků potom voda odtéká ze severní strany do Dunaje nebo na jižní do Sávy. Existuje zde také několik desítek vodopádů.^[12]

Hospodaření s odpady

Stejně jako jiné lokality v Srbsku se Fruška gora potýká s tvorbou nelegálních skládek v blízkosti samotného národního parku.^[13] Pořádají se pravidelné akce s cílem snížit množství odpadu v oblasti.^[14]

Zemědělství a vinařství

Po podepsání Karlovického míru v roce 1699 se z oblasti stáhli Turci (Osmanská říše) což umožnilo návrat vinařské tradice. Na nižší (nezalesněné) části svahů vznikly rozsáhlé vinice, které v tehdejších Uhrách patřily k nejprestižnějším. Ve Sremských Karlovcích a v okolí se vyrábí oblíbené víno s názvem bermet. Dále se zde vyrábí vína typu tramín nebo ryzlink. Po roce 1990 získala v restituci některé vinice také srbská pravoslavná církev a tak je zde produkováno i víno klášterní.

Doprava

Pohoří představuje významnou dopravní překážku ve směru Novi Sad–Šabac/Záhřeb. Přes pohoří bylo příčně vybudováno několik silnic, které procházejí různými sedly (např. Iriški Venac, Sofijini izvori apod).

Výhledově je plánován dálniční tunel, který by spojil nedaleký Tunel Mišeluk s městem Irig a tím zrychlil dopravu z jihu na sever a obráceně. Výstavba tohoto tzv. fruškogorského koridoru byla zahájena v roce 2021 za pomoci čínské společnosti. Dokončen má být do roku 2025.^[15]

Po hřebeni pohoří vede asfaltová cesta (Partizanski put, Partyzánská cesta), která se v průsmyku u Irišké Vence kříží s hlavní silnicí.

Pohořím nevedou žádné železniční tratě. Severně od něj se nachází těleso, resp. torzo bývalé trati Petrovaradín–Beočin. Východně potom prochází železniční trať Bělehrad–Subotica.

Kultura

Pohoří Fruška gora je v současné době domovem celkem 17^[16] klášterů srbské pravoslavné církve. Historicky jich zde bylo mnohem více, počet dosahoval až pětatřiceti.^[17] Řada z nich byla zničena a předpokládá se, že mnohé tu existovaly ještě v předtureckých časech.^[18] Lokalita bývá občas přezdívána jako svatá hora.^[17][19]

• Beočin (klášter)
• Bešenovo
• Velika Remeta
• Vrdnik-Ravanica
• Grgeteg
• Divša
• Jazak
• Krušedol
• Kuveždin
• Mala Remeta
• Novo Hopovo
• Privina Glava
• Petkovica
• Rakovac
• Staro Hopovo
• Šišatovac

Pohoří Fruška gora bylo navštěvováno často srbským romantickým básníkem, Brankem Radičevićem, který studoval v nedalekých Sremských Karlovcích. Radičević byl v nejvýchodnější části vrchů (Stražilovo) po své smrti také pohřben. Ostatní významní představitelé srbské literatury své doby čerpali často inspiraci v místních klášterech.^[20]

Poblíž sedla Iriški Venac se nachází Památník svoboda^[3], vybudovaný na počest jugoslávských partyzánů v duchu socialistického realismu. V jeho blízkosti se nachází i televizní vysílač, který byl v roce 1999 poškozen během bombardování NATO.

V lokalitě Vrdnik, kde stojí již zmíněné lázně, se nacházejí pozůstatky středověké obranné věže (kula).

V obcích Sremski Karlovci a Čerević^[21] stojí regionální muzea.

Sport a turistika

Každý květen se na Frušce Goře pořádá tzv. Fruškogorský maraton^[19]; turistický pochod, kterého se zúčastňuje řada obyvatel jak blízkého Nového Sadu, tak i celé bývalé Jugoslávie.

Pohořím vede řada turisticky značených tras^[3], které spojují zajímavé lokality s většími sídly po obvodu pohoří. Vedou tak např. k vysílači na Irišském Venci nebo na Stražilovo. Západo-východním směrem vede tzv. Fruškogorská tranzverzála. Značené jsou rovněž i vodopády nebo studánky, podél kterých vedou stezky.^[3] Místo je oblíbeným výletištěm obyvatel Nového Sadu a okolních měst.^[3]Oblíbené je zde např. i prvomájové grilování^[22] Z některých míst je vidět vrchol Avala, pohoří Cer a další části Srbska. V blízkosi Irišského Vence se nachází také rozhledna. Vstup do národního parku je zpoplatněný od roku 2023.^[2]

Pohoří navštěvuje postupně i větší množství zahraničních turistů.^[23]

Vinařskou tradici regionu zdůrazňuje místní Fruškogorská vinařská stezka.^[3][24]

V pohoří se nachází několik hotelů (např. hotel Norcev), na různých místech i horské domy (srbsky Planinarski dom), na Irišském Venci potom informační centrum Národního parku Fruška Gora.^[25] V nižších polohách existují různé ranče nebo salaše.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fruška Gora na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Národního parku Fruška gora

Reference