Fulmine (1896)

Fulmine
Základní údaje
Typ	torpédoborec
Zahájení stavby	14. července 1897
Spuštěna na vodu	4. prosince 1898
Uvedena do služby	26. října 1900
Osud	vyřazen 1921
Následovník	třída Lampo
Takticko-technická data
Výtlak	293 t (standardní) 337 t (plný)
Délka	61 m (na vodorysce) 62,17 m (celková)
Šířka	6,41 m
Ponor	2,3 m
Pohon	2 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby 4729 hp
Palivo	90 t (uhlí)
Rychlost	24 uzlů
Dosah	800 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	47–48
Výzbroj	5× 57mm kanón (5×1) 3× 356mm torpédomet (3×1)

Fulmine byl torpédoborec Italského královského námořnictva. Ve službě byl v letech 1900–1921. Byl to první torpédoborec navržený a postavený v Itálii.^[1] Ve službě byl nasazen do Italsko-turecké války a první světové války. V 1906–1911 byl využíván jako cvičná loď.^[1]

Vývoj torpédoborce vedl Ernesto Martinez. Postavila jej italská loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente na předměstí Janova. Stavba byla zahájena 14. července 1897, torpédoborec byl na vodu spuštěn 4. prosince 1898 a do služby byl nasazen 26. října 1900.^[1] Fulmine představoval experimentální plavidlo, které nenaplnilo očekávání. Ve službě nedosahoval očekávané rychlosti 26,5 uzlu.^[2]

Výzbroj tvořilo pět 57mm kanónů QF 6-pounder Nordenfelt a tři jednohlavňové 356mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Blechynden a dva trojčinné parní stroje o výkonu 4729 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 24 uzlů. Dosah byl 800 námořních mil při rychlosti patnáct uzlů.^[1]

Roku 1901 bylo složení výzbroje upraveno na jeden 76mm kanón, tři 57mm kanóny a dva 356mm torpédomety.^[1]