Fukov

Fukov
Dřevěný kříž připomínající zaniklý hřbitov obce Fukov
Lokalita
Charakter	zaniklá obec
Obec	Šluknov
Okres	Děčín
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	51°2′33″ s. š., 14°30′7″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Fukov (2,76 km²)
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Fukov
Další údaje
Kód ZSJ	72702
Zaniklé obce.cz	1038
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fukov (německy Fugau) je bývalá obec v Čechách ve Šluknovském výběžku, osídlená převážně německým obyvatelstvem. Po německém obyvatelstvu nesla přízvisko Slunná.^[1] Ve 20. století zde stávalo 135 domů, ale zatímco v roce 1921 v nich žilo 739 obyvatel, v roce 1950 jich bylo již jen 87.^[2] V roce 1960 byla obec zcela zbořena a zanikla. Dnes je její území evidováno jako základní sídelní jednotka místní části Království města Šluknov v okrese Děčín.

Bývalá obec leží na území ostře vybíhajícím ze Šluknovského výběžku dále na sever v těsné blízkosti německého města Oppach. Území bývalé obce je totiž ze severu, z východu a ze západu obklopeno německou spolkovou zemí Sasko a s českým vnitrozemím je propojeno pouze na jihu asi 3 kilometry dlouhým a 600 metrů širokým pruhem území. Katastr Fukova měl rozlohu 276,44 ha. Délka od severu k jihu byla 3,598 km, šířka od západu k východu 2,253 km.^[1] Byla nejsevernější obcí Československé republiky, co se týče středu obce. Spojení s českým územím zajišťovala jediná silnice.

Do úzkého výběžku vtéká na území České republiky řeka Spréva, aby je po několika stovkách metrů toku opět opustila. Jedná se o jediné místo na území České republiky, které tato řeka protíná.

První písemná zmínka o Fukovu je z roku 1410.^[1] V roce 1474 se dostal do rejstříku Tolštejnského-Šluknovského panství. Základem se stal dědičný statek Fuge(Fuga) který 28. 8. 1474 byl potvrzen saskými vévody Arnoštem a Albrechtem pro Nikolu a Jorge Kaudonovy. V roce 1474 patřili k němu jen 4 selské grunty. V roce 1654 je uváděno již 14 hospodářství. Do roku 1531 patřil statek rodu Šlejniců, po tomto roce se pak střídali postupně rody Mansfeldů, Brümmerů, Dietrichsteinů a dalších. Uprostřed obce se měl nacházet Vrchnostenský dvůr pod který patřil i obilný mlýn a pila.^[1]

V roce 1884 byla do užívání v obci předána nová škola. V jedné ze tříd se učilo i česky. Z první světové války se nevrátilo 28 místních občanů. Po rozpadu Rakouska-Uherska připadlo území Československu. Od roku 1932 začaly zajíždět do obce autobusy.

12. září 1938 bylo v 18 hodin večer vyhlášeno stanné právo. Během 14 dnů zmizely hraniční sloupy a 6. října 1938 se v obci zastavil Adolf Hitler a podepsal se do Zlaté knihy obce. Z války se nevrátilo 68 mužů. K obszazení obce polskými jednotkami došlo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo německy mluvící obyvatelstvo odsunuto. O uvolněné chalupy nebyl zájem a v roce 1947 se 107 opuštěných domů začalo rozprodávat jako levný stavební materiál. Z původních 58 živností se našli správci pouze pro 3 (hospoda, řeznictví a obchod se smíšeným zbožím).^[1] Dne 23. září 1960 byly jako poslední dvě budovy odstřeleny škola a kostel sv. Václava, jehož zvony byly odvezeny do kostela sv. Františka z Assisi ve Studánce.^[3] Tím obec fakticky zanikla. Kvůli komplikované ochraně hranice vypracovalo ministerstvo vnitra plán pro úpravu hranice a mělo dojít k výměně Fukovského výběžku za jiné území s NDR. Z realizace plánu nakonec sešlo.

Katastrální území Fukov náleží městu Šluknov. V současnosti někdejší obec připomíná dřevěný kříž, který byl osazen 23. září 2000, tedy čtyřicet let po zániku obce. Přístupné jsou i zbytky bývalého hřbitova, v jehož blízkosti se nachází turistický hraniční přechod (pouze pro chodce a cyklisty) do Německa. Ve Fukově se dříve nacházela česká i německá celnice.

Spolu s obcí zanikla i křížová cesta, umístěná u ohradní zdi hřbitova. Na ploše bývalého hřbitova se každý sudý rok koná setkání místních rodáků. V posledních letech se převážně z iniciativy města Šluknov daří realizovat projekty, které připomínají historii Fukova. V roce 2011 byl opraven vodojem (poslední dochovalá stavba), v roce 2014 vyčištěn a upraven hřbitov^[4] a rok později rekonstruována Boží muka u cesty na Taubenheim^[5]. Na podzim 2015 byla realizována výsadba ovocných alejí podél stávajících i bývalých fukovských cest.^[6] Během roků 2017-2019 pak byla znovuobnovena ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze socha sv. Jana Nepomuckého blízko železničního viaduktu.^[7]

Lidé žijící ve Fukově se zabývali kromě obdělávání polností i tkaním a bylo zřízeno hned několik bělidel. V polovině 19. století ale domácí práci postupně vytěsnili továrny.

Ve Fukově fungovali obchody s obuví, látkami, trafika, drogerie, železářství, potřeby pro domácnost, potraviny, pekař, řezník, truhláři, malíři a natěrači, holič a kadeřník, pokrývač, zámečník, košíkář, švadlena, krejčí, švec, sedlář, kameník, mandl a taxislužba.

Obec měla bohatý spolkový život: spolek vojenských veteránů, katolický družný spolek, dobrovolní hasiči, pěvecký sbor Harmonie, tělocvičný spolek pracujících, tělovýchovný spolek Jahn.

Obyvatelstvo patřilo k Luteránské víře. V letech 1688 - 1696 hrabě Dietrichstein provedl rekatolizaci Fukova i okolních obcí a přičlenil pod Šluknovskou farnost.^[1]

Území bývalé obce protíná peážní německá železniční trať Drážďany–Žitava od 1. května 1875 v délce asi 2 kilometry. Ve Fukově však nikdy žádná zastávka nebyla. Vlaky přes české území pouze projíždějí. Nejbližší zastávka na východ od bývalé obce Fukov je Neusalza-Spremberg, na západě pak je to pak Taubenheim (Spree). Jedná se o nejsevernější trať na území Česka.

• kamenná Boží muka z 19. století s novodobým obrazem Panny Marie Bolestné, opravená v roce 2014
• hřbitov založený roku 1788 s hřbitovním křížem vystavěným roku 1862, opravený v roce 2014
• secesní vodárna z roku 1911, opravená v roce 2011, jediná dochovaná stavba
• ruiny kostela svatého Václava postaveného roku 1788, zbořeného v roce 1960

• August Weirich (1858–1921), hudebník, v letech 1903-21 byl kapelníkem ve vídeňském Štěpánském dómu
• Rudolf Kauschka (1883–1960), německý sportovec, horolezec, sáňkař
• Jindřich Roudný (1924–2015), československý lehký atlet
• Theodor Tupetz (1852–1938), historik, autor učebnic, editor, zemský školní inspektor^[9]
• Ignác Weirich (1856–1916), český sochař a řezbář

• Zaniklá obec Fukov
• 

  (c) Deutsche Fotothek‎, CC BY-SA 3.0 de
  Fukov na historické mapě (1883)
• 
  Pohled na bývalou obec (2006)
• 
  Dřevěný kříž (2012)
• 
  Opravená Boží muka (2016)
• 
  Hraniční přechod do Oppachu (2008)
• 
  Vodárna (2016)
• 
  Peážní trať (2016)
• 
  Peážní trať (2016)
• 
  Most přes peážní trať (2016)
• 
  Hřbitov před rekonstrukcí (2012)
• 
  Hřbitov po rekonstrukci (2016)
• 
  Hřbitov po rekonstrukci (2016)
• 
  Hřbitovní kříž (2016)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fukov na německé Wikipedii.

• Římskokatolická farnost Fukov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fukov na Wikimedia Commons
• Fukov na Zaniklé obce.cz